RALSKO Kdo ještě nikdy nezažil Lesnický den v Ralsku, nevěří vlastním očím. Kolem cesty, jež vede od hlavní silnice Mimoň – Mnichovo Hradiště ke Skelné huti, se v sobotu mačká jedno auto vedle druhého. Jejich počítání vás omrzí zhruba kolem číslovky 500, jinak byste se taky mohli zbláznit.
„Naše Lesnické dny jsou hodně populární," říká Jan Sotona, mluvčí Vojenských lesů a statků, které akci ve Skelné huti připravily. „Chodí na ně většinou pět až sedm tisíc lidí."
Kdo chtěl, mohl ve Skelné huti ohromeně zírat na parohy jelena šestnácteráka, skoleného v Ralsku loni na podzim. Jen tak na okraj, trofej získala více než 200 bodů. Pro střelce taková hranice znamená nejen zadostiučinění, ale také pořádný průvan v úsporách. Za ulovení kolosálního jelena zaplatí zhruba sto tisíc korun. „Na lovu ale nevyděláváme. Získané peníze vracíme do péče o zvěř," upozorňuje Sotona. V hlubokých lesích žijí daňci i mufloni „Na našem území máme jednu honitbu, Ralsko, a dvě obory – Židlov a Velký Dub," konstatuje Miloslav Zikmund, vedoucí myslivosti ve Vojenských lesech a statcích Mimoň. „Nejvíce jelení zvěře, asi osm set kusů, žije v oboře Židlov."
V hlubokých lesích kolem Ralska se ukrývají rovněž daňci a mufloni. „Muflony nám v poslední době likvidují vlci," upozorňuje Zikmund. „Víme o čtyřech až o pěti. Muflon je pro vlky nejsnadnější kořist, protože nevydrží běžet tak dlouho jako jelení nebo srnčí zvěř. Po muflonech loví vlci nejčastěji divoká prasata."
Jen pár kroků od trofejí visí na dřevěné stěně plakát se Zikmundovým textem, kde se návštěvníci Lesnického dne dozvídají vše důležité o největších divoce žijících zvířatech v Česku – zubrech evropských, umístěných v oboře Židlov.
Jejich stádo se za poslední čtyři roky pořádně rozrostlo. Ze tří samic a jednoho samce dovezených z Polska se stala sedmnáctihlavá kolonie a letos se narodí další mláďata. Lesníci chtějí mít v Židlově dvacet zubrů. Pouze loni se tam narodilo pět telat.
„Při setkání s člověkem se zubři chovají klidně, nebezpečí hrozí pouze při porušení odstupové vzdálenosti sto metrů – především od býků, kteří jsou velmi sebevědomí," konstatuje Zikmund.
A co ještě se z jeho textu dozvíte? Třeba, že všechna zubřata, narozená v Židlově, musejí dostat jména začínající na „Je". A tak po oboře pobíhají Jednička, Jeden, Jezova, Jesper nebo Jeliman.
V hospodaření Vojenských lesů a statků, rozdělených v Česku do šesti divizí, však nehrají klíčovou roli rohatí obři, ale těžba dřeva. Právě s ní souvisí největší atrakce Lesnického dne ve Skelné – Mistrovství republiky v práci s motorovou pilou. Mezi disciplíny patří například kácení stromů na přesnost nebo co nejrychlejší odvětvování kmenů.
Bezmála padesát dřevorubců, mezi nimiž se pěkně vyjímají dvě ženy z Německa, se pouští s pilou do 30 tyčí o průměru tři centimetry. Nahrazují větvě a nejlepší borec, Hubert Barták z Vojenských lesů a statků Mimoň je odřezává za 16,4 vteřiny – zvládne tedy skoro dvě tyče za vteřinu.
V součtu pěti disciplín však nestačí na celkového vítěze, absolventa lesnického učiliště v Hejnicích Martina Pňačka. Obhájce loňského prvenství Jindřich Fazekaš z Vojenských lesů a statků Mimoň končí druhý.
Podle Jana Kobra, hlavního lesního pedagoga Vojenských lesů a statků, však existuje na Lesnických dnech ještě něco důležitějšího než bravurní dřevorubecké kousky. „Snažíme se lidem ukázat naši práci, aby si víc vážili lesa a lesníků," vysvětluje Kobr. „Mnoho z nich bohužel do lesa téměř nechodí. Viděl jsem průzkum, podle něhož se tam během pracovního týdne podívá jen jedno procento lidí z měst."
