Radovan Holub v článku Ekologické plenění Šumavy pokračuje (LtN, 17. 2. 2011) se obul do holení Šumavy ekologickými ministry, do bývalého „zeleného” vedení Šumavy, které prý fatálně manažersky selhalo, bylo zhoubnější než předchozí vedení dřevorubecké (kovbojství zelené bylo ještě horší než kovbojství modré). Zatímco na bavorské straně, tolikrát prý nám dávané za vzor!, i v jádrové zóně loni i letos pracovala mamutí technika včetně lesních harvestorů a lanovek, která těžila a těžila, u nás se díky zelenému zločinci Bursíkovi a jeho pochopovi Krejčímu po Kyrillu ponechala Šumava napospas kůrovci. Všechno to odstartovali ekoteroristé, kteří se přivazovali ke stromům. A tak dále, a tak dále, další pokračování můžeme číst v kterémkoli šumavském výlevu pana prezidenta, senátora Jirsy, Miloše Zemana, plukovníka Zbytka, Petra Smutného, Tomáše Chalupy, Jana Stráského, hejtmana Zimoly a dalších vysoce kvalifikovaných odborníků na evoluci lesa.

Ať žijí nezávislí odborníci

Je opravdu tristní pohled na profesní i etický úpadek novinářského řemesla u kdysi kvalitního publicisty, který patnáct let bombardoval média svými „zelenými” názory opřenými - v daném oboru stejný laik jako já - o někoho tak fundovaného, kdo přírodním procesům a evoluci lesa v národních parcích opravdu rozumí, jako byl významný český přírodovědec Karel Kaňák anebo šéf bavorského parku inženýr Karel Sinner či jeho předchůdce doktor Bibelriether. A to nemluvím o naší i zahraniční akademické a univerzitní obci, o profesorech RNDr. Fantovi, Prachovi, Bartákovi, Marecovi, Sehnalovi, Zrzavém, Rusekovi, Šantrůčkové, docentech Spitzerovi, Šulovi, Kirschnerovi, Farkačovi, Branišovi a desítkách dalších, kteří na rozdíl od Holuba se šumavskému problému i se svými vědeckými týmy věnují kontinuálně a s nezpochybnitelnou vědeckou akribií. Ti všichni jsou pro Radovana najednou idioti a ekoteroristé, kteří ničemu nerozumějí. Čas totiž oponou trhnul, několikeré volby dopadly, jak dopadly, zelení vypadli ze hry, a tak milý Radovan obrátil včas, dokonce s předstihem, kormidlo o 180 stupňů: dnes namísto renomovaných přírodovědců jsou Holubovým ideovým zdrojem shora zmínění čeští přírodovědní diletanti, zato však vlivní politici a podnikatelé. Není divu, že od nich pochytil metodu permanentního lhaní: je například nepravdou šířit představu, že v sousedním Bavorsku najeli na kácení v jádrových zónách.

Holub zapomene čtenářům LtN sdělit, že v jádrových částech starého parku platí už víc než tři desetiletí striktně bezzásahový režim, a ani on ani nikdo soudný, kdo přejde Modrý sloup, nemůže popřít, při pohledu na miliony zmlazených zelených argumentů pro přirozenou obnovu, že v Bavorsku nejde o žádný experiment, že les neodumřel a má se k světu. A že se u sousedů koncepčně nic nemění (jako u nás s každým novým ministrem a jeho novinářskými „holuby na báni”).

Bavorské vedení nikdy nezastíralo, že bude po přechodnou dobu v nově připojených částech parku bránit průniku kůrovce do okolních hospodářských lesů i tradičními lesnickými metodami. Stejně tak při hrůzných číslech o loňských těžbách zapomene čtenáři sdělit, že v roce 1999, kdy neřádil žádný Kyrill, se těžby přiblížily loňským, ale na rozdíl od nynějších, které řádí výhradně v druhých zónách za účelem obnovy smíšeného lesa, řádily (za cenu statisícových krádeží) i v bezzásahových zónách.

