Bývalý cyklokrosový závodník Roman Kreuziger skupuje pozemky na místě zaniklé předválečné obce Zhůří a chce do srdce národního parku vrátit běžný život. Jak to chce udělat, není jasné. Už nyní je naopak zřejmě, že svůj záměr hodlá prosadit i před odpor vedení NP Šimava.
Ačkoli je všední zářijový den a Šumava už působí liduprázdně, tady na malém štěrkovém parkovišti uprostřed luk stojí několik aut a okolo nich se procházejí turisté. O pár metrů dál zastavují dva cyklisté. Je na co se dívat. Zhůří nedaleko Horské Kvildy patří mezi ideální místa k výhledu na šumavské hraniční vrcholky v čele s majestátním Roklanem. Zdánlivě tu není nic jiného než to parkoviště. Ovšem podoba krajiny napovídá, že tu kdysi bývalo rušněji.
Dodnes je na některých místech patrný úvoz obchodní zlaté stezky ze 14. století. Dochované základy domů odkazují na předválečnou dobu, kdy se to tu jmenovalo Haidl a ve dvaceti domech žilo až sto lidí. U lesa zůstaly jen čtyři důstojnické domky po pohraničnících. Zhůří teď neoživují jen každodenní nájezdy romantiků, ale také něco, co Šumava za poslední desítky let nepamatuje. Na základech staré vesnice má vyrůst zcela nová obec.
Cyklokrosařův sen
Že se na Zhůří chystá velký projekt, bylo zřejmé už na začátku letošního roku, kdy se na jednom z realitních portálů objevila neobvyklá nabídka: Prodám osm hektarů bývalé vesnice v národním parku, pozemky určeny k zástavbě. Nezvyklá byla i cena: 120 milionů korun.
Není sice jasné, zda za tuto cenu byly louky skutečně prodány, ale jméno nového majitele Zhůří už není tajností. Pozemky koupil developer, majitel několika šumavských hotelů a také někdejší reprezentant v cyklistice Roman Kreuziger. Jeho snem je obnova předválečné šumavské vesnice a na Zhůří si ho chce splnit. Ať to stojí, co to stojí. „Snažím se skoupit celé Zhůří, a tím jako jediný vlastník zajistím, že zde vzniknou stavby skutečně šumavského charakteru," vysvětluje Kreuziger s tím, že touží po tom, aby nová obec získala jednotný ráz co nejvíce kopírující stav před rokem 1945.
Rozčiluje ho čilá výstavba například v nedalekých letoviscích Kvildě či Borové Ladě, které v posledních letech ztrácejí typický ráz roztroušených šumavských vsí a stávají se z nich spíše zábavní resorty. „To, co se tady dnes děje, ničí tu Šumavu, jaká byla v roce 1945," zlobí se někdejší cyklokrosař, který vydělal velké peníze prodejem sítě čerpacích stanic Rokas rakouské OMV a v Plzni postavil obytné domy či zimní stadion.
V posledních letech se z Kreuzigera stal jeden z nejvlivnějších lidí na Šumavě. Podle místních se tu snaží skoupit, co se dá. Na Zhůří počítá zpočátku s pěti až šesti domy, které postaví na původních základech. Chce vytvořit napodobeniny zbořených staveb a také obnovit zhůřskou kapličku. V plánu má i stavbu nového parkoviště. „Jedete autem a vidíte nádhernou krajinu. Ale nemáte pořádně kde zaparkovat, abyste se na tu krajinu podívali. Cílem je nějaké záchytné parkoviště, kde by se ti lidé mohli kochat. Dnes je tam parkoviště jen pro osm vozidel," podotýká Kreuziger.
To vše zní krásně. Jeho plán však začíná působit trochu podivně, když dostane otázku na to, kdo bude v domech bydlet. „Chci, aby ta vesnice žila, aby tam byl chov dobytka, aby tam byl rodinný život, aby tam byla pracovní vytíženost," vypočítává developer. Nechce však domy pronajímat ani je prodat. Jak si to tedy představuje? „To vám zatím nedokážu říct, protože teď se zabývám tím, co tam vlastně vyroste a jak to bude vypadat," odpovídá nejasně.
