Už byla řeč o Krkonošském národním parku, pojďme se ale podívat také na Šumavu. Každoročně se těší velkému zájmu turistů, fotografů, filmařů – konečně není divu, jedná se o unikátní a vzácnou přírodní oblast, která vyžaduje ochranu.
Území národního parku Šumava má rozlohu více než 68 tisíc hektarů. Navazuje na něj chráněná krajinná oblast, která zahrnuje dalších bezmála 100 tisíc hektarů. Na západě chráněné území zahrnuje například dvě nejznámější ledovcová jezera Černé a Čertovo, na východě jej pak lemuje vodní nádrž Lipno. Na část jižní hranice národního parku s Německem navazuje Národní park Bavorský les. „Mimo jiné do oblasti CHKO spadá i část vojenského prostoru Boletice,“ upozorňuje mluvčí NP Šumava Jan Dvořák.
Mimochodem Správa NP Šumava se stará nejen o samotný národní park, ale právě i o přiléhající CHKO a jejím úkolem je primárně ochrana přírody v oblasti, zároveň tu ale je i pro podporu turistiky – v mezích daných prvořadým zájmem fauny a flóry v lokalitě – a v neposlední řadě i jako zdroj informací a vědomostí pro návštěvníky. Vraťme se ale k Šumavě.
Vzhledem k tomu, že se jedná o oblasti se zvláštním ochranným režimem, je celkem jasné, že pohyb na Šumavě podléhá určitým omezením. Samozřejmostí je, že si tu neodpálíte ohňostroj a nebudete se věnovat horolezectví nebo splouvání vodních toků, při návštěvě Šumavy ale samozřejmě bude nutné respektovat například také tzv. klidové zóny – ty slouží k ochraně vzácných živočišných druhů nebo k zajištění klidu živočichů v jejich zimovištích, při vyvádění mláďat a v dalších situacích a místech, kdy jsou zvířata zvlášť citlivá. Na dodržování pravidel platných pro pohyb po národním parku a CHKO dohlížejí na Šumavě příslušníci stráže přírody. Poznat je není problém, mají vlastní odznak a průkaz. Mají také svá oprávnění, mezi ně patří například zjišťování totožnosti osob. Při výkonu činnosti jsou úřední osobou. A není překvapením, že nezřídka spolupracují s Policií ČR.
Potížisté bývají
„Strážci Národního parku Šumava mohou řešit přestupky proti zákonu č. 114 o ochraně přírody,“ vysvětluje Jan Dvořák a dodává, že mezi nejčastější prohřešky patří například vstupy do klidového území mimo značené stezky, vjezdy na účelové komunikace bez vydané výjimky nebo táboření mimo vyznačené plochy. Tím ale výčet zdaleka nekončí, podle Jana Dvořáka se stává i to, že strážci parku řeší rozdělávání ohňů, vjezdy cyklistů mimo značené cyklostezky a cyklotrasy, koupání v ledovcových jezerech nebo parkování mimo značená parkoviště. „Ohleduplnost návštěvníků je velmi individuální. Na Šumavu ročně přijedou zhruba dva miliony lidí. Většina je k přírodě, k našim zaměstnancům i vůči sobě ohleduplná, ovšem najdou se výjimky a s nimi to není jednoduché,“ glosuje chování turistů na Šumavě.
A jak je to se spoluprací s policisty? „Mezi pravomoce stráže přírody patří možnost požádat o součinnost orgány Policie ČR – této pravomoci využívá stráž přírody u závažnějších přestupků, pro prokázání totožnosti přestupce nebo při konfliktních jednáních,“ vysvětluje šumavský mluvčí a doplňuje, že mimo vlastní řešení přestupků je spolupráce založena především na společných preventivních hlídkách a informačních akcích pro veřejnost. „Od minulého roku se ve spolupráci s krajským ředitelstvím Plzeňského kraje více zaměřujeme na dohled v oblasti Královského hvozdu, a zejména národní přírodní rezervace Černé a Čertovo jezero – při společných hlídkách vypomáhají členové pořádkové policie. V oblasti centrální Šumavy je velmi dobrá spolupráce s obvodními odděleními – zejména Kašperské Hory a Horní Vltavice,“ vypočítává Jan Dvořák konkrétní podoby spolupráce s policisty. Několik společných hlídek, navíc ve spolupráci s rybářskou stráží, bylo podle něj také v oblasti lipenské přehradní nádrže, která spadá do působnosti obvodního oddělení Horní Planá.
Společné hlídky jsou plánovány především do období hlavní turistické sezony a na turisticky nejvytíženější lokality. „Vycházíme z časových a personálních možností obvodních oddělení, v průměru jsou organizovány přibližně jedenkrát za 14 dnů,“ uzavírá Jan Dvořák.
Měsíčník Policista
