Sasko – Národní park Saské Švýcarsko byl založen o 10 let dříve než Národní park České Švýcarsko a byl tedy určitým impulzem pro jeho zřízení. Oba parky spolupracují a v rámci jednotné oblasti Labských pískovců pořádají různé akce, přeshraniční programy a informačně vzdělávací projekty.

Založení parku Saské Švýcarsko

Park byl založen 1. října roku 1990 a jeho rozloha zaujímá 93,5 km2. Rozlohou patří sice mezi nejmenší národní parky v Německu, ale je bezpochyby jedním z nejatraktivnějších. Nachází se v oblasti pískovcových skal, na území mezi Pirnou a česko­německou hranicí. Na jihozápadě je ohraničen přítoky Labe, řekami Bahra a Gottleuba, na severovýchodě městy Hohnstein a Sebnitz. Na jihovýchodě národní park sousedí s českým Národním parkem České Švýcarsko. Správa Národního parku (a též chráněné krajinné oblasti) Saské Švýcarsko sídlí v Bad Schandau, kde je i Dům národního parku s multimediální expozicí pro návštěvníky.

Prvenství v rozvoji a šíření turismu

Region Saského Švýcarska je považován za první oblast v Evropě, kde začal fungovat turistický průmysl. Cestovní ruch zde má dlouholetou tradici, počátky objevování této oblasti zasahují až do roku 1800. Již tehdy vznikaly první popisy a cestopisné průvodce. To je spojeno především se dvěma jmény místních obyvatel – Wilhelmem Leberechtem Götzingerem a Carlem Heinrichem Nicolaiem, kteří značnou měrou přispěli k popularizaci tohoto regionu a k prosazení často kritizovaného názvu „Saské Švýcarsko”. Tento název oblasti dali dva švýcarští malíři Adrian Zingg a Anton Graff, kteří byli tehdy povoláni na nově zřízenou Akademii umění v Drážďanech. Zdejší krajina jim totiž připomínala jejich rodnou zem. Od roku 1790 můžeme již název Saské Švýcarsko najít v literatuře.

Za vše mohou nejen známí malíři

K rozvoji a popularizaci Saského Švýcarska přispěly také obrázky a malby této krásné krajiny. Známí umělci z období romantismu, jako například Caspar David Friedrich a Ludwig Richter, procestovali oblast od zámku Pillnitz až k Pravčické bráně. Tato stezka, která vedla poté po Labi zpět do Drážďan, byla nazývána Malerstraße (Cesta malířů). Postupně zde vznikala místa k přenocování, nejprve ve mlýnech a hostincích, později vznikaly i domy sloužící přímo k ubytování.

Velký příliv návštěvníků souvisel především s rozvojem plavby parníků po Labi (první vyplul v roce 1837) a rovněž s dokončením železnice (v roce 1851). Koncem 19. století dochází tak k velkému nárůstu návštěvnosti a s tím souvisí i zvyšující se počet ubytovacích zařízení. Pro turisty vznikaly také zcela účelově nové rozhledny, výhledová místa či turistické trasy. V 60. letech 19. století se začíná rozvíjet horolezectví, které je nyní neodlučitelnou součástí tohoto regionu. Tento sport si zde získal přední místo i mezi zahraničními turisty.

Na počátku byla dnes slavná Bastei

V lednu roku 1938 bylo okolí Bastei vyhlášeno chráněnou oblastí, dva roky poté se k ní přidalo i údolí Polenztal. V srpnu roku 1956 vyhlásila okresní rada v Drážďanech oblast Saského Švýcarska o rozloze téměř 400 km² chráněnou krajinnou oblastí. Tím byla poprvé zákonem ustanovena ochrana tohoto území. Národním parkem bylo Saské Švýcarsko vyhlášeno na podzim roku 1990 a stalo se tak s rozlohou 93,5 km² třetím nejmenším národním parkem v Německu (z celkového počtu 15).

Skály, hory i údolí

Saské Švýcarsko ročně navštíví přes dva miliony turistů, k nejvyhledávanějším a nejnavštěvovanějším místům patří pevnost Königstein, dále Lilienstein, Bastei, městečka Bad Schandau, Hohnstein, Kurort Rathen a mnoho dalších. Této jedinečné krajině Saského Švýcarska dominují pískovcové skály, stolové hory, hluboce zaříznutá údolí a propasti.

Zvláštní postavení má i řeka Labe, která vytváří mezi Bad Schandau a městem Wehlen dva velké zákruty. V současné době se může příroda svobodně rozvíjet na zhruba čtyřiceti procentech rozlohy národního parku.

Tramvají dojedete až k vodopádu

Kromě rozmanité fauny a flóry nabízí Saské Švýcarsko návštěvníkům zhruba 400 km značených turistických stezek, v některých místech také se žebříky a mosty, samostatně značené horské stezky a 36 km značených cyklostezek. V parku se můžeme také setkat s řadou kuriozit. Jako jediný národní park nabízí výlet tramvají. Jedná se o tzv. Kirnitzschtalbahn, jejíž trasa vede z obce Bad Schandau k vodopádu Lichtenhainer Wasserfall a cestující při ní urazí 8 km. Adekvátně k provozu v chráněné oblasti je 30 % spotřebované elektrické energie vyráběno ekologicky pomocí solárních článků.

Další zajímavostí je výtah (tzv. Ostrauer Fahrstuhl), pomocí něhož je možné překonat padesátimetrový výškový rozdíl mezi obcí Bad Schandau a její částí Ostrau. Výtah byl postaven stejným způsobem jako výtah u jezera Vierwaldstätter See v „opravdovém” Švýcarsku, jen ve čtyřikrát menším měřítku.

Velmi známý a navštěvovaný je také most Basteibrücke, který byl původně postaven celý ze dřeva. Kjeho přestavbě do dnešní podoby z pískovce došlo až v letech 1850 – 51 a jedná se tak o první stavbu v Evropě postavenou jen pro turistické účely.