Územní plán je platný. Tečka, dál se tím nebudu zabývat
Zřejmé není ani to, jak chce přesvědčit správu národního parku, aby mu novou vesnici povolila. Ředitel národního parku Pavel Hubený totiž jakoukoliv zástavbu na Zhůří odmítá. „Pan Kreuziger nám představil svůj projekt, v rámci něhož počítá s jedním hotelem a asi pěti domy. Ukázal nám pozemky, kde by se to mělo odehrát. Naše předběžné stanovisko je nesouhlasné. Na těchto pozemcích evidujeme výskyt silněji ohrožených rostlin a živočichů. Ani nemůžeme jinak, tyto druhy jsou chráněny ze zákona a je zakázáno je poškozovat," konstatuje Hubený.
Kreuziger hodlá o svou ves bojovat i přes nesouhlas národního parku. „Jestli to bude trvat dva roky nebo pět let, to je jedno. Ty pozemky tady budou pořád. Moje kroky budou právní. Naprosto tvrdé a právní. Tak, jak to má být. Žijeme v demokratické zemi," zvedá hlas podnikatel. Podle ředitele Hubeného však je na Kreuzigerovi, aby dokázal, že jeho zájem je natolik veřejně prospěšný, že převažuje nad ochranou těch ohrožených druhů. Jinak výjimku nedostane. Tedy přeloženo: výjimku zcela jistě nedostane. Kreuziger se proto chce soudit. Upozorňuje na to, že zástavba na Zhůří je v souladu s územním plánem. Obec Rejštejn, pod kterou Zhůří spadá, má už řadu let upravený územní plán, který zástavbu v zaniklé vsi umožňuje. Podle krajského úřadu v Plzni byl ale územní plán schválen v rozporu se zákonem. Rejštejn k přeměně luk na stavební parcely nezískal souhlas správy národního parku. Přesto plán platí. Avšak soudní spory o stavby vzniklé na jeho základě jsou více než pravděpodobné. „Územní plán je platný. Tečka, dál se tím nebudu zabývat," říká bojovně Kreuziger.
Monstrum a zdařilá kopie
Začínající bitva o Kreuzigerovu vesnici na Zhůří není prvním a zřejmě ani posledním sporem šumavských investorů s národním parkem. Ovšem s projektem takového rozsahu se na národní park v minulosti ještě nikdo neobrátil. Jakýmsi šumavským koloritem se v posledních letech staly černé stavby. Ať už se jednalo o architektonický ateliér s vilou pražského architekta Václava Hodana na Filipově Huti na hranici první zóny národního parku, nebo o obří farmu s podzemním areálem finančníka Luboše Franka na Horské Kvildě, investorům se vždy podařilo národní park přetlačit a původně černé stavby zlegalizovat. Stojí tu dodnes bez jakýchkoli úprav.
Demolice zakázané stavby Miroslava Zámišky v Prášilech
Něco podobného se však nepodařilo Miroslavu Zámiškovi, advokátovi a blízkému známému exprezidenta Václava Klause. Po několika letech tahanic o Zámiškovu rozestavěnou černou stavbu gigantického „centra zdraví" v Prášilech došlo ke zcela nečekanému rozuzlení. Zámiška letos v červenci dům sám zboural. V obci totiž v poslední době ztratil svůj dříve téměř neomezený vliv a k demolici ho donutila zejména nechuť místních dívat se na palác, který svými rozměry do šumavské krajiny nezapadá.
Roman Kreuziger na rozdíl od něj dokázal svou černou stavbu v Prášilech uchránit. Nedaleko Zámiškova „centra zdraví" postavil před pěti lety penzion Brücknerův dům na místě roubenky z 16. století, kterou bez vědomí památkářů zboural. Na jejím místě však vznikla zdařilá napodobenina a vše skončilo desetitisícovou pokutou.
Penzion Brücknerův dům Romana Kreuzigera, postavený bez stavebního povolení
Neustálé spory investorů s ochranáři a památkáři se promítají i do legislativy, kterou se dosud nepodařilo poměry na Šumavě upravit tak, aby vyhovovaly všem znesvářeným stranám. V Poslanecké sněmovně nyní leží zákon, který má za celých více než 20 let snad největší šanci na schválení. Ministr životního prostředí Richard Brabec dokázal přesvědčit o jeho přijetí vládu. Teď svede zřejmě o poznání náročnější bitvu v Parlamentu.
