ZUZANA FIALOVÁ
Otázkou budoucnosti českého lesnictví se minulý týden zabývali majitelé a správci soukromých a obecních lesů na svém celostátním výročním zasedání v Pelhřimově. Přestože se chystá věcný záměr nového zákona o lesích, podle účastníků konference se úředníci, kteří stojí v hierarchii státní správy lesů a ochrany přírody nejvýše, požadavky a věcnými připomínkami vlastníků lesů nezabývají. Tiskový mluvčí ministerstva zemědělství Jan Žáček později uvedl, že ministerstvo zemědělství vnímá jako důležité získávat odborné podněty k tématu lesů, připravuje v současné době spolupráci s nevládními organizacemi v oblasti lesnictví. Proto zatím ani v tomto případě spolupráci nenavázala. Věcný záměr zákona o lesích by podle Žáčka měl být hotov do konce roku.
Na bližší podrobnosti jsme se zeptali předsedy Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR Františka Kučery.
Tři otázky pro...
... Františka Kučeru, předsedu Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR
* Co vám vlastně konkrétně vadí?
Stávající lesnický zákon je přísný, ale hospodařit se podle něj dá. Spíše nám vadí, že se připravuje verze věcného záměru nového zákona a my nevíme, co se vůbec připravuje. Osobně jsem požadoval, aby náš zástupce byl v čtyřčlenné komisi ministerstva zemědělství a mohl připomínkovat to, co se dostane do věcného záměru. Máme totiž zkušenost, že když nemůžeme být při přípravě zákonů, věci, které nám vadí, složitě prosazujeme až prostřednictvím poslaneckých pozměňovacích návrhů. Většinou se to pak již nepodaří zakotvit v takové formě, v jaké bychom si představovali. Kdyby byl zákon volnější, tedy srovnatelný se zákony ostatních zemí v EU, tak by nám to samozřejmě nevadilo, ale máme obavu, že když nebudeme u jeho tvorby, může to dopadnout jako na Slovensku, kde před nedávnem schválili lesní zákon, který je ještě přísnější než u nás a rapidně tak snižuje konkurenceschopnost sektoru. V současnosti platí zákon o lesích, který byl přijatý v roce 1995, v následujícím roce pak bylo vydáno celkem jedenáct vyhlášek k jeho provedení. Odboural sice z českého lesního práva některé instituty a schémata poplatná předlistopadové éře, zároveň však v řadě směrů významně zpřísnil některá pravidla pro hospodaření, a to aniž by odboural nesystémovou dvoukolejnost státní správy, kterou představuje paralelní existence České inspekce životního prostředí a orgánů státní správy lesního hospodářství, nově označených za orgány státní správy lesů. Od té doby prošel několika pokusy o novelizaci menšího či většího rozsahu. Poslední probíhal od podzimu 2011 a na program vlády se dostal v lednu letošního roku. Návrhem novely se však vláda nezabývala a ministerstvu zemědělství bylo údajně uloženo připravit věcný záměr zákona o lesích. Co je na tomto postupu překvapivé a zarážející? Česká republika nemá žádnou koncepci, kam lesnictví směřovat. Nemá žádnou státní lesnickou politiku, o níž by se věcný záměr měl opírat a kterou by měl realizovat, nemá ujasněno, jaké jsou veřejné zájmy týkající se lesů a jakými nástroji mají být prosazovány. Zásadami státní lesnické politiky se zabývala vláda ČR naposledy v roce 1994. Aktuálně má tak k dispozici pouze Národní lesnický program II, jehož další osud je však velmi nejistý, neboť jeho závěry nejsou jednoznačné a budou předmětem dalších jednání mezi resorty zemědělství a životního prostředí.
* Jaké požadavky byste chtěli do věcného návrhu zákona prosadit?
Jde především o omezování administrativních zásahů státu tam, kde pro naplnění veřejného zájmu postačí nechat vlastníkům svobodu jednání a rozhodování, posílení role motivačních nástrojů na úkor nástrojů donucovacích, zjednodušení a sjednocení stávajícího zcela roztříštěného systému poskytování dotací a podpor v lesním hospodářství. V současnosti je mají na starosti kraje. Každý kraj si přitom vytvořil svá dotační pravidla, někde se příspěvky nevyplácejí na to, co by bylo potřeba, jinde byly stanoveny limity na lesní majetek a další překážky. V roce 2005 činily příspěvky na hospodaření v lesích, které by měly vlastníkům alespoň částečně hradit zvýšené náklady na činnosti, jež jim zákon ukládá a omezuje tak jejich rozhodování a nakládání s vlastním majetkem, celkem 500 milionů korun. V roce 2011 to bylo v celé republice již pouhých 230 milionů korun. Vloni v létě jsme dojednali s bývalým ministrem zemědělství Ivanem Fuksou a jeho náměstkem Novákem, že se pokusí příspěvky v rámci státu sjednotit a peníze v rozpočtu ministerstva najít. Ale po jejich odchodu nový náměstek tuto možnost kategoricky zamítl. Pro ministerstvo by přitom tento převod nepředstavoval téměř žádnou další administrativní zátěž, neboť stejně jako před rokem 2005 by příspěvky byly distribuovány prostřednictvím krajských úřadů. Jde o to, že by se pravidla vyplácení těchto příspěvků sjednotila a peníze určené pro lesy by se skutečně do lesa dostaly. V současném systému jsou tyto prostředky součástí krajského rozpočtu, ale nejsou účelově vázané. Dále také požadujeme diferencovaný přístup k lesům podle kategorie, velikosti a druhu vlastnictví a plné respektování čl. 11, odst. 4 Listiny základních práv a svobod – tedy, že vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu. A v neposlední řadě začlenění České inspekce životního prostředí do struktury státní správy lesů.
* Na konferenci se hovořilo také o nařízení o dřevu?
Ano. Je to záležitost, kterou požaduje Evropská unie, týkající se prokázání původu dřeva. Primárně bylo toto nařízení určeno pro dovozy dřeva z oblasti rovníkové Afriky nebo Asie, kde hrozí nelegální těžby, ale Světová obchodní organizace takový přístup odmítla. Uvedené evropské nařízení snad může fungovat v zemích, kde zpracovatelský průmysl stojí a padá s dovozy dřeva z tropických zemích (například Nizozemsko), ale v lesnicky vyspělých zemích, jako je Německo, Rakousko, Francie a Česká republika, představuje jen další byrokratickou zátěž pro vlastníky lesa. Česká verze zákona o dřevu, jímž se má evropské nařízení transponovat do naší legislativy, dovozy z problematických zemí nedokáže vůbec ošetřit a míjí se tak s původním smyslem nařízení. Jedná se jen o další snižování konkurenceschopnosti českého lesnictví a další byrokratickou zátěž pro vlastníky, proti které naše vláda tak ráda veřejně vystupuje.