Jan FINGERLAND, moderátor

Co je nového na kůrovcové frontě. Následující příspěvek napsala Lída Rakušanová.

Lída RAKUŠANOVÁ, redaktorka

Ze současných jednání o národním parku, organizovaných ministerstvem životního prostředí, se vytrácí smysl. Zatím to totiž vypadá, jakoby šlo především o to, do kolika zón se Šumava rozdělí a za jak dlouho přibudou k první, nejvíc chráněné zóně, další území. Že jsou ale zóny jenom prostředkem k co nejúčinnější ochraně přírody, to, zdá se, poněkud uniká. Jinak by se nemohlo mluvit o první zóně jako o bezzásahové, aniž by si účastníci zároveň ujasnili, co to do budoucna bude znamenat. Doposud celá uplynulá léta se přece co chvíli zasahovalo i v ní. A to v podstatě podle lesnických a nikoliv přísně ochranářských kritérií. Poslední inspekce světové komise  chráněných oblastí z roku 2002 ve své závěrečné zprávě výslovně konstatuje, že se zásahy těžkou mechanizací, které zanechávají trvalé poškození v krajině, prováděné v bezzásahové zóně, tedy v místech nepřístupných pro návštěvníky, dají jenom obtížně akceptovat. To je ovšem jen jedna, ta nejviditelnější stránka věci. Ve zprávě mezinárodní mise, která navštívila Šumavu před devíti lety, se píše například i o tom, že správa národního parku potvrdila, že je v národním parku pod jejím dohledem povolen i lov. "Očekávali bychom", píší účastníci mise, "že proces transformace lesů by vyžadoval poměrně značné snížení populace zvěře a její přísnou kontrolu po období jednoho až dvou desetiletí nebo velmi nákladná ochranná opatření." A zpráva pokračuje, "hlavní problém, který jsme shledali, je to, že ke zmíněné lovecké činnosti v souladu s cíli péče dochází také v bezzásahových zónách. Z této skutečnosti můžeme odvodit, že zde téměř neexistují plochy bez zásahů." Mezinárodní komise pak dospěla po zvážení všech poznatků k závěru, že za stávajících okolností by měl být Národní park Šumava de facto přeřazen z kategorie dvě do kategorie čtyři až pět, a to se všemi neblahými důsledky, které by to pro ochranu přírody na Šumavě znamenalo. Dlužno podotknout, že se od té doby na oněch poznatcích, tehdy kritizovaných mezinárodní organizací IUCN, zatím nezměnilo nic. Zda jsou účastníci kulatého stolu na ministerstvu životního prostředí nyní alespoň na správné cestě, je přitom otázka. Současných 136 nejcennějších oáz šumavské divočiny se má sice sloučit do větších celků, ale těch má být pořád ještě sedmadvacet. Zahraniční experti přitom kvůli účinnější ochraně okolních lesů před kůrovcem pomocí nárazníkových pásem a v neposlední řadě i pro lepší komunikaci s veřejností radí, aby jich dohromady nebylo víc než deset. Celková rozloha zón nejvyšší ochrany se má na Šumavě sice zvýšit ze současných třinácti na dvaadvacet procent a do pětačtyřiceti let k nim má přibýt dalších dvanáct procent. Ale i tak bude na Šumavě jen o něco málo víc než třetina plochy národního parku přenechána přírodě. V sousedním Národním parku Bavorský les je to už teď víc než polovina jeho rozlohy. A cílem je dosáhnout, jako je tomu například ve staré části bavorského parku mezi Luzným a Roklanem už nyní, až tři čtvrtiny bezzásahové plochy. Pravdou sice je, že je Národní park Šumava toho času rozlohou skoro třikrát větší, ale k bavorskému národnímu parku zase rok co rok, vždy k prvnímu listopadu přibude další plocha nejvyšší ochrany o rozloze přes tři sta hektarů. Proti kůrovci se v bavorském národním parku zasahuje samozřejmě také, ale výhradně jenom v nárazníkových pásmech, kolem bezzásahových zón. A ani tam se nikdy nepoužívá chemie nebo těžká technika. Když mezinárodní expertní mise srovnávala v roce 2002 praxi v obou národních parcích, tak konstatovala, že na bavorském území jsou sice některé z vysokohorských smrkových porostů mrtvé z více než 90%, jsou ale ponechány na místě, dokud se nezlomí nebo nevyvrátí větrem. Přesto probíhá, jak se potvrzuje v odborné zprávě, velmi dobrá regenerace hustým porostem semenáčků ze semen několika zbylých stromů, které by měly být nejodolnější, a tudíž na místní podmínky nejlépe adaptované. Před zvěří je chrání mrtvé stromy na zemi. Konstatují účastníci mise. Jak je vidět, jde to i jinak. Prestižní diplom rady Evropy drží Národní park Bavorský les za svůj přístup už čtvrtstoletí. Správě Národního parku Šumava zatím evropští odborníci před téměř dvěma roky jenom vzkázali, že udělení diplomu bude možné pouze tehdy, když nejpozději do roku 2012 změní nejen nevyhovující systém zón, ale přijme také nový plán péče o jednotlivé části parku. S tím si ale evidentně na ministerstvu životního prostředí zatím nikdo hlavu neláme.