Novela zákona o ochraně přírody a krajiny pojímá Šumavu pouze jako jeden ze čtyř českých národních parků a jejím obsahem jsou poměrně obecná ustanovení. Jde naproti šumavským starostům v tom, že zavádí novou, čtvrtou zónu národního parku, takzvanou kulturní krajinu v obcích a jejich bezprostředním okolí. To však místní starosty nijak neuspokojilo. Požadují záruky, že ochrana přírody nebude hrát v obcích ani kolem nich hlavní roli, a nebude jim tedy bránit v rozvoji.
Zpralesnění Šumavy?
Vůdcem odporu proti Brabcovu návrhu je starosta Modravy a předseda Svazu obcí Národního parku Šumava Antonín Schubert.
„Cílem zákona je zpralesnění. Všeho. I toho, kde teď sedíme," vypráví odbojný modravský patriot ve své kanceláři uprostřed lesů a nedaleko mnohamilionového sídla miliardáře Zdeňka Bakaly. Vadí mu zejména jedno z prvních ustanovení novely, které nařizuje, že „veškeré využití národních parků musí být podřízeno zachování jejich ekologicky stabilních přirozených ekosystémů ... a musí být v souladu s cíli ochrany sledovanými jejich vyhlášením". Podle Schuberta tak získá ochrana přírody převahu i v obcích, což dosud neměla. „Navíc klidová území zmíněná v novele může ministerstvo vyhlásit klidně na 100 procentech rozlohy parku," varuje Schubert.
Klidová území počítají se zákazem pohybu mimo vyznačené cesty. Návrh zákona však nespecifikuje, jak velká by měla být a kde konkrétně by se měla nacházet. „Stavíme stůl, ale teprve až postupně ho budeme plnit šuplíky a vůbec netušíme, co v nich bude," upozorňuje starosta s tím, že zákon přinese obcím obrovskou nejistotu. I proto ho svaz obcí v případě schválení chce napadnout u Ústavního soudu. „Vnímám to spíš jako paranoické hrozby," odmítá připomínky obcí šéf národního parku Pavel Hubený, který je nadšeným propagátorem Brabcovy novely.
„Postojem starostů prosvítá snaha o vendetu za loňský neprojednaný senátní návrh zákona o Šumavě. Ten totiž obsahoval privatizaci pozemků národního parku. Ta spočívala v převodu pozemků na obce, vyloučení vlivů ochrany přírody mimo první zónu. To jsou věci, které asi starostové chtějí, ale které se neslučují s existencí národního parku," brání přírodu Hubený. Stále emotivnější hádky o podobu nového zákona už v těchto dnech dokonce přerůstají v osobní napadání.
Emoce jiskří hlavně mezi modravským starostou Schubertem a ministrem Brabcem. Jeden o druhém tvrdí, že si vymýšlí. Schubert si stěžuje, že Brabec s ním novelu dostatečně neprobral. „Bohužel musím říct, že to je lež. Nevím, s kým jiným se zákon probíral podrobněji než s obcemi. Asi jim kdysi byly slíbeny hory i s horaly, ale ten zákon musí být nějakým kompromisem mezi všemi stranami. A to je," říká ministr Richard Brabec. „Já tvrdím, že pan ministr nemluví pravdu. Na naše připomínky nereagoval," kontruje Schubert.
O tom, kdo z nich má pravdu, zřejmě tedy bude muset rozhodnout nejvyšší soudní instance v Česku: ústavní soudci. Možná že se k nim dostane i spor Romana Kreuzigera o jeho právo postavit novou ves na Zhůří. Nekonečná válka o Šumavu pokračuje na několika frontách.
Kdo má vliv na Šumavě
1 Zdeněk Zbytek (Lipno) Bývalý vysoký důstojník komunistické armády, velitel tankové divize. Proslul svým emotivním projevem v prosinci 1989, při němž demonstroval loajalitu komunistickému režimu a připravenost armády ho bránit. Spoluzakladatel Strany práv občanů - zemanovci, blízký přítel a poradce Miloše Zemana. Vlastník mnoha šumavských nemovitostí, především v okolí Lipna.
2 Tomáš Jirsa (Hluboká nad Vltavou) Starosta Hluboké a senátor za obvod Český Krumlov, pod který spadá jihočeská část Šumavy. Loni vedl skupinu dvaceti senátorů, kteří předložili do Parlamentu nový zákon o Šumavě, uvolňující výstavbu a kácení. Návrh však sněmovna před rokem zablokovala. Jirsa se ve věci Šumavy dále angažuje a ovlivňuje zákonodárce, aby pro současný vládní návrh nehlasovali.
