Parta ekologických nadšenců v roce 1991 na Šumavě, vlastně v Praze, prosadila vyhlášení národního parku na Šumavě. Čistá, vznosná myšlenka ochránit šumavskou přírodu před nepřítelem. Nepřítelem člověkem. Člověkem hospodářem, člověkem turistou.

Neuplynuly ani dva roky a byl na světě skandál - Národní park Šumava měl být zprivatizován.

A tak byl položen základní kámen šumavského osudu.

Kdo ví, o co vlastně na Šumavě jde? Jaký se na Šumavě vede spor a kdo ho vlastně vede a proti komu? Kdo má jaký na Šumavě zájem? Kdo a jak je využíván a zneužíván? Kdo je poctivý, kdo je uražený a kdo se mstí? Jak poznat, co je dobré a co je zlé?

Na některé otázky odpovědět nedokážu a na ty, co dokážu, mě odpovídat ani nenapadne. Nad vši pochybnost jsem ale přesvědčen, že naprostá většina obyvatel Šumavy, ale i jejích návštěvníků, se v záplavě informací ztrácí, a tak se raději ze Šumavy vytrácí. Místní obyvatelé přišli o práci, turisté o část přírody, všichni o příslovečný zádumčivý šumavský klid.

Nebylo lepší ten národní park nechat tehdy raději zprivatizovat? Vždyť šlo jenom o peníze. Vždy jde především o peníze! Je tu sice pár hlupáků, kteří se domnívají, že nejde o peníze, a tak s údajnou čistou myslí pomáhají těm, komu o ty prachy jde.

Je možné podívat se na šumavský problém z prostého hlediska, bez ideologie. A já se považuji za prostého člověka, který reprezentuje většinový názor obce Modravy, jejíž obyvatelé jsou prostí lidé. Ani mě nenapadne hovořit za všechny šumavské obce.

Co chce Modrava a jakou má vlastně zkušenost?

Mně je jedno, zda existuje jedna nebo tisíc mezinárodních ekologických organizací, institucí či korporací, které rozdávají na to či ono území nějakou nálepku. Pokud nálepkování porovnám s ideou Zelená úsporám, financovanou například z čistého ovzduší Modravy, které si japonský průmyslník zakoupí od České republiky, aby mohl svému sousedovi či jeho koze vypustit nad hlavu o několik tun exhalací víc, pak je mi jasné, že ekologie je super kšeft!

Místní obyvatelé souhlasili s vyhlášením národního parku a bez jejich souhlasu by vyhlášen nebyl. Rok po jeho vyhlášení byla Modrava těmi ekologickými nadšenci určena k praktické likvidaci. Přes odpor státu a orgánů ochrany přírody se podařilo tuto zvrácenou ideu nenaplnit. Modrava je svébytnou obcí, která leží v žaludku zejména partě okolo pochybného strážce státní pokladny Kalouska. Právě Modravou obhajuje ministr Kalousek svůj plán ožebračení šumavských obcí. Prý je Modrava bohatá a je prý nemorální, aby tak málo obyvatel dostávalo tolik peněz! Nedostávali ty peníze obyvatelé, ale území! Území, které tento stát vyhlásil za TOP VIP území – národní park.

Bohatne Modrava z toho, že o ni stát pečuje jako o centrální obec Národního parku Šumava? Nebo z toho, že zde stát buduje ekologické projekty? Bohatne z návštěvnosti Národního parku Šumava? Kdyby měla Modrava žít z Národního parku Šumava, tak už dávno zanikla! Stupidní aplikace zákona o veřejných zakázkách vehnala místí obyvatelstvo do šílených výběrových řízení, která jim sebrala práci nebo snížila ocenění vykonané práce pod otrockou hodnotu! Paradox dospěl pro místní obyvatelstvo do té fáze, že si nelze uprostřed tisíců hektarů suchého lesa pořídit palivové dříví na otop. Je to asi stejné, jako kdyby lidé žijící uprostřed Sahary museli přijmout skutečnost, že došel písek!

