Kdy jste byli s dětmi naposledy v lese? Je to už nějaký ten pátek? Jejda. Zeptejte se jich, jestli vědí, co v lese roste a kdo v něm žije. Budou-li váhat mezi mangovníkem a smrkem nebo mezi divočákem a žirafou, procházku lesními pěšinami naplánujte rovnou na tuto sobotu.
Jakkoli se vám to zdá absurdní, děti jsou, co se týče informací o lese, fakt jako v lese. Vycházíme-li z německého průzkumu z roku 2017 Jugendreport Natur, což můžeme (podle odborníků je situace v Česku velmi podobná té v Německu), děti se přírodě nápadně odcizují. Například 35 % dětí si nebylo jistých, na které světové straně vychází slunce. Pětina si myslela, že na severu. Děti by také hledaly v lese jablka, hrušky, nebo dokonce ananas a mango. Jistě si správně tipnete, co za tím vězí. Až příliš lákavá nabídka internetového a televizního prostředí. Gaming, youtubering, instagraming, facebooking nebo prostě jen čuming – to všechno pro ně znamená neporovnatelně víc než procházka po mechu a jehličí. Možná kdyby se jí začalo sofistikovaně říkat foresting...
(Žertíky stranou, forest therapy nebo forest bathing samozřejmě existuje, ale o tom později.)
DALEKO OD LESA
Slyšeli jste už termín „porucha vztahu k přírodě" (Nature Deficit Disorder)? V USA nebo v Británii se už používá běžně. Jan Krajhanzl z katedry environmentálních studií Masarykovy univerzity vysvětluje víc: „Jde o popularizační zkratku, kterou použil novinář Richard Louv pro popis nejrůznějších zdravotních a psychických potíží dnešních dětí, kterým chybí dostatek kontaktu s přírodou." Přestože se prý nejedná o medicínskou diagnózu a závěry Richarda Louva nelze podle Krajhanzla šířit nekriticky, svými popularizačními publikacemi upozornil na velké téma: „Kontakt s přírodou je pro zdraví dětí i dospělých velmi důležitý." Velmi důležitý a velmi zanedbávaný. Hodně o tom ví i Miloš Tomek z edukačního projektu Lesní svět: „České děti se lesům dlouhodobě vzdalují. Pokud na to nepůjdeme chytře, jak se říká od lesa, neuspějeme a trend se nepodaří zastavit." Václav Lokvenc z areálu environmentální výchovy Hájemství po sedmnácti letech zkušeností v lesní pedagogice taktéž vypozoroval alarmující trend: „Z pravidelných vzdělávacích akcí víme, že některé děti se dostanou do lesa třeba jen jednou za rok. Pokud nechceme současný trend prohlubovat, měla by přijít koncepční změna." „Když rodiče nebudou děti brát do lesů a nechají je sedět u počítačů, mnoho se toho nezmění," doplňuje předseda Sdružení lesních pedagogů Marek Šuba.
Výzkumy skutečně ukazují, že nejdůležitější je – jako ve všem – přístup mámy a táty. Podle Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů chodí děti do lesa nejčastěji s rodinou (58 %), většinou tam sbírají houby (39 %). Se školou nebo s kroužkem se do zeleně dostanou podstatně míň (necelých 9 %). Jak vidno, skaut všechno nevytrhne.
Drobná odbočka: Ono je to špatné celkově s pobýváním venku, natož s chozením do lesů, které lidé z velkých měst rozhodně nemají hned za bukem. Podle průzkumu Nadace Proměny Karla Komárka tráví české děti pobytem venku průměrně 1 hodinu a 41 minut ve všední den a 2 hodiny a 49 minut o víkendu. Ve volné přírodě typu lesy, louky, pole jen sedm minut ve všední den a tři čtvrtě hodiny o víkendu. Pro pořádek uveďme, že u médií sedí dvakrát déle.
Celý článek najdete v Rodina Dnes.
