Od poslední možnosti, kdy mohly církve v rámci restitucí zažádat o navrácení majetku, uplynul víc než rok. Některé pozemky se vracejí, jiné brzdí komplikace.
STŘEDNÍ ČECHY Církev, nebo stát? Na území brdských lesů, kde Arcibiskupství pražské a Metropolitní kapitula u svatého Víta v Praze žádaly o navrácení tisíce hektarů lesů, neměly právo. Překážkou byl vojenský újezd.
Pozemky na jeho území totiž podle zákona nelze vydat. A tak se armáda vyslovila v církevní neprospěch. Jenže co teď, když vláda na konci minulého roku odsouhlasila jeho zrušení?
„Ministerstvo obrany žádosti vyhodnotilo jako neoprávněné a toto stanovisko zůstává stejné,” uvedl mluvčí ministerstva obrany Jiří Caletka s tím, že by navíc měly být tyto pozemky zahrnuty do finanční kompenzace církvím.
Máme malou šanci, říká církev Obecně jim ale zákon umožňuje se v takovém případě obrátit na Státní pozemkový úřad (SPÚ), aby rozhodl ve správním řízení v jejich prospěch. Na konečném vyjádření se stále pracuje.
Církve tedy mohou ještě doufat. Podle diecézního ekonoma a správce majetku pražského arcibiskupství Karla Štíchy velké procento na úspěch nemají.
„I když nám může být názor ministerstva úplně jedno, protože to není orgán, který vede správní řízení a vydává rozhodnutí, také si myslím, že se pozemky nevrátí. Rozhodující by měl být totiž status pozemku v okamžiku. kdy na příslušný úřad dorazí naše žádost o navrácení. Nikoli stav, kdy by se pozemek mohl navracet” vysvětluje Štícha.
Vojenský újezd se má zrušit k 1. lednu 2016, poté pravděpodobně získá status chráněné krajinné oblasti. Takový pozemek by podle zákona nebyl problém v restituci získat. Jelikož ale výzva přišla ještě v době existence újezdu a termín k podání žádostí vypršel před více než rokem, neměly by na něj církve dosáhnout.
Zdá se ale, že toto pravidlo neplatí pokaždé. Jako příklad uvádí Štícha pozemky v Krušných horách nebo ve Větrušicích na Prazezápad. Tady přišla žádost včas. Jenže úřady se pro změnu řídí termínem vydání pozemků.
Výzvu o navrácení majetku začaly úřady zpracovávat, v mezičase se jeho statut změnil na národní přírodní rezervaci. Na oblast s tak vysokým statusem ochrany církev nárok nemá a úřady je odmítají vydat. „Nemohou platit dvě podmínky najednou. Podle mě by měla platit první varianta. Už z té logiky, že zákon přece nemůže být postaven tak, aby pak někdo mohl libovolně měnit situaci a ovlivňovat výsledek. To je nesmysl,” míní Štícha.
O jak velké území v Brdech církev žádá, lze těžko určit přesně. V jižní části lesů by to ale podle odhadů mělo být zhruba devět tisíc hektarů. Půl arcibiskupství, půl kapituly. Převážnou většinu, asi 85 procent, však tvoří lesy mimo vojenský újezd. V případě, že SPÚ část zbylých 15 procent opravdu zamítne vydat, vymáhat tak malé území soudně prý snad ani nemá cenu.
Nárokují také Sázavský klášter nebo zámek v Roželově Arcibiskupství pražské však v kraji nežádá jen o pole, louky a lesy. Kromě několika hájoven by mu ze zákona měly připadnout ještě dvě významné nemovitosti.
Jsou jimi zámeček v Roželově, který dříve sloužil jako letní sídlo biskupů, a část jedné z nejvýznamnějších středočeských památek – Sázavský klášter.
Třebaže z historického hlediska zde není v podstatě co řešit, ani tyto objekty se do rukou církve, tedy arcibiskupství a benediktinům, ještě nevrátily. Národní památkový ústav (NPÚ), jenž klášter spravuje, v současné době připravuje smlouvy.
„Na rozdíl od spousty jiných lokalit, kde ta situace není tak jednoduchá, to je pro nás nepochopitelná a trochu absurdní situace. Navíc když kostel i faru užíváme. Klíč máme my, takže vlastně ani není co předávat,” rozčiluje se nad zdlouhavými procesy zkoumání a vyhodnocování Štícha.
Církev si od budoucí spolupráce s NPÚ slibuje oživení tohoto nejstaršího poutního místa, které založil v 11. století svatý Prokop.
Majetek, který původně vlastnily církve, blokoval zákon jen do 5. prosince 2014.
Církevní restituce. Lesy, pole, nekonečné čekání i žaloby
Ovšem pokud si církev majetek nárokovala a dosud jí nebyl navrácen, běží lhůta, po kterou může podat žalobu k uplatnění nároku u soudu. Do té doby se nesmí převést na jiného vlastníka ani ho není možné přenechat k užívání někomu jinému. Okresní soudy zatím žaloby církve neřeší A to platí i pro pozemky, na kterých byla postavena komunikace, stavba nebo jsou ve vlastnictví třetích osob.
A je možné, že se na soud brzy začnou církve obracet. „Zatím jsme nepodali žádnou žalobu. Máme však vytipované případy možného porušení blokačního paragrafu zákona o půdě a zatím je vyhodnocujeme,” říká mluvčí Arcibiskupství Aleš Pištora.
Zatímco okresní soudy do této chvíle neevidovaly žádnou žalobu ze strany církví, na stole Obvodního soudu pro Prahu 5 leží už čtyři.
Jednou z nich je ta z října minulého roku, kterou na Středočeský kraj podala Českomoravská provincie Římské unie řádu svaté Voršily v Kutné Hoře. Přímo před soud se ale případ ještě nedostal. „Ve věci doposud nebylo nařízeno ústní jednání. Soudkyně v současnosti činí úkony v rámci přípravy prvního jednání,” sdělil místopředseda soudu Michal Holub.
Voršilky si v rámci církevních restitucí nárokují asi dva tisíce vzácných předmětů, které jsou uloženy v Českém muzeu stříbra. Kraj jakožto jeho správce však jejich vydání i nadále razantně odmítá.
„Doufáme, že soud nakonec dopadne v náš prospěch. Kdyby ale dopadl špatně, máme samozřejmě v záloze variantní plány, třeba se s nimi dohodnout na výpůjčce,” uvedl středočeský radní pro kulturu Zdeněk Štefek.
„Pokud bychom předměty museli skutečně vydat, nedáme je už nikdy dohromady. Některé si vzala jiná muzea, jiné byly vyřazeny během let jako předměty nemuzejní,” reagovala už dříve ředitelka muzea Světlana Hrabánková.
Sbírku, jejíž hodnota není vyčíslena, tvoří například obrazy, sochy, oltáře, stoly či nádobí. Kraj ji spravuje od roku 2003.
Termín prvního stání tedy ještě není znám. Středočeský kraj, stejně jako ostatní, by měl v rámci restitucí zastupovat stejný právník.
