V polovině léta - po masivní občanské podpoře novému vedení Národního parku Šumava k zásahům proti kůrovci v lokalitě Na ztraceném potoce to chvíli vypadalo, že tuto svou evidentní prohru o vědomí lidí některé „také-ekologické” iniciativy správně vyhodnotily jako signál, že ne všechny jejich demagogické kroky, které je mají politicky a lidsky zviditelnit, mohou mít a mají úspěch.

Chvíli to dokonce vypadalo, že se začnou zabývat skutečnou ochranou životního prostředí, nikoliv vytvářením pralesa v industrializovaném prostředí. Rychle jim ale, dle aktuálních informací o jejich nových protestech - tentokrát proti zalesňování uvedené lokality, otrnulo.

Nu což, tvrzení, „že kdyby se nekácelo, nemuselo by se sázet",  a že zatímco se sází několik set sazenic, přirozeně se jich objeví několik tisíc, vypadá na první pohled logicky a kdekterý vyznavač „zdravého selského rozumu", který o věci příliš mnoho neví, jim dá jistě za pravdu. Tak se na tyto argumenty a zejména jejich cíle a důvody podívejme trochu blíže.  Problém je, že kácet se muselo, protože šlo o 2. zónu ochranných hospodářských lesů. Kdyby se nekácelo, šířil by se kůrovec volně dál a dál a dál. Tvrdit že z hospodářského lesa ve druhé zóně národního parku, kterým lokalita byla, se prostým přirozeným vývojem může stát druhově různorodý les, je nesmysl. Co v lese předtím nerostlo, nemůže se v něm v historicky krátkém čase přirozeně objevit. Je tedy zřejmé, že přirozenou obměnou mohl v lokalitě vyrůst opět jen zase „druhově i věkově" stejnorodý smrkový porost (pominu-li nálet podrostu bříz a olší), jaký v lokalitě rostl před kůrovcovou kalamitou. Tedy porost, bez zásahu člověka opětovně odsouzený k masivnímu napadení kůrovcem. Sázení probíhá v jiné než původní struktuře, tak aby byla posílena druhová rozmanitost a tím i odolnost porostů. Proč ale tedy „taky-ekologové" bojují svými protestem nyní v podstatě za zachování stávajícího, podle jejich dřívějších vyjádření,  špatného, stavu lesů?

Samotná filozofie onoho protestu, tedy sama o sobě, jaksi nedává smysl. Jaký smysl může vůbec být v protestech ekologů proti sázení stromů. Že by jim najednou začala vadit zeleň? To asi ne. Takže protest ekologů proti sázení má asi jiné, než  přirozeně ekologické důvody. Tím důvodem je zřejmě samotné slovo „sázení". Sázení totiž znamená pomoc přírodě, a to v podobě zásahu člověka, s jeho aktivním podílem. A aktivní podíl člověka vylučuje z daného území „vytvoření pralesa", hlavní to cíl „taky-ekologů" na Šumavě! Hlavním důvodem protestů tedy není ochrana přírody, hlavním důvodem tohoto protestu je tiché vytvoření pralesa -  jako zcela bezzásahového území, a to i z existujících druhých zón hospodářských ochranných lesů kolem národního parku.

Hlavním důvodem uvedených protestů „taky-ekologů" je tedy snaha obejít jednoznačný nesouhlas občanů s dalším neúměrným rozšiřováním národního parku o současné druhé zóny, ke kterému by docela určitě samovolně došlo, pokud by se tyto zóny ponechaly, jak si tito taky-ekologové přejí,  „volné ruce přírody". Ona volná ruka přírody, stejně jako „neviditelná ruka trhu", jak nám aktuálně ukazuje stav našeho, evropského i světového hospodářství, pokud není smysluplnými zásahy člověkem regulována, dokáže napáchat více škod než užitku. Dejme proto pozor na jednoduchá řešení tzv. selského rozumu. Co se při zběžném hodnocení, bez znalosti věci, může jevit jako samozřejmé, může být mnohdy, při bližším zkoumání (zejména důvodů), zcela nesmyslné. Přistupujme proto vždy (a nejen u Šumavy) ke všem aktivitám lidí, kde nám nejsou jasné souvislosti a důvody, s onou kriminalistickou otázkou „qui prodest" - „komu ku prospěchu",  a mnohé jinak nepochopitelné kroky budou náhle podstatně jasnější.

Luboš DVOŘÁK, předseda Kontrolního výboru Zastupitelstva Jihočeského kraje