Tomáš Chalupa ve svém úřadu dva roky opakuje, že je ministrem zdravého rozumu. Zaštítění se velkými slovy je ctnostné, a zároveň zavazující. Umožňuje to kontrolu. Při nástupu před dvěma lety se Tomáš Chalupa zavázal ke zcela konkrétním krokům: řešit tragickou smogovou situaci, být smírčím soudcem na Šumavě a v neposlední řadě prosadit zákony, jež ukončí neudržitelné skládkování odpadu. Podívejme se nyní, jak se panu ministrovi daří svým slovům dostát.

Deklarací těchto závazků si na bedra nenaložil nic nezvladatelného. Je veřejným tajemstvím, že zákony o ovzduší i a o odpadech byly na ministerstvu připraveny již od roku 2009. Konečně na Šumavě bylo už počátkem Chalupovy éry zřejmé, že po kůrovcové gradaci posílené orkánem Kyrill přišel jeho přirozený útlum a místními starosty živená aféra pomalu spěje do zapomnění.

Ministr Chalupa tak mohl až do voleb dělat jediné: čas od času rozmrazit práci udělanou jeho předchůdci, prohlásit ji za svůj úspěch a usmívat se do kamery. Proč tedy z ministerstva poslední dva roky vycházejí jen samé prohry a ministrovi dle průzkumu CVVM důvěřuje jen 9 % občanů? Odpověď vás při podrobnějším pohledu jistě napadne sama.

Zákon o ovzduší: Zjednodušíme byrokracii, miliony za emise Prunéřova vybírat nebudeme

Ostravsko, Ústecko i další regiony doplácejí na to, že celá republika potřebuje svítit a v zimě se ohřát. A zároveň jsme dosud nedospěli k tomu, že bychom mohli svítit a topit bez emisí. Ministr se do věci pustil s mediální razancí superhrdiny, který dokáže přesvědčit imise, aby respektovaly hranice smogu i státu. Smog si ale navzdory tomu na Severní Moravu zasedl v zimě 2011, 2012 i 2013.

Hlavní ministrovou reakcí byl zákon o ovzduší. Ten ovšem po Chalupových úpravách odpouští milionové poplatky největším českým znečišťovatelům jako je ArcelorMittal a Prunéřov. Chalupa s nimi navíc uzavřel dohody, které jim otevřely dveře k miliardovým dotacím na "dobrovolná” technologická vylepšení. Jako protiplnění ze strany znečišťovatelů pak stojí jeden kropicí vůz a příspěvek na školy v přírodě. A zřejmě i spolupráce na filmovém festivalu, díky kterému se ostravané v zimě mohou koukat z tepla kinosálů na delfíny, a nemusí chodit ven. Smogové situace i za cenu proinvestovaných miliard korun pokračují. A to ani nemluvíme o tom, že Chalupa tiše posvětil zcela netržní dárek desítek miliard v emisních povolenkách pro ČEZ.

Šumava: Rozdmýchat konflikt je snadnější, než jej pak uhasit

K vyřešení "problému s broukem" stačilo Chalupovi vysvětlovat, že kdo se bojí, bát se nemusí. Lýkožrouta nejrychleji zničí jeho vlastní paraziti - obdobně jako přemnožené hraboše. Jihočeský kmotr Dlouhý ale má docela jiné záměry, než nechat vrcholové partie Šumavy na jejich pouti k pralesu. Vytěžit se na Šumavě totiž nedají jen staleté kmeny, ale také vliv a politické ostruhy.  Ačkoliv shoda vědců ohledně Šumavy skutečně existuje, každý z nás je laickým vědátorem, který ví, jak vypadá smrkový les za chalupou, a že "mrtvý les je škaredý". Z těchto stereotypů lze snadno rozdmýchat konflikt, a pak se jmenovat smírčím soudcem rozhašteřené pohody.

Chalupa sliboval zákon o Šumavě prosadit do konce roku 2011, pak do léta 2012, potom už nesliboval nic. Nyní je neschopný uklidnit emoce, které rozdmýchal, a jež posílily místní klientelistické vazby. Kácení v jádrových zónách tak nepomohlo jenom kůrovci, ale i mnohem větším zvířatům. Plzeňský kraj počátkem února 2013 do druhého čtení Sněmovny prosadil vlastní návrh zákona o Šumavě. Chalupa proti němu opakovaně vystoupil, nakonec ale proti němu nehlasoval. A to zřejmě rozhodlo o postupu tohoto legislativního nedodělku, který by prakticky umožnil Šumavu rozdat developerům.

Zákon o odpadech: Třídit lži, nepravdy a falešné sliby nebudeme

Připusťme, že smog na Ostravsku i šumavský brouk jsou obtížná témata. Chalupa v rukávu ale měl srdcové eso. Již čtyři roky připravený zákon o odpadech, který by snížil naši závislost na těžbě surovin či gigantických skládkách a spalovnách a umožnil lidem, kteří o to obdobně jako v jiných evropských zemích stojí, snadněji a lépe třídit odpad. Vidí totiž výsledek. A čistý legislativní výsledek sliboval i ministr: na jaře 2011 veřejně slíbil, že zákon bude do konce roku. Na jaře 2012 slíbil, že bude do vánoc. A v únoru 2013 požádal vládu, aby jej zbavila všech závazků legislativu předložit a prosadit.

A to i přesto, že je zákon roky připravený. Majitelé skládek mu jistě třepou pravicí. Lobby, která si chce namastit kapsu na miliardových spalovnách, zřejmě také. Otázka je, co my ostatní. Bude-li nám za pár let něco smrdět pod nosem, bude to i rozbujelá síť na politiku navázaného byznysu. Díky spalovnám se mimochodem vracíme zpátky na začátek, totiž ke smogovým situacím.

Dva roky bez ideologie a bez výsledků. Co přijde po nich?

Za poslední dva roky jsme se stali rezervací ochranářských praktik reálného socialismu. Namísto toho, abychom pustili do emisního obchodování trh, dotujeme znečišťovatele desítkami miliard. Namísto toho, abychom nechali divokou přírodu, ať své potíže po vzoru "laissez-faire" vyřeší sama, regulujeme ji motorovými pilami a místními kmotry. Namísto toho, aby Chalupa umožnil domácnostem třídit to, co chtějí, bude recyklace kvůli dotovaným  megaspalovnám mnohde znemožněná.

Chalupa má na svém kontu čistou nulu. A do voleb, či svého pádu už těžko stihne cokoliv rozumného Sněmovnou prosadit. Jeho nástupce čeká opravdu hodně práce.