Stačí se dobře dívat. V krajině chybí meze a remízky - útočiště zvířat i hmyzu, půdu umrtvenou těžkou mechanizací, pesticidy a nedostatkem organické hmoty odfoukává vítr a splavují deště, nebo pokrývá beton a asfalt. Napřímené řeky a meliorace vysušují krajinu, intenzivně hnojené rybníky plní řasy nebo sinice, smrky usychají ve vyrovnaných řadách, přemnožená vysoká zvěř spásá chutnější listnaté semenáčky. Pomohlo by kouzlo? Myslím, že ne.
Pokud bych totiž mávnutím proutku uzdravil lesy, pole, louky i řeky, nemusel by výsledek vydržet dlouho. Všechno by totiž nejspíš pokračovalo v zajetých kolejích a dříve či později bychom se znovu sháněli po kouzelném proutku. Bez zásadních změn v uvažování a chování příslušných hospodářů, politiků i běžných občanů to prostě nepůjde.
Celý článek najdete zde
Komentáře
To, co dělá rolníka rolníkem / farmáři tu nikdy nebyli /, není škola ani chytrá zemědělská politika, ale moudrost předchozích generací. Ta se předává od narození v hospodářství. Po čem přibývají prasata a jakou jabloň kam sadit vám poradí děda. Teda než umře. Nikdo, kdo vyrostl bez vlastního pole, sadu, krávy či slepic, se žádnou vysokou školou nestane rolníkem.
Pár nadšenců jsem už sice viděl, ale dřív by se neuživili. Hospodařit se nenaučíte za deset let, tak jako řemeslo, musíte v tom žít a zažrat to do krve.
To, co komunismus zničil, není ani tak selský stav a rozorané meze, ale modrost předků. Dědové jsou v mexiku a nikdo to nevrátí. To byla nepřetržitá nit po stovky let, to se s knížek nenaučíte.
To je ten rozdíl západu a východu.
Těch dnešních "bio farmářů" kteří se narodili ve městě. Neví, jak vypadá seno, kedlubna, nebo normálně chutná jablko.