Jan Metzl (*1938) je lesník veterán, který mezi stromy strávil téměř celý svůj život. Je autorem knih Lesníkovo proroctví či Cesty k přirozenému
lesu, ve kterých rozvíjí myšlenku přírodě blízkého lesního hospodaření, podle něj jediné naděje pro záchranu našich umírajících lesů. K přírodním vědám ho přivedl otec, vášnivý entomolog a botanik. Jakožto kluk z Prahy trávil prázdniny v Chlumu na Českolipsku a na Valašsku mezi dětmi z hájovny, kde ho uchvátila zelená kamizola polesného. Vystudoval lesnickou školu v Hranicích a po maturitě nastoupil jako lesník do různých funkcí od technika polesí až po lesního správce. Dnes, už jako senior, pomáhá šířit vědomosti získané léty praxe a nabádá ke změnám současného monokulturního hospodaření. Za zkázu lesů podle něj nemůže kůrovec, ale člověk: „Máme lesy, které se druhovým složením ani trochu nepřibližují našim původním. Kůrovci jsme nachystali hostinu, tak proč by se nenajedl."
Příčin soudobé krize lesů je několik. Za hlavní považuji nahrazení středoevropského listnatého opadavého lesa smrkovým a borovým hospodářstvím. Tyto změny doprovázela holosečná těžba a zalesňování holin druhově, věkově i prostorově jednoduchými dřevinami. To naše lesy bohužel odnesly v podobě nejrůznějších kalamit, disturbancí (narušení — pozn. red.) a degradace půdy, které navíc umocnila klimatická změna.
Počátky těchto změn spadají do období konce 18. století, kdy se pro vzrůstající počet obyvatelstva začaly zvětšovat plochy zemědělské půdy, zakládaly se osady, a především nastoupila vědecko-technická revoluce. Původní přírodní lesy byly těženy s cílem získat dřevěné uhlí, které bylo potřeba pro rozvíjející se průmysl. To skončilo až poté, co bylo nalezeno uhlí. Obrovské odlesněné plochy bylo potřeba co nejdříve zalesnit, a tak přišlo na řadu monokulturní lesní hospodaření.
Celý článek najdete zde.