3 Pavel Hubený (Vimperk) Ředitel Národního parku Šumava. Do funkce ho loni uvedl ministr Brabec, letos ho oficiálně jmenoval ředitelem. S Brabcem je ve shodě, snaží se najít kompromis mezi jednotlivými zájmovými skupinami. Zatím je však ve střetu se starosty obcí.
3 Jiří Dolejší (Vimperk) Vedoucí odboru státní správy Národního parku Šumava. Pozice ještě více nestabilní než samotný ředitel parku. Tento úředník posuzuje všechny stavby v národním parku. Bez jeho souhlasu není možné postavit nový dům ani v obcích uvnitř parku. Je pod silnými tlaky ze strany investorů. V posledních pěti letech se v této pozici vystřídali tři úředníci.
4 Zdeněk Bakala (Modrava) Obyvatel Modravy, vlastník obrovské rodinné vily s vrátnicí nad obcí na místě budovy bývalé pohraniční stráže. V době, kdy jako fyzická osoba danil v Česku, zabezpečil Modravu mnoha miliony. Obec podporuje i nadále.
4 Antonín Schubert (Modrava) Starosta Modravy, předseda Svazu šumavských obcí. Do jeho katastru spadá osmina národního parku, z toho většina v nejpřísněji chráněné první zóně. Na Modravě a v sousední Filipově Huti jsou nejcennější stavební pozemky na celé Šumavě. Schubert hospodaří s relativně velkým rozpočtem - Modrava patří mezi nejbohatší obce v Česku. Jeho syn je zastupitelem na Horské Kvildě.
5 Jan Eger (Kašperské Hory) Úředník stavebního úřadu, pod který spadá celá centrální Šumava. Ovlivňuje především schvalování dodatečných úprav staveb, vznik černých staveb.
5, 7 František Talián (Kvilda, Kašperské Hory) Majitel několika nakladatelství, například Fortuna, SPN, Kartografie Praha. Jeden z největších vlastníků pozemků na Šumavě. Majitel hotelů a penzionů. Na Bučině, přímo na česko-bavorské hranici v nejpřísněji chráněné části Šumavy, před pěti lety otevřel obrovský hotel Alpská vyhlídka. Na Kvildě buduje velké zábavní centrum. Spolupracuje s Tomášem Jirsou.
6 Miroslav Zámiška (Prášily) Pražský advokát, bývalý člen poradního sboru prezidenta Václava Klause. Rodák z Prášil v době, kdy obec byla středem vojenského újezdu. Bývalý příslušník 7. brigády pohraniční stráže a posléze rozvědčík Státní bezpečnosti. Po revoluci se stal neformálním vládcem Prášil. Bývalý starosta Mojmír Kabát mu před několika lety prodal obecní pozemky po koruně za metr čtvereční. Zámiška byl též vlastníkem největší černé stavby na Šumavě, kterou letos v červenci zbořil.
8 Roman Kreuziger (Horská Kvilda) Bývalý reprezentant v cyklistice, dnes západočeský developer. Vlastník mnoha pozemků a hotelů nejen na Šumavě. Občan Horské Kvildy vlastní hotel v Modravě, v Prášilech i na Horské Kvildě. Letos skoupil pozemky na Zhůří, kde chystá novou výstavbu.
8 Luboš Frank (Horská Kvilda) Pražský finančník, majitel pozemků a obří farmy na Horské Kvildě, kterou před pěti lety postavil v rozporu s původním plánem a navzdory nesouhlasu národního parku. Měl vliv na bývalé vedení Horské Kvildy v době, kdy farmu stavěl.
Richard Brabec (Praha) Ministr životního prostředí za ANO. Předkladatel novely zákona o ochraně přírody a krajiny, která kromě Šumavy upravuje obecné podmínky fungování všech národních parků. Našel pro návrh podporu ve vládě, uzavřel příměří s ochranáři a aktivisty. Je ve střetu se starosty obcí uvnitř parku. Neustálé spory investorů s ochranáři a památkáři se promítají i do legislativy, kterou se dosud nepodařilo poměry na Šumavě upravit tak, aby vyhovovaly všem znesvářeným stranám.
