Znepokojeně sleduju sílící vítr. Jestli ještě trochu přidá na intenzitě, už zase nemám kam jít se psy na procházku. A to navzdory tomu, že žiju uprostřed nejkrásnějších lesů, jaké znám. Důvod je prostý - není to bezpečné.
Stále častější vichřice doprovázející několikaleté sucho znamenají polomy. Ach ano, není to nic nového, vítr a padající stromy tu byly vždy. Jenže loni začátkem července se tady přehnala vichřice, jaké naštěstí u nás zatím běžné nejsou. Nechala za sebou pás zpustošených lesů, vyvrátila desítky vzrostlých stromů kolem silnic a urvala několik kompletních střech.
Celý článek najdete zde