Veletoč zralý na medaili

Každý si může dohledat v tiskové databázi, kolik článků vychrlil Holub v minulých letech na plamennou obranu něčeho, co je dnes pro něj zločinem: jezdil jako jeden z mála novinářů aktivisticky do terénu za těmi, kdo se před jedenácti lety u Plešného jezera přivazovali k ohroženým stromům, podporoval „ekoteroristy” desítkami reportáží. Dnes zesměšňuje údajné dogma ekologů o „umírání a zrodu nového života”. Ale ještě před pěti lety tentýž Holub horlil: Snaha ponechat lesní ekosystémy přírodnímu vývoji není žádný experiment, je to praxe prověřená v tisících národních parků všude po světě. Lidé by měli v těchto územích možnost vidět přírodu ne takovou, jak si ji tradičně představují, nýbrž takovou, jaká ve skutečnosti je - což zahrnuje zrod, život, umírání a zpětný zrod nového života ... To, že nyní máme na Boubíně skutečný, nefalšovaný prales, je dáno jen tím, že generace osvícených lesníků se rozhodla, že tu nebude do přírodních procesů nijak zasahovat. A dnes kritizované zvětšení prvních zón? Chceme tím jen omezit hospodářské zájmy lesnické či zemědělské, tak jak bylo rozhodnuto při vyhlášení NPŠ... Návrat ke klasickému lesnictví na celé ploše parku by znamenal anachronismus v českém i evropském kontextu - byla by to cesta zpátky před rok 1991. Nejde o žádný experiment: příroda nezná hranice a je přírodovědným nesmyslem vytvářet na české a bavorské části Šumavy zcela odlišný typ péče o les. Přírodní procesy tu probíhaly a probíhají tisíce let, zatímco člověk přetváří les posledních 300 let... Pak je tedy experimentem obhospodařování přírody, nikoli její ponechání sobě samé. (Nechat les vlastnímu vývoji není experiment, MfD, 7. 9. 2005)

A co soudí náhle zmodralý chameleón o zásazích po Kyrillu? Věřte či nevěřte, ale čtěte: Orkány Kyrill a Emma přesvědčivě prokázaly, že zasahovat proti kůrovci plošným kácením napadených stromů vede k jedinému - Šumavě bez lesa. Tam, kde se v minulosti s kůrovcem nakládalo tímto způsobem, řádil vítr nejvíce... Les bez zásahů člověka je geneticky připraven na místní podmínky, je schopen zadržovat vláhu a poskytovat ji všemu, co v něm roste. Dnešní nárůst ploch se suchými stromy je pomalejší než nárůst ploch s přirozeným zmlazováním, které byly postiženy prosycháním. Ty tvoří zhruba 2,5 % výměry lesů NP Šumava...... A závěr, opřený o zjištění mezinárodní mise Světového svazu ochrany přírody (IUCN), je „holubovsky” úderný: Okamžité kácení a asanace lokalit v centrálních oblastech s výskytem kůrovce nejsou přijatelná opatření! (Informační list 2, červenec 2008). Dnes, po dvou letech, píše Holub přesný opak: odsuzuje-li ponechání částí lesa po Kyrillu samovývoji, odsuzuje vlastně sám sebe.

Zmatený čtenář si musí položit otázku: kdy tedy vlastně Holub lhal: ve stovkách článků a mediálních výstupů z    let 1993-2008, nebo lže až teď? Tertium non datur.

***

Vladimír Just, (*1946) je český teatrolog a literární a divadelní kritik. Jako divadelní kritik se zabýval tvorbou Vlasty Buriana. Ve svých příspěvcích se kromě divadelní kritiky zabývá nezávislostí veřejnoprávní televize, českoněmeckými vztahy nebo uspořádáním NP Šumava, kde hájí stanovisko respektování bezzásahových zón.