Ač není ekologický aktivista, profesor Miroslav Šálek z Fakulty životního prostředí České zemědělské univerzity upozorňuje na nedostatek vzdělaných ekologů na řídících postech, jimž by šlo nezištně o zlepšení životního prostředí.

- Věnujete se výzkumu ptačích společenstev v Jižních Čechách, v Praze a na Mostecku, nakolik jsou tato prostředí z hlediska ekologie ptačích společenstev odlišná?

Jako rozený Jihočech jsem si vždy myslel, že nejkrásnější příroda s rybníky, vlhkými loukami a dalšími mokřadními biotopy je právě na jihu Čech. Po zahájení projektu na koroptvi polní okolo Prahy mi došlo, že i tato přelidněná krajina má své kouzlo. Jde hlavně o kombinaci periferních obydlených čtvrtí a navazujících neobdělávaných ruderálních ploch, které jsou magnetem pro řadu živočišných druhů, jakým je třeba právě koroptev. Na Mostecku jsem si pak oblíbil ladem ponechané plochy na okrajích povrchových lomů a výsypkách po těžbě hnědého uhlí, které zarůstají divokou vegetací. Něco takového jinde stěží najdete, je to divočina, kterou oceňují i mnozí vzácní živočichové. Rozdíly jsou tedy obrovské a já je vnímám právě hlavně prostřednictvím ptáků, kteří v těchto regionech utváří docela odlišná společenstva. V každé z těchto oblastí můžeme najít více či méně unikátní stanoviště cenná z hlediska biodiverzity ptáků, a samozřejmě nejen jich.

- Jaké trendy se dají z Vašich pozorování vyvodit? Přijde doba, kdy Severní Čechy nebudou synonymem zničené přírody?

Každý ptačí druh má svůj pohled na to, co je atraktivní a důležité. Mluvit pak o nějakých obecných trendech ve stručnosti příliš nejde. Některé druhy přibývají, jiné mizí. Naším cílem je snaha o vytváření životního prostoru pro co možná největší počet druhů, které zde přirozeně žijí, samozřejmě s důrazem na ty, jejichž početnost povážlivě klesá a hrozí jim vyhubení. V jistém smyslu, který jsem naznačil před chvílí, proto nepovažuji přírodu severních Čech za beznadějnou či zničenou, odmyslím-li zátěž, kterou pro region představují místní obří chemické závody a rozsáhlé plochy povrchových lomů. Po těch několika letech práce na výsypkách si dokonce myslím, že doba, na kterou se ptáte, se přiblíží ve chvíli, kdy rekultivačním lobbistům na severu Čech nepůjde primárně o peníze, ale o upřímnou snahu pomoci přírodě. Bohužel nevěřím, že se této doby dočkám.

- Jak ovlivnilo vaše profesionální zaměření váš názor na celospolečenskou debatu ohledně ochrany přírody?

Bohužel směrem k větší skepsi, ač jsem založením optimista, aspoň doufám. Domnívám se, že mnoha vlivným lidem je osud přírody buď úplně lhostejný nebo u nich převažují ekonomicky atraktivnější, politické či osobní zájmy. Lze to bohužel dobře vidět i na fungování některých institucí, které mají ochranu přírody jako hlavní náplň své práce. Ostatně stačí se zamyslet nad vývojem v současné době žhavé kauzy kolem budoucnosti tetřeva na Šumavě. Každý trochu zkušený a do problému zasvěcený zoolog žasne, čím vším a s jakými „důkazy” je vedení parku ochotno argumentovat a ignorovat přitom výsledky desítek seriózních vědeckých studií. Podle mého názoru se spoléhá na své politické zázemí a zneužívá faktickou neznalost většiny občanů, kteří se tak vlastně nemohou ani zapojit do věcné debaty. Myslím, že nejen na bavorské straně Šumavy, ale skoro všude v západní Evropě, by byl podobný přístup nemyslitelný. Doufám, že jste mne po těchto slovech nepasoval do role ekologického aktivisty, tím tedy opravdu nejsem. (smích)

- Účastnil jste se řady mezinárodních projektů v čem by se náš přístup k životnímu prostředí mohl v zahraničí inspirovat?

Co nám určitě chybí, je už před chvílí zmíněný masový zájem veřejnosti o ochranářskou problematiku a dostatek kvalitních odborníků na nejvyšších postech namísto převažujících odborně nekompetentních politiků, což platí asi obecně, nejen v ochraně přírody. Myslím si také, že by neuškodilo, kdyby pracovníci v ochraně přírody víc četli zahraniční vědeckou literaturu a byli ochotni se jí šířeji inspirovat jak v úvahách o vhodných managementových opatřeních v jimi spravovaných územích, tak také při designování vlastních smysluplných výzkumných projektů, které by slibovaly přínosné závěry.

Protože své zahraniční cesty směřuji nejraději do liduprázdných končin dalekého severu, třeba na Sibiř, další paralely s industriální a člověkem silně ovlivněnou středoevropskou krajinou se hledají opravdu těžko.