Rozhovor Haló novin s poslankyní Miladou Halíkovou (za KSČM), místopředsedkyní výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj

* Sněmovní výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj nedávno zajel na Šumavu, aby se zde seznámil s problematikou národního parku. Co vás nejvíc zajímalo?

Národní park Šumava je nejrozsáhlejší ze čtyř národních parků na území České republiky. Území je současně vyhlášeno chráněnou krajinnou oblastí. Národní park Šumava se u nás rozkládá na téměř 70 tisících hektarech, přes 24 tisíc hektarů pak připadá na Bavorský les. Bývá označován za »zelenou střechu Evropy«. Lesy, vodní plochy, rostliny i živočichové představují nenahraditelné dědictví, které jsme povinni chránit. Ale žijí tady také lidé. A o jejich osudy jsme se především zajímali. V novinách čtenáři narazí většinou na polemiku kolem kůrovce, ale život ve 22 obcích na území tohoto národního parku se na titulní stránky neprodere. Kolikrát už starostové slyšeli sliby o prosperitě. Místo toho ubývá pracovních příležitostí v zemědělství, při těžbě dřeva a jeho zpracování a někteří obyvatelé se raději stěhují jinam. Lidská činnost přitom není cizorodým prvkem, ale patří k tomuto území už stovky let.

* Znamená to, že se politici se starosty těchto obcí příliš nebaví o jejich potížích?

Jak kdo. V minulém funkčním období výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj také na Šumavě zasedal, ale tehdejší ministr životního prostředí Martin Bursík (SZ) si starosti obcí ani řádně nevyslechl. Ve vedení správy národního parku ponechal své lidi, kteří měli hlavní zájem o to, jak utratit miliardovou dotaci. Neznamená to ovšem, že by obce všichni takto ignorovali. Předseda ÚV KSČM, poslanec Vojtěch Filip se opakovaně pokoušel ve sněmovně předložit zákon o Národním parku Šumava. Když se kolem předlohy v roce 2001 rozpoutala velká debata, očekával, že iniciativy se chopí Jihočeský kraj a Západočeský kraj, na jejichž území park leží. Léta se ale nic nedělo, a tak předložil novou verzi zákona, která se ve sněmovně projednávala na začátku roku 2008 za Topolánkovy vlády.

* »Projednávala« je snad silné slovo, nemyslíte?

To je pravda, protože právě ministr Bursík a členové jeho klubu neměli nejmenší vůli se návrhem seriózně zaobírat. Vzpomínám si například na vystoupení Přemysla Rabase (SZ) k navrhované možnosti, aby se v obcích mohlo uspořádat referendum, zda si občané přejí mít intravilán obce v národním parku či chráněné krajinné oblasti. Přemysl Rabas se ironicky pozastavil nad tím, že by se třeba Masajové kolem kráteru Ngorongoro rozhodli a upravili hranice národního parku. O tom, že zákonem z konce 90. let byly obcím vydány pozemky v národním parku, se bavit nechtěl. Jak upozornil Vojtěch Filip, Modrava, Volary, Srní a další obce mají tedy velké pozemkové držby v lese, který je součástí parku, nemohou tam však hospodařit. Návrh zákona byl tehdy zamítnut, a to i 28 hlasy poslanců za ČSSD. Nemohu se zbavit dojmu, že hlavně proto, že ho předložil komunista.

* A tak uplynula další léta... Předpokládám, že jste se na výjezdním zasedání setkali i s novým ředitelem parku Janem Stráským. Je to tak?

Na výjezdním zasedání výboru opět od starostů zaznělo, jaké naděje vkládají do přípravy zákona, kterého se má ujmout ministerstvo životního prostředí, ovšem tentokrát pod vedením nového ministra Tomáše Chalupy (ODS). Vedení obcí trápí nedostatek financí, o kompenzacích se spíš mluví, než aby se objevily na účtech. Rozvoj turistického ruchu, který byl zdůrazňován při zakládání parku jako impuls pro zvýšení zaměstnanosti místních obyvatel, je zatím spíš zklamáním. A nejde jen o odliv turistů po vichřici Kyrill. Podle starostů pokles návštěvnosti způsobilo rozhodnutí bývalého ministra Bursíka neřešit následky kůrovcové kalamity ve 2. zóně národního parku. Podání ve smyslu porušení zákona u soudu prý leží tři roky. Obce se potýkají s tím, že nejsou na prudké zvýšení návštěvníků vybaveny potřebnou infrastrukturou, například čističkami odpadních vod. Nový ředitel Správy národního parku Šumava Jan Stráský na zasedání slíbil, že spolu se starosty urychleně připraví nový návštěvní řád, který by měl začít platit od 1. května. Zároveň ale upozornil na spory i kolem přípravy tak dlouho očekávaného zákona, zejména se nedaří dohodnout na tzv. zonaci. Shoda snad už panuje na 1. zóně, tzv. bezzásahové. Měla by se zvětšit a »ostrůvky« by se měly pospojovat. Zabírala by 24 procenta národního parku. Pak se ale názory liší na počet dalších zón a jejich charakteristiku.

* Je divné, že si obyvatelé šumavských obcí stěžují na nedostatek pracovních příležitostí. Copak je nepřináší třeba zpracování dřeva?

To je ten největší paradox. Právě v tomto oboru totiž prakticky žádné nové pracovní příležitosti nejsou. Dřevo ze Šumavy mizí za hranicemi. Malí zpracovatelé dřeva musí kulatinu nakupovat u vzdálenějších producentů, i když je to stojí víc za dopravu.

* Dostali jste nějaké přesnější údaje?

Podle informace Správy národního parku Šumava, kterou jsme si jako poslanci vyžádali, bylo za rok 2010 prodáno celkem 293,5 tisíc m3 dřeva z lesů v NPŠ. Zhruba 20 procent odebraly přímo zahraniční firmy. To by se nezdálo tolik. Jenže jak se v informaci uvádí, »celá řada dalších odběratelů však se dřevem zakoupeným u Správy NPŠ dále obchoduje, kolik ho exportují mimo území ČR, není možné dokladovat. « Velkým problémem je i nedostatek paliva pro objekty na území národního parku. Zdá se to absurdní, ale Správa NPŠ bude muset urychleně řešit nedostatek palivového dříví za rozumnou cenu, aby domácnosti nezačaly topit levnějším uhlím. Uprostřed lesa! Jsem přesvědčena, že je konečně třeba napříč politickým spektrem řešit problémy obyvatel Šumavy, pro něž je tato nádherná krajina místem, kde žijí a chtějí pracovat.