Není zákon ten, který by se líbil lidem všem

Vládní návrh zákona o Šumavě včera absolvoval první čtení ve Sněmovně. Má rozšířit rozlohu nejpřísněji chráněné první zóny parku ze 13 na 26,5 procenta, přičemž v bezzásahovém režimu má být 22 procent plochy parku. Ekologové normu ostře kritizují.

Šumava měla včera velký den. Sněmovnou prošel v prvním čtení zákon o jejím národním parku z dílny ministra životního prostředí Tomáše Chalupy. Už sám fakt, že návrh vyrobil modrý, nikoli zelený ministr, jenž navíc vzešel z politické líhně Václava Klause, vyvolával u ekologických aktivistů mrazení v zádech. Bylo jasné, že se nespokojí pouze s titulem Ropák roku, jímž Chalupu „vyznamenali” minulý týden, a spustí proti jeho počinu argumentační palbu. Stalo se. Hnutí Duha včera ohlásilo, že ministrův návrh povede k tomu, že národní park zanikne.

Více turistiky, nebo více pralesa?

Na půdě parlamentu se proto brzy rozhoří letitý spor: Máme na Šumavě umožnit větší rozvoj turistiky, což by s sebou neslo také výstavbu nových penzionů, lanovek, sjezdovek a dalších atrakcí? Nebo je lepší nechat větší část šumavských hvozdů svému osudu, nechat zde vyrůst divoký prales, v němž by i toho brouka lýkožrouta omezoval v zabíjení smrků pouze a jen zákon Matky přírody?

Debata to bude určitě výživná, nemůžeme však očekávat, že na tyto otázky přinese odpověď. Zvítězí ti, kteří seženou více hlasů, což však neznamená, že budou mít pravdu. Ti druzí budou nadávat, protestovat, možná se i poutat ke stromům, což ovšem rovněž neznamená, že budou mít pravdu.

Není možné vymyslet zákon ten, který by se líbil lidem všem. V případě Šumavy už možná ani není možné prosadit takový zákon, který by byl dobrý pro Šumavu jako takovou.

Národní park na hranicích s Bavorskem a Rakouskem byl vyhlášen nařízením vlády v roce 1991. Zřejmě ještě v porevolučním nadšení mu bylo vyměřeno velkorysé území, do kterého se vešlo i několik obcí. Dvaadvacet let po vzniku parku (!) stále nemáme zákon, který by jasně určoval, co je jeho posláním. Během této doby prázdna vznikla na Šumavě divočina, která však s přírodou nemá nic společného.

Divoce a často se po intervencích vládnoucích politiků měnilo vedení a s ním i celkové směřování parku. Jednou se prosazovalo kácení napadených stromů, pak zase chvilku vznik velkého česko-bavorského bezzásahového pralesa (před třemi letu tuto myšlenku podpořil i Petr Nečas), předloni zase vyhlásil tehdejší šéf parku Jan Stráský největší kůrovcovou kalamitu za posledních 500 let a začalo se znovu masivně kácet i tam, kde už se podle dřívějších rozhodnutí nemělo.

Velká část šumavských usedlíků mezitím nabyla dojmu, že jim existence parku přináší jen omezení a žádný užitek. Ekologičtí aktivisté se radikalizovali. Posílila dřevařská a developerská lobby, výsledkem čehož je i několik načerno zbudovaných hotelů a penzionů. Přírodovědci se urazili. Hlasům zahraničních odborníků málokdo věnoval pozornost, Češi hledali vlastní cestu.

Co je vlastně národní park

Ministr Chalupa tento stav nezavinil. Jeho ambicí však bylo vnést do popsané džungle pořádek. Rozhodl se jít cestou kompromisu, zjistit, kam až jsou jednotliví účastníci sporu ochotni ustoupit, mezitím najít nějakou schůdnou cestu a přetavit ji v text zákona.

Trvalo mu to přes dva roky. Kompromisu nedosáhl. Je jedno, zda to zavinila neústupnost aktivistů, kteří na ministrovi nenechají nit suchou, nebo postoj Chalupy k „ekologistům” všeho druhu, který se příliš neliší od pohledu jeho Velkého Učitele Václava Klause.

Možná je to i proto, že hledat kompromis v otázce ochrany přírody v národním parku je trochu nesmysl. Park se snad zřizuje hlavně proto, aby se v něm příroda chránila. Pokud ne, pak ztrácí smysl nějaký park vyhlašovat.

Chalupův návrh praví, že se Šumavský park zřizuje „k zachování mimořádných přírodních hodnot” stejně jako k ochraně přirozeného vývoje lesních ekosystémů. Z textu však není jasné, zda je to ten hlavní cíl, nadřazený před všemi ostatními. Park má totiž podle návrhu sloužit „i k udržitelnému rozvoji územních samosprávných celků”, aniž bylo jasně řečeno, zda má tento rozvoj nějaká omezení.

Obavy, že Chalupův zákon otevře na Šumavě dveře stavebním developerům, kteří nenávratně změní ráz zdejší krajiny, mohou být v tomto případě na místě. V sousedním parku Bavorský les přitom Němci stanovili ochranu přírody jako hlavní účel. Vše ostatní (turistika, věda, výzkum) je umožněno, jen pokud to není s tímto cílem v rozporu. Je to jasné a platí to tam už přes třicet let.

Zdá se však, že mnozí čeští zákonodárci zase budou hledat vlastní recept. Příkladem budiž hlas senátora Tomáše Jirsy: „Dopisy, ve kterých nám vzdálení úředníci ze zahraničí radí, že si máme nechat uschnout Šumavu, bereme již s rezervou, stejně jako aktivisty, kteří se jimi zaštiťují.”