Před dvaceti lety byl z porevolučního nadšení vládním nařízením vyhlášen Národní park Šumava. Tehdy to byla opravdu zelená střecha Evropy, dost opuštěná od lidí, se zanedbanou infrastrukturou. Jejím největším bohatstvím byly relativně zdravé lesy, převážně smrkové monokultury. Celé generace chudých obyvatel Šumavy pečovaly o jejich rozvoj, někdy se i vynášela půda v nůších, aby bylo do čeho stromky sázet.

Prvních 20 let života člověka je nejhezčím obdobím. Zprvu ochranná péče rodičů, pak sbírání znalostí a vytváření si ideálů. O ty nás někdy připraví následující léta, ale to už k životu patří. V životě národního parku, zrozeného z ideálů, by průběh prvních dvaceti let měl být obdobný jako v životě lidském. Bohužel sudičky daly Národnímu parku Šumava do kolébky zcela jiný scénář. Neustálé hádky o jeho směřování, nenaslouchání jeden druhému, vzájemné podezírání se z nečestného jednání. Výsledek z 54 000 hektarů zeleného lesa je 10 000 suchých či vykácených, ať již byly naše úmysly jakékoliv. Jediné, co se změnilo k lepšímu, je vzhled šumavských obcí. Ani ty však nejsou spokojeny, protože jim chybí pocit, že jsou si doma vlastními pány.

Musíme se domluvit a přijmout řešení do dalších let. Především si musíme navzájem naslouchat a nezbytný kompromis, který budeme muset přijmout, se musí stát společným vítězstvím, nikoliv porážkou některé z nesvářených stran, jako dosud. Určitě nebude celá Šumava divočinou opuštěnou od lidí, ale také nebude podnikatelským rájem. Zcela určitě nebude pouhou zásobárnou levného dřeva, jako byla v minulých staletích.

Plzeňský kraj je dlouhodobě přesvědčen, že pravidla chování Správy národního parku, lidí, obcí i obou krajů musí přesně stanovit nový zákon o Národním parku Šumava. Zákon by měl stanovit na dlouhou dobu dopředu, kolik plochy bude patřit pod přísnou ochranu přírody, na jaké části Šumavy se bude lidskou činností monokulturní les měnit v les blízký přírodě, kde budou obce svébytnými pány. Šumava je veliká a všichni zde mohou jít dost prostoru pro své představy. Když se nedokážeme domluvit teď, v budoucnu už nemusí být co chránit.