Všude do vás hustí, že nejlacinější topení je dřevem, pokud si je sám uděláte. Samozřejmě zpracujete v lese jako zbytky po těžbě. Jenže to má pár ale. Předně se musí u vás v okolí těžit, musívámhajný přidělit úsek, který máte uklidit.
Pakuž stačí mít pilu, lepší je motorová. Taky sekyru a hlavně chuť do práce. Když se najde pomocník, je to lepší. V opačném případě po čtrnácti dnech usilovné práce vyhrožujete, že už nikdy více.
Není od věci si připomenout, jak se dřevo zpracovávalo přibližně před 50 lety. Začátek stejný jako dnes. Lesa pán vám přidělil vysekávku, jánu či tálek, tedy část lesa ke zpracování dřeva po těžbě. Na rozdíl od dnešních tálků mnohem menší, jelikož obyčejnou pilou a sekerou nebylo možno zpracovat takové množství dřeva jako s dnešní technikou a vybavením.
Běžné jány měly výtěžnost mezi šesti až deseti metry dřeva. Tehdejší technologický postup byl velmi prozaický. Nejprve se větve zbylé po těžbě dřevařů osekaly, natahaly nahromadya posléze, to už byla brnkačka, se na kozlíku řezala metrová polena.
No, metrová... Vždy jsem se jako kluk divil, pročmámetr v lese 105 centimetrů a u některých hamounů i 110.
Došlo mně to později. Byl to prostě nesmlouvavý boj s hajnými o každý metr dřeva. Zejména tehdy, když k nám na polesí nastoupil koncem 50. let nový lesní inženýr a zaváděl „nové trendy". Vytěžené dřevo nesmělo být silnější než osm centimetrů. Obcházel rázky, cigaretou měřil polena a silnější nařizoval vyhodit.
Byl to Juchelka
Starý hajný Richard, který ledacos toleroval, bezmocně krčil rameny nad tímto novým nařízením. Předpisy dodržoval mladý tak úzkostlivě, že když jel na služební motorce přes les a potkal manželku jdoucí pěšky z vedlejší vesnice, tak ji nechal jít pěšky, jelikož nemohl podle svých slov použít služební vozidlo pro soukromé účely.
Ona mu to ta jeho paní prý oplatila pro muže tím nejvíc ponižujícím způsobem. Ve vsi si vysloužil přezdívku „Juchelka", což v žargonu naší obce znamená něco jako totální blb. Také po pár letech byl převelen kamsi na Šumavu.
Moudrýlid vesnický si však ví vždy rady, a tak silnější kusy byly ukryty v krasových prohlubních, kterých je v našem kraji hodně. Vesnická CIA byla velmi dobře informována o termínech porad u fořta či služebních cestách zmíněného inženýra, takže silnější dočasně ukrytá polena byla včas dopravena do bezpečí dvorů a zahrad příslušných těžařů.
Vrátímeli se zpět do jány, je třeba konstatovat, že les musel být vyčištěn naprosto dokonale. Takže mimo již zmiňovaných hromad dřeva bylo na hromady ukládáno rovněž chábí neboli slabé větvičky a vršky větví a ženy i babičky čile vyráběly otýpky používané pro rychlé zatopení či roztopení sporáku.
Buchty upečené při topení otýpkami neměly chybu. Otýpky se buď dělaly metrové a doma se zpracovávaly na ty malé přímo do kamen, nebo v případě času a volných kapacit přímo v lese na požadovaný rozměr. Holt lesy byly vymetené, až prý to nebylo zdrávo. Rostly tam však jahody, houby a hlavně se tam dalo chodit. To je však dávno a někdy si říkám, jestli jsem si to nevymyslel.
