Rozhovor Haló novin s Vilémem Podrázským, vedoucím katedry pěstování lesů České zemědělské univerzity

* O hospodářském významu lesů snad nikdo nepochybuje, extrémní názory se objevují spíše v souvislosti s jejich významem pro životní prostředí a s rolí lesníků...

Lesy posilují stabilitu krajiny, jsou její nejzachovalejší přírodní součástí. Zásadně se podílejí na tvorbě vodních zdrojů, protože většina sběrných území je zalesněna. Předchozí generace lesníků nám zachovaly také většinu chráněných území, která byla zakládána ve zbytcích lesů s velkou přírodní hodnotou, jako jsou třeba Žofínský nebo Boubínský prales. Ovlivňují klima krajiny, chrání a tvoří půdu, poskytují nám prostor pro rekreaci.

Nedávno jsem se setkal s dotazem, proč Zelená zpráva, tedy zpráva o stavu lesů vydávaná ministerstvem zemědělství, zahrnuje i kvantifikace nedřevní produkce, koho zajímají sebrané houby a borůvky! Když se ale produkce borůvek, brusinek, hub apod. vyjádří finančně, dostaneme se až na jednu třetinu hodnoty dřeva, které v lesích těžíme. Je to jakýsi benefit hospodaření v lesích, který společnost dostává zdarma, podobně jako vodu nebo vzduch, biodiverzitu nebo ochranu před povodněmi. Samotné lesnictví produkuje asi 0,9 % HDP, zaměstnává k tomu 0,4 % populace. Když ovšem vezmeme v úvahu navazující odvětví, zpracovatelský průmysl, tak v evropském i českém průměru to představuje asi 5 až 8 % HDP, navázaných na dřevní produkci lesů.

Na druhé straně se setkáváme s různě živenými názory, že lesnictví poškozuje přírodu, půdu, že způsobuje ztrátu biodiverzity, a ne její ochranu v kulturní krajině. Ty názory vyplývají z různých politických a enviromentálních tlaků a rozhodně nepřispívají k dobrému obrazu lesnictví v naší společnosti.

* České lesnictví má však dlouhou tradici...

Samotné lesnictví prošlo dlouhým vývojem. Do 17. století byly lesy využívány spíše živelně, bez velké kontroly, ale například už od 14. století známe Chebský lesní řád, korigující využívání lesů v perimetru daného městského založení a o regulaci využívání lesů se pokoušel i Maiestas Carolina. Ochrana a hájení lesů byla vždy přímo úměrná jejich devastaci. Do 18. století bylo dřevo zásadním a obnovitelným zdrojem jako konstrukční materiál i palivo a surovina pro vznikající průmysl. V důsledku toho byly lesy v českých zemích devastovány a redukovány až na 20 % dnešní rozlohy! Od poloviny 18. století pak začala postupná obnova převážně formou jehličnatých monokultur. Tak se změnila druhová i věková struktura českých lesů. Smíšené lesy se změnily na druhově i věkově vyrovnané monokultury na značné části zalesněných ploch.

Začátek moderního lesnictví pak klademe do poloviny 18. století. Například už roku 1723 Hans Carl von Carlowitz formuloval dnes tolik módní pojem a požadavek trvalé udržitelnosti. Ekologické nadšence tahle informace možná trochu zaskočí.

Už po válce, v 50. letech, se i u nás začalo pěstovat tzv. přírodě blízkým způsobem a tyto tendence se zhruba s dvacetiletou periodou vracejí. Ovšem, co je v našich podmínkách přírodní stav lesa? Musíme si uvědomit, že neolitický zemědělec přišel do naší krajiny několik set až tisíc let před tím, než k nám pronikl buk a jedle. Pšenice je u nás, s trochou nadsázky, původnější než některé dřeviny, které považujeme za jádro rezervací a národních parků.

Pokud jde o druhovou skladbu, smrkové a jiné monokultury se v posledních desetiletích začaly dosti výrazně nahrazovat smíšenými porosty. Upřímně řečeno, smrk jsme u nás dost potlačili, a přitom na něm máme postaven dřevozpracující průmysl. Tady lze během dvaceti let očekávat problémy; když to trochu přeženu, bude chybět asi třetina až 40 % plochy smrkových mýtných porostů, velmi zjednodušeně řečeno, tedy stejný podíl smrkové produkce.

