PEC POD SNĚŽKOU Lesníci ze Správy Krkonošského národního parku se obávají masivního nástupu kůrovce, k němuž může ve východní části hor dojít už příští rok. Kůrovec do lesa patří, ale když přijdou suché a teplé roky, dokáže napáchat katastrofální škody.
„K používání slova kalamita bych se stavěl opatrně, ale je nepochybné, že přemnožení kůrovce hrozí a že stojíme před nelehkým obdobím. Na konečné hodnocení je brzy," naznačuje Hubert Závodský, vedoucí územního pracoviště Správy KRNAP v Peci pod Sněžkou. Letošní rok byl totiž velmi teplým a suchým a pro smrky i semenným. Když se stromy rozmnožují, jsou oslabeny a tím víc zranitelné.
Boj, který nejde vyhrát
Lesy ve východních Krkonoších jsou k útokům škůdců náchylnější také proto, že jsou více než v jiných oblastech ve stáří, které broukům vyhovuje. „V jakém rozsahu jsou porosty napadeny, to se ukáže koncem roku. Je zaděláno na pořádný průšvih," upozorňuje Závodský. Příkladem může být už zdokumentované úbočí Slunečného údolí. Svah s poškozeným lesem je obrácen k jihu a mnohá místa jsou vysušená tak, že na nich téměř chybí vegetace. Boj s kůrovcem nelze nikdy vyhrát, protože do lesa patří. Dokáže však křehkou rovnováhu mezi lesníkem a přírodou snadno narušit. „Z dospělého napadeného smrku starého 120 let o objemu dva a půl kubíku vylétne přes sto tisíc jedinců kůrovce. Myslet si, že to spasíme, když se jich do lapače chytne 100 nebo 300, je naprosto vedle. Lze jen snížit jeho dopad," říká Hubert Závodský.
Podrobná data o těžbě dřeva napadeného lýkožroutem v lesích ve správě parku se shromažďují od roku 1995. Kůrovec nepoškozuje lesy každý rok ve stejné míře a lze dokonce naznačit směr jeho šíření. K přemnožení dochází v intervalech. Brouk se šíří od západu na východ, což souvisí se znečištěním imisemi z elektráren na česko–polském pomezí v 80. a 90. letech minulého století.
V západních Krkonoších v okolí Harrachova, nejblíže zdrojům znečištění, byla nejhorší situace už v 80. letech. V polovině 90. let se rozpadl komplex lesa v Labském dole, na Liščí hoře, na Klínovkách nebo na Pláních.
Na přelomu tisíciletí se situace uklidnila, přišly chladnější roky. Kůrovec ve východních Krkonoších opět vystřelil nahoru po roce 2007, kdy stovky hektarů lesa poničil orkán Kyril.
Lýkožrout smrkový za sebou nechává stopy i v místech, kterým se ještě donedávna vyhýbal. Velké plochy suchých stromů jsou dnes například v Obřím dole. Přestože v I. zóně národního parku je jakýkoli zásah, tedy i odstraňování dřeva, nepřípustný, lesníci s kůrovcem bojují také zde. „Pokud jde o ležící kalamitní dřevo, kmeny se oloupou, odkorní, čímž se naprostá většina lýkožroutů zlikviduje, a dřevo zůstává ležet na místě," popisuje mluvčí správy parku Radek Drahný.
