Lesní ekosystémy ve středoevropském regionu prošly v prehistorické i v historické době značnými proměnami. Byla změněna jejich druhová, věková i prostorová struktura a projevila se i diferencovaná míra degradace v důsledku některých způsobů jejich využívání. Přesto představují nejzachovalejší, „nejpřirozenější" část naší krajiny a z toho důvodu rostou tlaky na využití stále větší části lesů k různým ochranářským účelům, například na jejich ponechání samovolnému vývoji. Na druhé straně roste zájem společnosti na využívání ekosystémových služeb lesů pro různé rekreační i jiné aktivity.
Kritická je například tvorba a ochrana zdrojů vody, ochrana půdy. Navzdory tomu jako jedna ze základních funkcí lesů zůstává funkce produkční, respektive dřevoprodukční, přestože podíl lesnictví na hrubém domácím produktu (HDP) České republiky nedosahuje ani jednoho procenta. Na druhé straně se v evropských podmínkách podíl návazných dřevozpracujících odvětví na HDP pohybuje mezi pěti až deseti procenty a české země se od tohoto trendu nebudou výrazně lišit.
Proto je třeba produkční funkci lesů i nadále věnovat ze strany lesního hospodářství velkou pozornost, a to i přes různé tlaky zájmových skupin. Již jen proto, že příjem za dřevo představuje téměř výhradní zdroj financování celého sektoru, který je navíc z celospolečenských zájmů nucen financovat řadu dalších oblastí, většinou bez náhrady. Je to patrné zejména na tlaku environmentalistických kruhů na státní lesy, u kterých je zdůrazňována druhořadost produkce a prioritně by prý měly sloužit jiným cílům. Pro české země je z historických důvodů typická orientace na produkci jehličnatého dříví i přes velké změny, kterými lesní porosty naší země procházejí.
Smrk – hlavní hospodářská dřevina střední Evropy
Smrk dosud představuje a s velkou pravděpodobností bude i nadále představovat hlavní hospodářskou dřevinu v oblasti střední Evropy včetně České republiky. V minulých desetiletích i v současné době však je možno pozorovat velký tlak na snížení rozlohy jeho pěstování a omezení jeho obnovy. I v budoucnu lze z hlediska plochy pěstování a stability lesních porostů očekávat řadu problémů. V důsledku toho se předpokládá pokles produkce smrkového dříví v budoucích dvou decenniích zhruba o jeden milion metrů krychlových a v dalších dvou desetiletích dokonce o 2,2 miliony m3. Jeho podíl v přirozené skladbě českých lesů byl zhruba 11,2 procenta, v současné době představuje zhruba 51 procent, a pokud budou naplněny cíle státní lesnické politiky, je podíl této dřeviny v budoucnu odhadnut na 36,5 procenta porostní plochy.
U borovice je vývoj těžeb, a tedy disponibilní dřevní suroviny možno odhadnout v podobném trendu, úměrně jejímu zastoupení, a u modřínu se situace vzhledem k dnešnímu stavu asi příliš nezmění.
Vcelku je tak možno počítat s poměrně výrazným poklesem nabídky jehličnaté suroviny, což může představovat jistý problém pro český dřevozpracující průmysl, zejména pokud bude snaha využívání dřeva rozšířit v souladu s celosvětovou orientací na obnovitelné přírodní zdroje a na minimalizaci uhlíkové, obecně ekologické stopy.
V posledním období je doloženo i výrazné poškozování smrku v nižších oblastech a rozvoj působení škodlivých činitelů abiotického i biotického charakteru, což činí pěstování této dřeviny v některých regionech a na některých stanovištích stále více problematickou záležitostí, například na severní Moravě a ve Slezsku, ale perspektivně i v jiných, především nižších a sušších oblastech s výraznými klimatickými extrémy.
Douglaska jako substituce za smrk
Jako částečné řešení se nabízí lepší využívání dříví z našich lesů, orientace na jiný charakter zpracovávaných sortimentů, orientace na nové pěstební postupy a konečně i pěstování dřevin schopných smrk v problematických oblastech nahradit. K nim v celoevropském měřítku patří především douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii /Mirb./ Franco). Jedná se o dřevinu introdukovanou z pacifické části Severní Ameriky, která v evropských podmínkách vykazuje excelentní produkční schopnosti a z toho důvodu patří k velmi často využívaným druhům, především v západní Evropě, s výrazným potenciálem i v českých zemích.
