Minulý týden vláda po několika odkladech projednala koncepci hospodaření Lesů České republiky, které se všeobecně říká „Dřevěná kniha”. Ministr zemědělství Ivan Fuksa si pochvaloval, že se konečně podařil další krok k transparentnímu vypisování tendrů a zavedení pořádku ve státních lesích, a dodal, že věří ve vytvoření takové tendrové dokumentace, která bude podporovat férovou soutěž a zabrání vytvoření oligopolu. Na té by se měla podílet Transparency International, tedy alespoň podle tiskové zprávy ministerstva zemědělství. Nenalezl jsem však jediné vyjádření od zmíněné organizace, zda vůbec byla k nějaké spolupráci vyzvána. Připomeňme si, že návrh zpracovali odborníci ministerstva a Lesů České republiky doplnění o ředitele Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů Jaromíra Vašíčka a ekonoma Miroslava Zámečníka. Koncepci podpořily Česká lesnická společnost a Sdružení podnikatelů v lesním hospodářství a byl projednán s Národní ekonomickou radou vlády, známým NERVem. Tolik oficiální vyjádření ministerstva. Že všechno nemusí být úplně jednoznačné, potvrdili někteří členové posledně jmenovaného spolku ekonomů. Jiří Rusnok říká, že jim byl materiál předložen, proto ho pouze vzali na vědomí, a David Marek se vyjadřuje dokonce tak, že šlo o povrchní prezentaci, ke které se jako lesničtí laici ani nemohli soudně vyjadřovat. Miroslav Zámečník, jehož jméno figuruje mezi autory, sám uvádí, že nezná konečnou verzi předloženou vládě, ale některé kapitoly nesou jeho stopu. Zarážející je jeho následné vyjádření: „Celý systém fungování Lesů České republiky a prodeje dřeva je nastavený špatně osmnáct let.” Nelze si proto nevzpomenout na větu Martina Knetiga, známého z Drobilovy aféry z tajné nahrávky: „Když jsme seděli v minulých třech letech v Lesích, byly to krádeže za bílého dne.” Je proto jen dobře, že Jaromír Vašíček jako jeden z autorů publikoval v pátek 2. února v Lidových novinách obsáhlý článek, ve kterém bez emocí vysvětluje řadu problémů, které dřevěná kniha řeší. Sám však připouští, že se mohou vyskytovat podnikavci, kteří se chovají nekorektně, čili jinými slovy kradou. Jím řízený ústav je schopen dělat průběžnou i následnou kontrolu podle takzvaných pařezových tabulek, kterými lze dopočítat objem vytěžených stromů. Může na základě pověření ministerstva zemědělství, případně z nařízení vlády provést odbornou expertízu těžené oblasti, a to i pomocí leteckých měřičských snímků. Uvádí však také fakta, která budí pochyby a vyvolávají i otázky. Oproti roku 1930 se podle něj těžba dřeva zdvojnásobila z osmi milionů kubíků na šestnáct. Ale zdvojnásobila se za osmdesát let i rozloha lesů? Říká, že lesníci a podnikatelé jsou stavěni do role veřejných nepřátel společnosti, ale vše se děje převážně kvůli boji o cennou surovinu, ale také pro hlasy voličů, protože téma těžby lze populisticky zneužít. To určitě lze, protože odhad majetku státních lesů je asi sedm set milionů korun, ale někteří experti odhadují až jeden bilion. Tedy číslo blízké ročnímu rozpočtu státu. Abychom pochopili důležitost dřeva jako komodity, neškodí si udělat exkurs do historie. Například po bolševické revoluci v Rusku se stali prodejci dřeva nedotknutelnými a chráněnými před znárodňováním, protože téměř celých prvních deset let byl režim financován z vývozu dřeva. Ještě zajímavěji vyzní historie vzniku prodeje „na pni” v českých zemích, který se praktikuje dodnes a vládou schválený dokument je k němu také tolerantní. Lesní reforma v roce 1950 rozdělila stav na dva tábory, pěstební a těžební. V prvním byli lesníci, kteří se měli o les starat, včetně výsadby a zvěře, a v druhém dřevorubečtí nádeníci. Lesní odborníci tím ztratili přehled o těžbě a těžební dělníci bez odpovědnosti za stav lesa byli zainteresování jen na množství dřeva. Situaci během let změnili sami lidé, pečující o les označováním stromů k pokácení, ale způsob prodeje zůstal a nezměnil se ani po roce 1989. Libor Ježek, čerstvý šéf kanceláře ministra Tomáše Chalupy na ministerstvu životního prostředí, jako někdejší člen sněmovního kontrolního výboru k tomuto způsobu říká: „Jsem ekonom, znám nález Nejvyššího kontrolního úřadu, který tento způsob prodeje považuje za prodělečný, a nechápu jak ministerstvo mohlo dojít k opačnému výsledku.” Dodává, že sněmovna nikdy nedostala víc než vyjádření, ale žádnou podpůrnou analýzu pro stávající způsob. Další ekonom Zámečník považuje prodej na odvozním místě s následnou elektronickou dražbou za naprosto nejlepší, nejčistší a nejziskovější. V každém případě však je nutná důsledná kontrola na místě, ať dochází k prodeji jakkoliv. Najdou však Lesy České republiky tolik potřebných odborníků, když tito mezitím zmizeli právě v těžebních společnostech?