PLZEŇ Předseda Klubu českých turistů Jan Stráský, který byl v minulosti ministrem dopravy, zdravotnictví a posledním československým premiérem, se podílel na knižní novince Tajemství šumavských vrcholů. Publikaci opatřil popisy cest na jednotlivé vrcholy.

K Šumavě má Stráský silné pouto. „Šumava pro mě jako Plzeňáka byly moje první hory. Od mládí jsem si byl jistý, že to budou taky moje hory poslední. Podařilo semi to dřív, než jsem myslel, od svých 58 let na Šumavě žiju. Můj vztah je tím určitě dán. Považuju ji za svůj domov,” říká Stráský.

Západočeské pohoří podle něj má několik specifik. „Tím prvním je její rozlehlost. Druhou specialitou je, že příroda a dějiny společně způsobily, že je málo zalidněná. V porovnání s ostatními se zalidňovala poměrně pozdě. Zkulturnění krajiny bylo poměrně pozdní, a to je na Šumavě vidět,” přibližuje Jan Stráský a dodává, že charakter Šumavy poznamenaly také válečné události. Pro Šumavu jsou proto dnes typické zbytky starých obcí, což je podle Stráského zajímavá turistická atrakce. „Zajímavostí Šumavy je, že i přes svou nadmořskou výšku, která dosahuje až 1 400 metrů, je schůdná pro všechny generace. Šumava je k lidem vlídná, taková pozvolná,” přibližuje Jan Stráský.

Velmi dobře může Stráský porovnat také rozdílnost české a bavorské strany Šumavy. „Bavorská strana má to, čemu se říká rozvinutá infrastruktura. Má síť velmi kvalitních dostupných cest. Jsou často přístupná i pro auta, dostanou se poměrně vysoko,” konstatuje Jan Stráský s tím, že velkým rozdílem je existující síť ekoautobusů, které jezdí poměrně do velké nadmořské výšky. „Neměli bychom sobecky myslet jen na sebe. My sice na Roklan těch deset kilometrů dojdeme, ale řada lidí už ne. Němci nám ukazují, že je dobré myslet i na ostatní,” zamýšlí se předseda Klubu českých turistů.

Bavorská Šumava je podle Stráského přístupnější

Bavorská Šumava je podle Stráského výrazně přístupnější než ta česká. „Česká síť turisticky přístupných cest je desetinásobně menší než na německé straně. Národní park je přitom na obou stranách hranic,” pozastavuje se Stráský, který je podle svých slov rozhodně pro ochranu přírody.

„Už ale nesouhlasím s tím, jak se do toho vloudila myšlenka, že mají existovat rozsáhlá území, kam nesmí člověk. To by měly být opravdu výjimky, například na místech, kde je příroda zatížena velkou účastí lidí. Tam by určitá regulace být mohla,” míní Stráský. Takovým příkladem podle něj mohou být hnízdiště tetřevů.

Sám má ale spíš pocit, že některá území se cíleně zavírají kvůli tomu, aby je veřejnost neviděla. „Aby neměli lidé šanci zjistit, jestli dochází ke zkvalitnění území ve shodě s představou člověka, nebo ve shodě s nějakým rozhodnutím, které se udělalo,” je přesvědčen Stráský.

Příroda by se ale podle něj měla chránit především pro člověka. „Ideálem ochrany přírody by v žádném případě nemělo být, aby člověk odsud úplně zmizel. My nechceme svět bez člověka, my tady chceme žít. Je nás tady tolik, že i tu Šumavu potřebujeme k životu jako prostor,” míní Jan Stráský, který se podle svých slov už osm let snaží o nalezení určitého kompromisu v této oblasti. Je totiž předsedou rady NP Šumava.