Prorok, nebo kacíř? Spisovatel Klostermann měl ve sporu o kácení jasno už před 100 lety

ŠUMAVA „Věčně státi také nebudou, uschne ten a zetlí onen, jeden po druhém a padne, na jeho místo druhý postoupí a zmohutní, třebas i za dlouho. Dokud celou věc člověk lesu samému ponechává, nic se lesu nestane. Co les ztratí, sám si zase vynahradí.”

Spisovatel Karel Klostermann v knize Ze života lesních samot před více než sto lety přesně vystihl myšlenku, kvůli níž se v těchto dnech přivazují ke stromům aktivisté v šumavských hvozdech nedaleko Modravy.

Klostermanna paradoxně cituje informační tabule u Ptačí nádrže na turistické cestě z Filipovy Huti na Březník. Hned za další zatáčkou se kácí jeden smrk za druhým. Boj s kůrovcem zde tedy člověk lesu samému neponechal.

Právě to způsobilo protest. Blokádu ve skutečnosti vyvolal spor o to, jak na kůrovce v parku nazírat. „Proti kůrovci se musí zasahovat. Kdyby se nezasáhlo, tak z každého stromu napadne kůrovec dalších deset,” hájí postup vedení parku Stanislav Vacek z Fakulty lesnické a dřevařské České zemědělské univerzity.

Kůrovec je v očích lesníků škůdce, s nímž je nutné bojovat. Ostatní přírodovědci s tím souhlasí, ale pouze pokud je řeč o hospodářských lesích. Uprostřed divočiny je kůrovec z jejich pohledu běžnou součástí koloběhu života. Smyslem národního parku přitom je, aby tyto procesy chránil a nedovolil člověku do nich zasahovat.

V lokalitě Na Ztraceném je na mnoha místech dobře vidět, že samovolná a přirozená obnova lesa funguje, ačkoli se zde bezzásahová zóna vyhlásila teprve před čtyřmi roky. Uschlé smrky poskytují stín potřebný pro růst menších stromků a potravu pro hmyz, ptáky, houby a mechy. Tlející kmeny spadlých stromů obalují mechy, které zadržují vláhu, a vyrůstají na nich malé smrčky. „Předat žezlo přírodě můžeme v podstatě kdekoliv, i tam, kde dříve býval hospodářský les. A zániku lesa se nemusíme obávat,” stojí v publikaci Co vyprávějí šumavské smrčiny, kterou loni vydala správa šumavského parku.

Na jejím vzniku spolupracovalo dvanáct předních českých přírodovědců a odborníků na ekologii včetně docenta Miroslava Svobody, jenž působí na stejné fakultě jako Vacek. Dokládá to, že ani lesničtí experti nejsou jednoznačně pro potírání kůrovce kácením.

„Tuto publikaci nechává současná správa parku stáhnout ze všech infocenter, kde byla předtím k dostání. Názory renomovaných odborníků zřejmě považuje za kacířské,” tvrdí mykoložka Anna Lepšová.