* Vraťme se ještě k životnímu prostředí. Mnozí z nás mají v paměti obrázky odumřelých krušnohorských lesů. Jaká je situace dnes?

V 60. a 70. letech bylo u nás skutečně hlavním problémem lesů znečištění ovzduší, hlavně oxidem siřičitým. Ve světovém měřítku to byl extrém, jemuž se vyrovnaly jen některé oblasti Německa, popřípadě jiných zemí Západní Evropy. Dnes je situace o hodně příznivější, v průběhu 90. let a do začátku milénia produkce oxidu siřičitého klesala a k roku 2010 se snížila o 90 %. To se projevilo zlepšením zdravotního stavu v klasických imisních oblastech, jako jsou Krušné a Jizerské hory, část Krkonoš, Orlické hory. Nicméně, když se podíváme na zdravotní stav lesů v ČR komplexně, nepozorujeme zlepšení, které by odpovídalo tak razantnímu poklesu znečistění. Příčinou je stav lesní půdy. Téměř na celé ploše republiky je překračována přijatelná zátěž půdy jak pokud jde o okyselení, tak o vstup dusíku. Při nedávném průzkumu Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti se ukázalo, že 60 % půdy trpí nedostatkem vápníku a hořčíku, tedy základních živin. Téměř 50 % půd má nedostatek draslíku. Lesnictví, na rozdíl od zemědělství, počítá s tím, že živiny, které se z lesa jednou za sto let s vytěženým dřevem odnesou, se v půdě obnoví »přirozenými procesy«, jako jsou rozklad humusu, depozice a zvětrávání hornin a minerálů. Je ovšem velkou otázkou, zda tato rovnice, která je podstatná pro dlouhodobou udržitelnost lesů na našem území, stále ještě platí. Jak se mění druhová skladba lesa ve prospěch listnáčů, zvyšují se nároky na výživu, protože jim nestačí to, co smrku a borovici. Také využívání lesní biomasy pro energetické účely znamená další ztrátu živin z lesa. Novým trendem je i pěstování rychle rostoucích dřevin. Pokud k němu ve větší míře přistoupíme, budou se takové porosty muset hnojit, nebo nebude možná tak intenzivní využívání, jak doložili kolegové z Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti ve Zbraslavi.

* Jaké jsou vývojové trendy našich lesů?

Naprosto jiné, než neustále slýcháme a čím nás krmí média. V televizi a tisku se setkáváme s tvrzeními, že naše lesy jsou devastovány a mizejí. Lesní půdy, která je i legislativně lépe chráněná než půda zemědělská, ve skutečnosti přibývá, protože je snaha zalesňovat i marginální, málo významné zemědělské pozemky. Zásoba dřeva v lesích se zásadně zvýšila. Z 307 mil. m³ v roce 1930 na 536 v roce 1980 a konečně posléze 680,6 mil. m³ v roce 2010. Přírůstek dřeva se stále zvyšuje a zůstává zatím pod úrovní současných těžeb. To se ovšem může rychle změnit, a také se asi změní.

Na druhou stranu, pokud jde o státní správu, je naše odvětví spíše ve špatném stavu. Informace médií o podniku Lesy ČR jsou, řekl bych, slabým odvarem skutečnosti. Na počátku poměrně dobře fungující firma se hodně uzavřela do sebe a byla silně ovlivňována spíše politickými než odbornými ohledy. Pokud bych měl jakýmsi zemanovským bonmotem parafrázovat starší kolegy, dnes již mimo obor, v této oblasti se odborná správa změnila na manažerskou a postupně se manažerská měnila na gangsterskou. Stále doufáme, myslím tím lesnickou odbornou veřejnost, že se to s novou garniturou vedení podniku změní.

**

Zpracovatelský průmysl, navázaný na dřevní produkci lesů, představuje až 8 % HDP.

Lesní půdy, která je i legislativně lépe chráněná než půda zemědělská, přibývá, protože je snaha zalesňovat i marginální zemědělské pozemky.