ÚHEL POHLEDU
Aktivisté Hnutí Duha a jejich přátelé se 15. července přestěhovali do šumavské Modravy, aby demonstrovali proti postupu stávajícího vedení Správy Národního parku Šumava. Nebudu hodnotit fakt, že kritizují postup, který jim za vedení bývalých ředitelů Aloise Pavlíčka a Františka Krejčího nevadil. Chtěl bych se spíše zabývat reálnou příčinou dnešních manévrů Na Ztraceném.

Lokalita Na Ztraceném je ekologickými aktivisty, některými vědci a politiky prezentována jako pralesní ekosystém zasluhující co nejpřísnější ochranu přirozených procesů. Realita je však taková, že se nejedná o první, ale o druhou zónu Národního parku Šumava tvořenou ze 75 procent bývalým hospodářským lesem, tedy místně zcela nevhodnou smrkovou monokulturou. Co však na celé kauze považuji za nejneuvěřitelnější, je podivný kolotoč nemalých finančních prostředků, který z ochrany lesa v národním parku dělá draze zaplacený cirkus. To vše navíc v době, kdy se v prázdné státní kase hledá každá koruna.

Dvě strany sporu Činnost Hnutí Duha je významně financována z prostředků Ministerstva životního prostředí ČR (MŽP). Hnutí Duha obdrželo od roku 2000 do roku 2010 celkem 12,4 milionu korun. Pro příští léta mají v pokračujících projektech včetně operačního programu Životní prostředí už dnes přislíbeno celkem 10,5 milionu korun. V letech 2006–2009 obdrželo Hnutí Duha finanční podporu 2 854 251,– Kč na práci s turisty v Národním parku Šumava.

Ministerstvo životního prostředí ze svého rozpočtu platí také správce Národního parku Šumava. Skrze něj rozhoduje o strategii v ochraně šumavského lesa. Tak tomu bylo i v případě lesa Na Ztraceném. Bývalý ministr životního prostředí Martin Bursík v roce 2007 rozhodl (přes odborně zdůvodněné protesty obce Modrava), že les Na Ztraceném je vhodný pro působení kůrovce. I přes požadavek na stávajícího ministra o úpravě rozhodnutí vydaného ministrem Bursíkem ministr Chalupa nic neučinil. Byly tak vytvořeny dvě hlavní strany sporu. Na straně jedné ředitel Stráský se svým návrhem o nutnosti asanace kůrovcových stromů a na druhé straně ekologisté nekompromisně odmítající jakékoliv asanační zásahy. Správu Národního parku Šumava platí MŽP, ekologisty také. Nebylo by tedy prospěšnější učinit na ministerstvu základní strategické rozhodnutí, komu fandíme a komu ne? Nebo má zůstat základní strategií sypání peněz oběma stranám sváru a tiché přihlížení nastalému poprasku?

Ministerstvo to hraje na všechny strany
Ekologický aktivista by měl být jakýmsi svědomím národa, které aktivizuje problém v oblasti kvality životního prostředí, a proto je jeho činnost hrazena z prostředků MŽP. Správa Národního parku Šumava je státní organizací, která v rámci filozofie ochrany životního prostředí spravuje přírodu Šumavy, a proto je její činnost hrazena z prostředků ministerstva. Na Ztraceném se tyto finanční prostředky potkávají, a jelikož jdou proti sobě, je nutné povolat další státní peníze formou policejní asistence. Ve výsledku se tak jedná o velmi drahou mediální potravu v rámci letní okurkové sezony. Drahou pro nás všechny. Na samém počátku však stojí nejasný záměr MŽP, které to dle mého hraje na všechny strany, ovšem na úkor nás všech. A to je pravda o tom, co se ztrácí Na Ztraceném.