Radovan Holub se v článku Experiment se Šumavou selhal (LN 28. 2.) obul do nátlakových skupin, které mají zájem prosadit na Šumavě neprostupnou divočinu, a to na 75 procentech parku, za což prý může rozhodnutí ministra Bursíka o nelegálním rozšíření bezzásahových zón na 31 procent. (Oněch 75 procent si Holub vycucal z prstu). Jak u nás, tak v bavorském NP, který je podle ekologů pro nás vzorový, se prý i v jádrové zóně rekordně těží. Všechno to odstartovali ekoteroristé, kteří se přivazovali ke stromům a kteří i teď slibují nesplnitelné: výbuch zeleně. (Údajná lež ekologů je stupidně ilustrována fotkou holiny, kde se naopak těžilo!) Atd. atd., pokračování lze číst v kterémkoli šumavském výlevu pana prezidenta, senátora Jirsy, Miloše Zemana, plukovníka Zbytka, Tomáše Chalupy, Jana Stráského a dalších kvalifikovaných odborníků na evoluci lesa. Je tristní pohled na profesní úpadek publicisty, který 18 let bombarduje média „zelenými” názory, opřenými o fundované přírodovědce (šéfové bavorského parku K. Sinner a H. Bibelriether, profesoři Fanta, Prach, Marec, Sehnal, Rusek, Šantrůčková a desítky dalších, kteří dnes prý vidí Šumavu z rychlíku). Teď jsou Holubovým zdrojem shora zmínění politici. Snad od nich pochytil metodu permanentního lhaní, jako to, že u sousedů najeli na kácení v jádrových zónách (ve skutečnosti v 75procentním jádru starého parku platí tři desetiletí striktně bezzásahový režim). Nikdo soudný, kdo přejde Modrý sloup, při pohledu na miliony zmlazených zelených argumentů pro přirozenou obnovu nepopře: nejde o žádný nezdařený experiment, výbuch zeleně je realitou. V Bavorsku nikdy nezastírali, že budou po přechodnou dobu v nově připojených částech bránit průniku kůrovce do okolních hospodářských lesů i tradičními lesnickými metodami. Stejně tak při hrůzných číslech o loňských těžbách zapomněl Holub čtenáři sdělit, že v roce 1999, kdy neřádil žádný Kyrill, se těžby přiblížily loňským, ale na rozdíl od nynějších řádily i v jádru parku.

Zmatení čtenáře Holub vychrlil v minulých letech na obranu „selhavšího experimentu” stovky článků. Jezdil s batůžkem aktivisticky do terénu za těmi, kdo se přivazovali ke stromům, a horlil: Snaha ponechat lesní ekosystémy přírodnímu vývoji není žádný experiment, je to praxe prověřená v tisících národních parků všude po světě... Nejde o žádný experiment: příroda nezná hranice a je přírodovědným nesmyslem vytvářet na české a bavorské části Šumavy zcela odlišný typ péče o les. Experimentem je obhospodařování přírody, nikoli její ponechání sobě samé (MFD 7. 9. 2005). A jindy: Orkány Kyrill a Emma přesvědčivě prokázaly, že zasahovat proti kůrovci plošným kácením vede k jedinému – Šumavě bez lesa... Okamžité kácení a asanace lokalit v centrálních oblastech s výskytem kůrovce nejsou přijatelná opatření (Infolist 2. 7. 2008). Odsuzuje li Holub ponechání částí lesa samovývoji, odsuzuje sám sebe. Zmatený čtenář si klade otázku: kdy tedy Holub lhal: ve stovkách článků z let 1993–2008, nebo až teď?