Jedním z hlavních předpokladů úspěchu introdukce je volba vhodných proveniencí nebo využívání již osvědčených „domácích" populací pro reprodukci douglasky, ať již přirozenou, nebo umělou obnovou. Právě kvalitní zdroje reprodukčního materiálu jsou jednou ze slabin současného pěstování a uplatnění této dřeviny u nás. Na druhé straně je na mnoha místech douglaska velmi úspěšně zmlazována přirozeně, v žádném případě se ale nelze obávat, že by se stala dřevinou invazní, jakkoli je to některými ochranářskými kruhy zdůrazňováno.
Její uplatnění se pak nabízí právě v oblastech, kde smrk začíná vykazovat problémy vitality a zdravotního stavu, tedy níže položené lokality s teplejším a sušším klimatem.
Potenciál douglasky
Třebaže je douglaska dřevinou introdukovanou a jako taková je na černé listině ochranářských kruhů, z dřevin temperátního pásma vykazuje v hospodářských lesích nejvyšší produkci. Na druhé straně ale má ve srovnání se smrkem, který není na podstatné části svého rozšíření v hospodářských lesích také dřevinou stanovištně původní, řadu výhod. Především v podstatně menší míře ovlivňuje stav lesních půd. Třebaže ve srovnání se stanovištně původními listnáči tvoří méně příznivé humusové formy, v porostech smrku její působení můžeme hodnotit jako výrazně meliorační. Ovlivňuje tak stav lesních půd podstatně méně než domácí jehličnany a jejich náhrada touto dřevinou tak může přispět značnou mírou k jejich žádoucí revitalizaci, pokud přijmeme tezi, že vliv těchto dřevin na lesní půdy je degradační.
Stejně tak můžeme hodnotit vliv douglasky na biodiverzitu a obecně stav lesních fytocenóz, tedy na stav společenstev lesní vegetace. Také v tomto případě ovlivňuje douglaska tato společenstva výrazně méně než domácí jehličnany. Spíše se blíží vegetaci původní, typické pro smíšené a listnaté lesy. Jeví pouze jistou tendenci k ruderalizaci těchto společenstev v čistých porostech, danou nejspíše výrazným vlivem této dřeviny na dynamiku dusíku, tedy na jeho koloběh v lesních ekosystémech. Uvažovaná, nikoli prokázaná, rizika ve vztahu vlivu douglasky na stav lesních půd a lesních fytocenóz jsou pak jednoznačně mírněna jejím pěstováním jako sice dominantní, z hlediska počtu jedinců ale minoritní příměsi. Optimální příměs douglasky v lesních porostech je totiž uvažována na úrovni 20 až 40 procent počtu jedinců v porostu.
Jedním z klíčových aspektů při rozšiřování pěstování douglasky je právě využitelnost dřevní suroviny. Přitom se jedná o kvalitní a všestranně upotřebitelné dřevo, které se dobře opracovává i suší. Je středně odolné proti hnilobám, ale špatně se impregnuje. Je využíváno na výrobu řeziva, překližek, vlákniny, jedná se o vynikající dřevo stavební a konstrukční, považuje se za výborný materiál pro výrobu lepených nosníků. V USA je douglaska nejdůležitější dřevinou pro výrobu řeziva. V českých zemích je situace dosud odlišná. Na západ od našich hranic je dřevo této dřeviny hodnoceno poměrně vysoko, minimálně na úrovni smrku či modřínu. Toho využívají s výhodou producenti douglaskového dříví, kteří mají napojení na německý či rakouský trh. Naopak v domácích podmínkách mají vlastníci lesa s odbytem tohoto druhu suroviny často potíže a dříví je tak často prodáváno pod cenou běžnou v jiných oblastech Evropy. Neschopnost dřevozpracujícího sektoru v tomto případě ještě prohlubuje situaci, kdy je značná část produkce českých lesů vyvážena bez jakéhokoli pokusu o zpracování. Sektor tak má do značné míry spíše exploatační charakter a uvedená nepříznivá situace se mění jen velmi pomalu.
Je třeba zdůraznit, že douglaskové dříví je po stránce možností využití naprosto srovnatelné s dřívím běžných jehličnanů, jako je smrk, borovice a modřín, a to po stránce mechanického i chemického zpracování, což potvrzují i evropské literární prameny. Z hlediska zpracování a využití dřeva by tedy částečná substituce smrku douglaskou neměla představovat výraznější problém, naopak spíše příležitost a přínos, jakkoli dnes spíše potenciální.
