Na houby do lesa jen s naditou peněženkou. Takový dojem mohl nedávno získat čtenář po debatě nad novelou zákona o myslivosti, kterou se v dohledné době chystá poslancům předložit ministerstvo zemědělství. Novela totiž počítá se zvýšením pokuty za porušení zákazu vstupu do lesa z deseti na třicet tisíc korun. Právě nad tímto zvýšením sankce se vedla vzrušená debata. Nakonec se ukázalo, že zákaz vstupu je uplatňován opravdu velmi ojediněle a navíc jen těžko by někdo hledal člověka, který pokutu v minulosti opravdu dostal. Jak se tedy k zákazu vstupu do lesa staví myslivec a jak ochránce přírody?
Jiří JANOTA, předseda Českomoravské myslivecké jednoty
V novele zákona o myslivosti nejde o zvýšení pravomocí myslivců. Zákaz vstupu do lesa existuje už teď pod pokutou deseti tisíc korun. Orgán státní správy v případě nutné situace může zákaz vstupu do lesa vyhlásit, ale toto ustanovení se využívá jen sporadicky, pouze v ojedinělých případech. Myslím si však, že určitá zájmová skupina, nebudu komentovat která, používá tuto cestu k negativnímu informování veřejnosti. Snaží se novelu shodit se stolu. Nicméně myslivci zákaz vstupu do lesa nevyhlašují, to dělá pověřená obec, ale opravdu se to používá jenom ve výjimečných případech. Například, když je v lese kalamita, a ve vztahu k myslivosti v případech, když majitel obory nepotřebuje, aby v době rození mláďat zvěř někdo rušil. V takovém případě je možné požádat státní správu a je jen na ní, jestli žádosti vyhoví nebo nevyhoví. Podle mě je tedy debata o zákazu vstupu do lesa opravu nafouknutá bublina. Vzhledem k tomu, že možnost zakázat vstup do lesa funguje už nyní a nebyla dosud zneužívána, nepředpokládám, že by v budoucnu zneužívána byla. Je to tedy účelově vytržený paragraf, aby se proti zákonu postavila i veřejnost. Také zvýšení pokuty na 30 tisíc korun je rozhodnutí ministerstva zemědělství. Náměstek ministra Patrik Mlynář argumentoval tím, že hodnota koruny je dnes úplně jiná, než byla v roce 1991. Nevím, podle čeho ministerstvo stanovuje pokuty za přestupky, ale je to jeho rozhodnutí. Rozhodně ale neznám případ, kdy byla sankce použita. Houbaři se toho tedy rozhodně bát nemusejí. My se spíš obáváme toho, jak novela dopadne jako celek v Poslanecké sněmovně, tedy co nakonec poslanci odsouhlasí. Obáváme se, že bude velký tlak na zmenšení výměry honiteb. Z Poslanecké sněmovny by tedy zákon mohl odejít v úplně jiném znění, než v jakém do ní bude poslán.
Libor AMBROZEK, předseda Českého svazu ochránců přírody
Z pohledu ochrany přírody má tato novela více nedostatků a vážnějších. Nicméně chápu, že zákaz vstupu se musí použít v oborách. Na druhou stranu zákaz vstupu do honiteb ve volné krajině, kam lidé chodí třeba se svými zvířaty, není ta správná cesta. Toto ustanovení se ale využívá velice málo, takže kdyby se zúžilo jen na obory a sankce zůstaly v dosavadní výši, tak bych se toho nebál. Někteří majitelé obor by byli nejraději, kdyby tam lidé vůbec nechodili, i když tam vede třeba cesta značená turistickými značkami. Takové případy v jihomoravském regionu také máme, ale soud podobný dlouhodobý zákaz zrušil. Takže je možné se proti tomu bránit. Myslím si, že zákazy jsou rozumné po dobu dvou tří týdnů v době rození mláďat a potom po dobu lovu. V některých oborách je to i tak, že je tam zákaz vstupu po západu slunce. To je asi rozumné. V době, kdy jsou tam sváteční střelci, bych tam sám nešel. To je většinou v době jelení říje v září, ale ani ve všech oborách se to nevyužívá. Přehnaná se mi ale zdá navrhovaná pokuta 30 tisíc korun za porušení zákazu vstupu. Připadá mi, že když je v zákoně zákazů příliš mnoho a přitom se nevymáhají a jejich porušení nepostihují, vede to k jejich devalvaci. Je lepší, když je zákazů méně, ale skutečně se vymáhají. Zákazy pro zákazy nevedou k cíli. Ale novela má řadu vážnějších nedostatků. My jsme připomínkovali ustanovení, která se týkala záchrany zraněných zvířat. Podle nynějšího návrhu by zachraňování takové zvěře bylo velmi složité a prakticky by se nedalo nic zachraňovat. Musím ale říct, že jsme to vyřešili. Zákon má ovšem problémy, do kterých se každý bojí sáhnout. Je to třeba otázka účinného snižování stavu zvěře a škody, které zvěř působí. Vidíme to u zemědělců a jen málo z nich je schopno se domoci náhrady za tyto škody. Dnes je zákon nastaven ve prospěch dobrovolných myslivců, proto se jakékoliv novelizaci usilovně brání. Byli by nejraději, kdyby zákon zůstal tak, jak je, a vůbec se nenovelizoval. Přestože jsou myslivci jedni z uživatelů honebního území, zákon jim dává opravdu hodně velké pravomoci.
