Po orkánu Kyrill v lednu 2007 se v Národním parku Šumava naplno projevila skutečnost, že chybí jasná pravidla pro správu tohoto území. Přestože pro ni vládní nařízení, kterým byl národní park v roce 1991 zřízen, i zákon o ochraně přírody naznačují základní mantinely, jejich výklady byly velmi tendenční a v průběhu času se opakovaně měnily. Plzeňský kraj se v roce 2010 tedy postavil do čela snah o vytvoření zákona o NP Šumava. Spolu s MŽP byla ustanovena skupina, která se zpočátku velmi intenzivně snažila tyto teze rozpracovat do podoby ministerského návrhu zákona.

Slibně započatá práce však začala postupně váznout, až se práce na návrhu zákona v únoru 2011 prakticky zastavily a situace uvízla na mrtvém bodě. Plzeňský kraj tedy sestavil vlastní návrh zákona, který v srpnu 2011 předal do Poslanecké sněmovny. Tento krok Plzeňského kraje byl impulsem pro obnovenou aktivitu ministerstva životního prostředí, tentokrát pod přímou patronací nového ministra Tomáše Chalupy. Vznikla nová pracovní skupina, která byla později známa jako »Kulatý stůl ministra«, jejíhož jednání se Plzeňský kraj také účastnil. Bohužel se stará situace opět opakovala. Na počátku byla velmi intenzivní jednání, která nakonec před samotným sestavením paragrafového znění zákona opět uvázla na mrtvém bodě.

Návrh ministerstva byl nakonec dopracován do paragrafového znění a předložen koncem léta 2012 do meziresortního připomínkového řízení a k právnímu stanovisku Legislativní rady vlády. Zde se naplno projevilo, že tento návrh zákona nebyl na závěr prodiskutován s původně zúčastněnými stranami, které uplatnily více než 1000 připomínek. Pro MŽP to znamená tyto připomínky vypořádat, popř. je zapracovat do návrhu zákona. Také stanovisko legislativců je k návrhu velmi kritické.

V této situaci se letos podařilo propustit »plzeňský návrh« zákona na únorové schůzi Poslanecké sněmovny do druhého čtení, čímž se značně zvýšila pravděpodobnost, že zákon o NP Šumava nakonec přece jen bude. Plzeňský kraj si je vědom, že jeho návrh není zcela dokonalý a neměnný. Při všech příležitostech veřejně deklarujeme ochotu se před druhým čtením v Poslanecké sněmovně pokusit o odstranění sporných bodů, a to zejména s využitím některých myšlenek, které jsou obsaženy v doposud známém znění ministerského návrhu.

Lze například souhlasit, že vznikem obecně prospěšné společnosti pro hospodaření v NP by došlo k poněkud nesystémovému řešení odlišujícímu NP Šumava od ostatních NP v ČR. Tuto námitku Plzeňský kraj akceptuje, je ochoten tuto část z návrhu zákona vypustit. Naší snahou je hlavně jasně definovat jednotlivé zóny NP s ohledem na skutečný stav přírody.

V zákoně byl navržen vznik první zóny (18 procent plochy), která zahrnuje kompaktní nejcennější části území NP Šumava. Byla by ve většině ohledů bezzásahová, tedy mající nejblíže k představě »divočiny«. Druhá zóna (17 procent území) má být zónou přípravnou, která by se po přechodnou dobu stabilizovala tak, aby ji bylo možné do 30 let začlenit do první zóny. Navrženou čtvrtou zónu (šest procent) by pak představovala zastavěná území a zastavitelné plochy jednotlivých obcí a jejich částí. Bylo by to právě těchto šest procent území, kam by se v mantinelech vymezených územními plány a legislativou na úseku ochrany přírody koncentroval potenciální rozvoj území. Zbylé území (asi 60 procent plochy) NP je pak navrženo do třetí zóny. Svou charakteristikou se jedná o lesní a nelesní společenstva, jejichž současnou podobu předchozí činností formoval člověk. V těchto lesích je záměrem postupný návrat k přírodě blízké druhové, prostorové a věkové struktuře lesů, který bude doprovázen především snížením zastoupením smrku a jeho stejnověkých porostů. Ze své definice je třetí zóna územím určeným pro dlouhodobé šetrné způsoby péče posilující ekologickou stabilitu území a naplňující poslání NP, nikoliv území otevřené bezbřehým investorským záměrům.