Značka Národní park se nikdy nestala a dlouho nestane etiketou kvality a namísto toho, aby něco tato etiketa přinášela, tak pouze bere. Kdyby tomu bylo naopak, tak by byla naplněna základní filozofie evropských národních parků, že národní parky jsou jedinečným místem pro turistické poznávání cílů ochrany přírody. Ale na Šumavě se vždy najde dostatek argumentů, proč tuto myšlenku nerealizovat. Modrava myšlenku evropského národního parku podporuje, ale to by Modrý sloup nesměl být rudým hadrem pro ty, kteří dnes hulákají, že Šumava přijde o statut národního parku. Dle mého názoru ani Modrý sloup ani kůrovec nejsou těmi pravými symboly současného "boje" o národní park. Skutečným pravdivým symbolem je obyčejná lavička na Březníku. To, že tam nějaká je, je vítezství Modravy pro návštěvníky. V dávných dobách postavil člověk na Březníku hájovnu a u ní lavičku, na které s největší pravděpodobností sedával i sám Karel Klostermann. Díky jeho románům si lidé Šumavu zamilovali a laviček se tam postavilo více. Tolik, kolik jich bylo potřeba. A co na to tetřev? Nic! Žil zde s člověkem stejně, jako zde žil bez člověka. Možná líp, protože člověk vyhubil vlky, rysy, medvědy a jiné dravce, pro které je tetřev vítanou pochoutkou.

Pak ale přišly jiné časy a lavička i s celým Březníkem se ocitla za neprodyšnou železnou oponou, která svými několika tisíci volty mnoho tetřevů usmažila. Co na to tetřev? I tuhle dobu přežil. Jen ta lavička zůstala nějak osamocena a posloužila k příjemnému odpočinku těch, kteří za železnou oponu v rámci pracovních povinností mohli vstoupit. Železná opona padla, padla i lavička na Březníku a s ní málem i celý Březník. Jenom velikým úsilím se podařilo tento stát přesvědčit, že Březník je tu i pro lidi, tak jako kupříkladu bavorský Luzný či Roklan. Březník byl opraven a jeho návštěvníci mohli spočinout na nových lavičkách a kochat se pohledem na majestátní homolovitou horu Luzný. Co na to teřev hlušec? Nic! Bohatá populace v Luzenském údolí nepřežila jeho přísnou ochranu a odstěhovala se jinam – do lesa. Kdo to zavinil? Světe, div se – lavička! Návštěvník Březníka na ní sedí, povídá o svých zrovna prožitých zážitcích a to prý ruší hlušce. Ale nějakou lavičku se nám tam zachránit podařilo. Skoro by se dalo říci, že jsme lavičku vyměnili za Modrý sloup.

V čem je pointa? Totiž ti samí lidé, co tam nechtějí tu lavičku, nechtějí ani ty návštěvníky. Ti chtějí mít ze Šumavy svůj pašalík, a tak píší do Bruselu a spřáteleným novinářům, že to či ono je pro šumavskou přírodu špatné. Zčásti mají samozřejmě pravdu. Stačí porovnat, jak Šumava vypadala před vyhlášením národním parkem, a jak vypadá dnes! A co na to tetřev? Já myslím, že se mu po člověku stýská. Proč by se jinak vyskytoval na Šumavě zejména tam, kde jsou lidé? Třeba mu je líto, že po staletích vzájemného soužití někdo nařizuje, že tetřev a člověk spolu žít nemohou.

A co ta lavička? Ta má ještě jeden hlubší symbol. Ta na tom Březníku stejně nebude. On totiž stát nemá na národní park na Šumavě peníze a první, co padne, bude ta lavička. Březník vydrží trochu déle, protože je vystavěn z kamene.

Tak já nevím, nebylo lepší ten národní park hned na počátku zprivatizovat? Nebo že by ta cesta byla tím cílem?