Produkční dřevina
Řada zahraničních, ale i domácích studií potvrzuje bezkonkurenční postavení douglasky jako produkční dřeviny. Komplexní studie, zpracovaná pro celé území České republiky, tuto skutečnost jen potvrdila. Byly přitom využity pouze možnosti, které nabízela česká legislativa a pěstování douglasky jako meliorační dřeviny podle CHS a doporučení lesních hospodářských plánů. Závěrem byl předpoklad pěstování této dřeviny na 149 616 až 163 713 hektarech (místo dnešních asi 5800 až 6000 ha), což by představovalo 5,7 až 6,2 procenta porostní plochy (dnes asi 0,22 %). Potenciální ekonomický efekt vyjádřený syntetickým kritériem hrubý zisk lesní výroby je možno vyjádřit jako rozdíl mezi variantou bez douglasky a s douglaskou na úrovni 683 až 776 milionů korun za rok v závislosti na volbě cílového hospodaření. Odhadem by šlo o roční rozdíl asi 0,5 milionu m3 dříví, což by podstatně snížilo předpokládaný pokles nabídky jehličnaté dřevní suroviny.
Potenciál pěstování douglasky je však podstatně vyšší, stejně tak je možno ji pěstovat v intenzivnějších výsadbách. Kromě stanovišť, kde douglaska může ve větší míře nahradit smrk ztepilý, roste excelentně i na stanovištích borů, například v oblasti Opočna a Třebechovic pod Orebem, a na mnoha dalších lokalitách v nejrůznějších stanovištních podmínkách. Je však nutno respektovat skutečnost, že se jedná o dřevinu introdukovanou a její rozšiřování by mělo být pod kontrolou. Stejně tak jsou důležitá hlediska ochrany lesa. Dosud se totiž neprojevilo větší poškození douglasky biotickými škůdci, což se při jejím větším rozšíření může snadno změnit tak, jako k tomu došlo v západní Evropě. O to větší bude význam domácích reprodukčních zdrojů této dřeviny a minimalizace jejich transferů z oblastí se skutečným nebo i jen potenciálním výskytem škůdců. Systém pěstování této dřeviny (a jiných racionálně zdůvodněných exotů) ve větší míře než doposud je tak silným inovačním opatřením v rámci českého lesního hospodářství.
Závěry
Cílevědomé využití douglasky tisolisté pro produkci kvalitní dřevní hmoty při dodržení environmentálních limitů představuje výrazný inovační prvek. Na druhé straně nepředstavuje výraznou provozní zátěž pro hospodařící organizace a jedná se spíše o optimalizaci než o zcela nové zavádění technologií a postupů. Přitom je z hlediska většího uplatnění douglasky možno zodpovědně shrnout:
ve srovnání s domácími jehličnany ovlivňuje douglaska výrazně méně prostředí lesa, a to jak z hlediska stavu a dynamiky půd, tak i z hlediska biodiverzity přízemní vegetace;
rovněž kvalita dřevní suroviny je srovnatelná s kvalitou dřeva domácích jehličnanů nebo ji i předčí;
technologie pěstování od semenářství po mýtní těžby nevyžadují hluboké technologické změny, nicméně optimalizace systému hospodaření s touto dřevinou vyžaduje zvýšenou pozornost; ? douglaska je významnou dřevinou vhodnou pro vytváření porostních směsí s vysokým produkčním a environmentálním potenciálem, lze ji bez problémů zahrnout do systémů trvale udržitelného (mírně provokativní je tvrzení, že i přírodě blízkého) lesního hospodářství;
její produkční schopnosti mohou velmi výrazně přispět k budoucí bilanci dřevní suroviny jak z hlediska celkového objemu, tak i podílu technologicky výhodnějšího (za dnešních podmínek) jehličnatého dříví.
Rozhodně se jedná o dřevinu, která si z hlediska lesníků, jakkoli zaměřených, zasluhuje vysokou pozornost a v lesních porostech sledování a péči.
(Poznámka: Příspěvek vznikl v rámci řešení výzkumného projektu NAZV QJ1520299 Uplatnění douglasky tisolisté v lesním hospodářství ČR.)
Vilém Podrázský Karel Pulkrab Roman Sloup Jiří Kubeček, Česká zemědělská univerzita v Praze Česká akademie zemědělských věd
