PRAHA / Stovky ekologických havárií ročně, dusivá poklice emisí, zmírající lesy, znečištěné vody a bezohledný stavební moloch válcující krajinu i navzdory tehdejším zákonům. Životní prostředí v době komunistického režimu zkrátka trpělo. Již v polovině 80. let se však i ti, jimž politika byla lhostejná, začali proti katastrofální ekologické situaci bouřit.

Ve středních Čechách vyvolal nečekaný odpor plán na výstavbu přehrady Křivoklát. Za cenu likvidace 14 vesnic či vykácení hektarů lesa měla v jednom z nejúžasnějších koutů středních Čech vyrůst 60 metrů vysoká betonová stěna.

Tam, kde se od dávných časů přemyslovských knížat a králů zachoval jedinečný kus přírody, se náhle měla na 71 kilometrech zvednout hladina Berounky o několik metrů. Podle jednoho ze čtyř projektů mělo dojít ke splavnění řeky od Plzně až do Prahy a na Berounce tak měly bafat remorkéry vezoucí náklad z plzeňských strojíren do pražských přístavů.

Plány na stavbu nádrže se na rýsovacích prknech inženýrů z Hydroprojektu objevily již v 60. letech 20. století. Oficiální informovanost o plánech však byla nulová. „Lidé se o stavbě dozvídali bokem od ekologických organizací či od expertů ze správy křivoklátské chráněné krajinné oblasti,” uvádí publicista Karel Kraml.

Šéf Chráněné krajinné oblasti (CHKO) Křivoklátsko Petr Štěpánek, ekologové z oficiálních ochranářských organizací i „podzemních”, neoficiálních organizací či Charty 77 se velikášskému plánu vzbouřili.

Na protestních arších, adresovaných tehdejšímu středočeskému Krajskému národnímu výboru, republikovým i federálním institucím, se sešly stovky podpisů. A nečekaný odpor slavil úspěch, ze stavby v únoru 1988 definitivně sešlo. „Tehdy jsme se naučili psát petice a nebát se jít provětrat své poslance nebo úředníky z KNV,” říká Kladeňák Jiří Patrik. Ten byl jedním z těch, kteří se v 80. letech domáhali volného přístupu k informacím o míře škodlivin v ovzduší ve svém městě. Data týkající se znečištění životního prostředí se tehdejší federální ministerstvo vnitra rozhodlo uvolnit v únoru 1988.

Protesty v Praze i Teplicích

Na konci 80. let se do České národní rady petice na ochranu životního prostřejí již doslova hrnuly. Zákonodárci tehdy na nevídanou iniciativu „zdola” reagovali. „Chod poslední vysoké pece v Královopolských železárnách byl zastaven,” konstatoval v únoru 1989 poslanec ČNR Václav Anděl. Toho se spolu s odprášením kotelny a úpravou režimu dalších provozů Eternitových závodů roky domáhali dusící se obyvatelé z Berounska. Ve středních Čechách vedle Kladenska a Příbramska jednoho z nejpostiženějších průmyslových regionů.

V roce 1989 ekologických protestů přibývalo, v květnu v metropoli demonstrovaly Pražské matky proti znečištění a devastaci Stromovky. A na podzim 1989 protesty vyvrcholily v Teplicích. Tam již 11. listopadu vyrazilo do ulic několik set nespokojených lidí.

***

Tehdy jsme se naučili, jak se píšou petice.

Přehrada Křivoklát v číslech 670 milionů kubíků měla mít kapacitu projektovaná přehrada Velký Křivoklát s hrází v Roztokách na Berounce v maximální variantě. Objemem by se tak blížila vltavskému Orlíku se 720 miliony m3. 17 milionů kubíků měla mít kapacitu související přečerpávací nádrž Červený Kámen. Ve Zbečně měla vzniknout vyrovnávací nádrž. 30 milionů kubíků měl zadržet Malý Křivoklát, minimalistická varianta kontroverzní přehrady. 1919, v tomto roce vznikl první ambiciózní projekt splavnění a kanalizace Berounky. Lodě až o výtlaku 1 000 tun měly mít vytvořenu trojdílnou vodní cestu přes Plzeň až po Dunaj v Řeznu.