Ochrana lesů není žádným novým pojmem, o kterém by se začalo hovořit až ve 20. století. Již staří Slované viděli ve stromech zdroj života a káceli je jen za určitých podmínek a rituálů. Ve středověku pak vznikly funkce hajného a lovčího, kteří měli za úkol lesy hlídat. Sám Karel IV. věnoval ochraně lesních porostů velký prostor v zákoníku Maiestas Carolina.
Slovanští pohané vnímali stromy jako živé bytosti a zvláště ty ovocné si hýčkali téměř jako členy rodiny. Dlouhověké druhy typu dub a lípa zase uctívali jako posvátné. V češtině se už z těchto časů dochovalo slovo "háj", které vzniklo ze slovesa "hájiti", tedy "chrániti". Nad lesy se držela ochranná ruka a pokud někdo pokácel posvátný strom, zcela jistě ho brzy stihla těžká nemoc a smrt. Oproti tomu obyčejné stromy se kácet směly, pokud je dřevorubec napřed pěkně odprosil.
Celý článek najdete zde.