Praha – I když to už není jako dřív, dodnes si Český svaz ochránců přírody drží poměrně silnou členskou základnu. V jeho řadách je šest ?a půl tisíce lidí, kteří každoročně vyrážejí kosit louky, sázet stromy, vyvěšovat či čistit ptačí budky, opravovat naučné stezky nebo ukazovat dětem taje přírody.

"

Organizace vznikla v září 1979, letos tedy slaví půlkulaté výročí. Její předseda, bývalý lidovecký poslanec a ministr životního prostředí Libor Ambrozek tvrdí, že ekologické organizace budou muset najít cestu, jak lidi znovu oslovit. Zejména na velká témata podle něho už veřejnost neslyší.

- Český svaz ochránců přírody (ČSOP) vznikl před 35 lety, tedy ještě za vlády minulého režimu. Jak bylo tehdy těžké takovou organizaci založit?

Začátek byl zvláštní. Jak se ochranářské hnutí i občanská společnost vzmáhaly, tak minulý režim se to pokusil mít pod kontrolou a ČSOP tehdy ustavil shora. Jenomže do toho vstoupili lidé, kteří vzešli například z trampského hnutí nebo protirežimních iniciativ, takže se tento pokus obrátil proti režimu samotnému, protože nad ním ztratil kontrolu. Důkazem toho je, že až do revoluce ČSOP nebyl přijat do Národní fronty, protože nesplňoval představy nadřízených organizací.

- Takže na ČSOP státní moc pohlížela s despektem?

Našli tam prostor lidé, kteří se angažovali v různých oblastech. Je to dobře vidět na počtu členů. ČSOP měl koncem 80. let 27 tisíc členů, protože všichni, kteří něco chtěli dělat a nechtěli to dělat úplně tajně, si založili základní organizace. Byli tam třeba ochránci zvířat nebo skauti. Po roce 1989, když se podmínky uvolnily, si tito lidé založili vlastní spolky a organizace.

- Jak tehdejší moc na ekology hleděla?

Jako na všechny lidi, kteří měli jiný názor na věc, a viděla v nich ohrožení. V řadě míst byl stav životního prostředí tak špatný, že se začaly organizovat demonstrace a lidé se obraceli proti režimu. Ekologické hnutí viděla jako nepřátelský fenomén. Křížilo režimu plány na megalomanské akce proti životnímu prostředí.

- Práce dnešních ekologů je lehčí?

Tak určitě nehrozí žádné popotahování nebo vězení, na druhou stranu se po 90. letech kyvadlo vrátilo a část veřejnosti vidí v ochráncích přírody škůdce a brzdy pokroku. Jsou organizace, které se někdy nechovají úplně správně, ale ve většině případů jde těm lidem o věc a nechtějí zastavit společenský pokrok, ale chtějí, aby se dodržovaly zákony a aby tady příroda zůstala i pro další generace, pro naše děti.

- V čem dnes spočívají největší překážky pro ekologické organizace a ochránce přírody?

Prostor pro aktivity je obrovský, ale řekl bych, že největší překážkou je nedostatek času. Když se podíváte na strukturu našich členů, tak je to problém lidí v aktivním věku. Když se dřív nemohli realizovat, měli spoustu času, mohli dělat brigády a jezdit ?s dětmi na tábory. Dnes máme početné skupiny dětských členů a seniorů, ale lidé ?v produktivním věku se musejí ohánět, aby uživili rodinu. Dalším problémem je lhostejnost. Hodně lidí už necítí stav životního prostředí jako prioritu. Základní věci jsou vyřešené, máme čistírny odpadních vod a odsířené elektrárny. Takže už není důvod se angažovat a zeleným fandit. Cítíme to třeba ve městech, kde lidem vadí, že jim stromy padají na auta, a klidně nechají vykácet stoletou alej jen proto, aby měli o pár parkovacích míst navíc. Na třetím místě bych uvedl překážky politické reprezentace, kdy se objevuje snaha omezovat v zákonech určitá práva.

- V současné době v Česku pracuje řada ekologických organizací. Máte rozdělená témata, abyste si případně nelezli do zelí?

Víme o sobě. Potíž je v tom, že většina nevládních organizací jsou organizace nečlenského typu. Je to pár lidí, kteří jsou schopni dělat kampaně. My se zaměřujeme na práci v terénu, takže spolupracujeme spíše s lokálními sdruženími, která se třeba starají o nějaké území. Nevyjadřujeme se třeba k tématům jaderné energie, protože mezi námi jsou lidé, kteří jsou zásadně proti, ale jsou tam i lidé, kteří si myslí, že je to možná cesta. Držíme se tedy témat, na kterých se opravdu většina shodne. Angažujeme se hlavně v oblasti ochrany přírody a krajiny ?a ekologické výchovy. Když dojde na vážná témata, například když byla ohrožena účast veřejnosti ve správních řízeních, tak jsme postupovali s ostatními ekologickými organizacemi, měli jsme společné tiskovky, vydávali jsme společná prohlášení. Společně se angažujeme třeba ?v ochraně přírody na Šumavě.

- Šumava je v současné době velmi aktuální. Jaký je váš postoj ?v této věci?

Náš postoj je velmi blízký třeba postoji Hnutí Duha nebo Zeleného kruhu. Společně odmítáme senátní návrh. Myslíme si, že řešení navrhované ministerstvem životního prostředí, aby byla obecná úprava pro všechny národní parky, je správné. ?S nevládkami se shodujeme ?i na velikosti bezzásahového území. To je oblast, kde panuje velká shoda.

- Jsou témata, v nichž se v názorech lišíte?

Třeba se úplně neshodneme v používaných metodách. Akce formou různých mediálně zajímavých protestů, které dělají například kolegové z Greenpeace, odmítáme. Jdeme spíš metodou přesvědčování politiků. Jestli jsou nějaké rozdíly, tak ?v míře radikálnosti.

- Už jste zmínil, že lidé se do ochrany přírody moc nehrnou. To není pro vaši budoucnost nejlepší.

Pořád je tu řada aktivních lidí, i když jich není tolik jako v minulosti. Lidé mají mnohem více možností, dřív nemohli cestovat nebo podnikat. Bohužel už nemají tolik pochopení pro větší témata. Ekologické organizace budou muset hledat cestu, jak lidi oslovit. Myslím si, že když lidé mají existenční starosti, nevnímají naléhavost těchto témat, mají pocit, že není tak zle. To se týká třeba klimatických změn. To téma se už vyčerpalo, a i když vědci burcují na poplach, lidé na to neslyší. Když na to neslyší veřejnost, neslyší na to ani politici. Velkým úkolem ekologických organizací tak bude vysvětlit lidem důležitost našeho konání."