Sněmovna dnes má jednat o pravidlech pro národní parky. Necelá čtyřicítka senátorů zvedla ruku pro návrh změn v novele zákona o ochraně přírody, která přináší nová pravidla pro národní parky. Horní komora tak poslala zpět Poslanecké sněmovně klíčový předpis převrácený naruby. Místo ochrany divoké přírody otevřené dveře těžbě dřeva, místo harmonické krajiny vysoké riziko stavebního boomu, místo jasných pravidel chaos a tahanice.
Hlavním důvodem je podle senátorů posílení obcí a tím i jejich rozvoje. Lidé v národních parcích si nezaslouží trpět chudobou a nezaměstnaností, říkají. Ovšemže nezaslouží. Jenže oni ničím takovým netrpí. Příklad národního parku Šumava (kde leží řada obcí přímo uvnitř parku) ukazuje, že je to právě naopak. Výzkumníci Univerzity Karlovy na základě statistických dat zjistili, že obce mají dvakrát větší příjem na hlavu, než je průměr u srovnatelných obcí v Jihočeském a Plzeňském kraji. A to nezapočítávali bohatou obec Modrava, která dodnes těží z někdejšího trvalého bydliště miliardáře Zdeňka Bakaly. Také s nezaměstnaností je to jinak, než praví legendy. Obce v šumavském parku mají nižší nezaměstnanost než jinde na venkově a v době výzkumu na tom byly lépe než celorepublikový průměr.
Nepřineslo by však oslabení pravidel pro ochranu přírody a krajiny ještě větší prosperitu? Studie renomované britské společnosti EFTEC porovnala dvě možnosti vývoje národního parku Šumava. Bylo to v době vlády ODS a na stole byl návrh ministra Tomáše Chalupy a návrh vědců. Ten první se v principu podobá dnešnímu senátorskému návrhu a druhámu se zase opatrně blíží současná poslanecká verze novely, která chrání divokou přírodu, požaduje její rozšíření a umožňuje ji zpřístupnit veřejnosti. Studie doložila, že hlavní ekonomickou příležitostí na Šumavě je právě příroda, za ní sem lidé jezdí a utrácejí peníze v místních službách.
Ekonomové spočetli, že krátkodobé příležitosti typu silně dotovaných staveb lanovek ani zdaleka nevyváží opačný přístup: rozšíření nabídky nedotčené divoké přírody, která by umožnila další rozvoj šetrného turismu. Studie vlastně jen potvrzuje výsledky z evropských národních parků a obecné trendy, kdy ekoturistika a poptávka po zážitcích z divočiny rostou, zatímco o dovolené v resortech zájem stagnuje. Ano, skupina lidí by na senátní variantě zákona osobně vydělala, jenže to nic nemění na tom, že místní ekonomika by utrpěla a naprostá většina lidí na Šumavě by z profitu developerů neměla nic.
Pokud si tedy odmyslíme neodmyslitelný veřejný zájem na ochraně českého přírodního bohatství, jehož jsou národní parky zářivými drahokamy, a podíváme se na to čistě byznysovým pohledem, tak je závěr stále stejný. Pravidla pro národní parky musí prioritě chránit divokou přírodu a rozšiřovat ji na minimálně polovinu rozlohy každého z parků, a zároveň otevírat divočinu lidem i zajistit šetrné hospodaření místních zemědělců a lesáků mimo divočinu. Stavební rozvoj obcí musí být podřízen těmto cílům – jinak poškodí motor místních ekonomik a sám sebe tím postupně zahubí.
Nikoho by nenapadlo navrhovat rozprodání Pražského hradu hotelovým řetězcům. Proč tedy ničit podobně důležité poklady naší země, které mají nevyčíslitelnou kulturní a historickou hodnotu a zároveň jsou nejlepší volbou pro ekonomiku?
Autor je programový ředitel Hnutí DUHA
