CETKOVICKÝ PODNIKATEL MARTIN ROZMÁNEK VLASTNÍ NEJVĚTŠÍ LESNÍ ŠKOLKU V ČESKÉ REPUBLICE A LONI SE DOKONCE STAL MAJITELEM TŘETÍ NEJVĚTŠÍ LESNÍ ŠKOLKY V RAKOUSKU. O SVÉM PODNIKÁNÍ ŘÍKÁ:
Cetkovice – Podnikatel Martin Rozmánek vlastní největší lesní školku v Česku a třetí největší v Rakousku. V obou zemích dohromady ročně vypěstuje zhruba sedmnáct miliónů sazenic. Na začátku letošního roku postoupil mezi osm nejlepších podnikatelů v mezinárodní soutěži EY Podnikatel roku. „Je to určitě velký úspěch. Nicméně za ním nestojím sám. Chce to mít kolem sebe schopné lidi a také určitou dávku štěstí," tvrdí čtyřiačtyřicetiletý pěstitel z Cetkovic. Svoje podnikání chce ještě rozšířit.
* Vaše práce se točí okolo stromů a lesa. Máte vůbec ještě chuť jít se do lesa projít?
Určitě. Můj otec pracoval v lese, takže jsem v něm prakticky vyrostl a mám tak k přírodě vztah již od dětství. Je tedy přirozené, že i své volno rád trávím v lese nebo v přírodě obecně. Na tom má práce nic nezměnila.
* Měl jste o své práci jasno už od dětství?
Vždycky jsem věděl, že chci pracovat v lese. Ale že se budu věnovat právě školkám, by mě nenapadlo. Už jako kluk jsem chodil na praxi vypomáhat právě do lesních školek. Sázel jsem tam například stromky, případně jsem plel. Připadalo mi, že to je práce za trest. Říkal jsem si, že budu dělat cokoliv jiného, hlavně když nebudu muset dělat „školkařinu". Jak je vidět, dopadlo to úplně naopak.
* Jak jste se tedy ke školkám nakonec dostal?
Vše začalo, když jsem se jako hajný dostal na hájenku do Uhřic. Zjistil jsem, že část okolních lesů, ve kterých jsem hospodařil, patří přilehlým Cetkovicím, Uhřicím a Světlé. Rozhodl jsem se zajít za starosty všech obcí a přesvědčit je, že by měli udělat nějaké sdružení obcí a já se jim o lesy budu starat. A tak vznikl LESCUS, tedy lesy Cetkovice, Uhřice, Světlá. Takto to fungovalo zhruba rok a půl. Pak se nám naskytla příležitost začít podnikat. Nicméně obce nechtěly nést rizika spojená s podnikáním, tak jsem po dohodě začal podnikat sám. LESCUS původně vznikl jako firma, která poskytuje komplexní lesnické služby. Tedy zajišťuje sazenice, těžbu i prodej dřeva. Nicméně protože jsem měl se „školkařinou" již zkušenosti, věnoval jsem se jí čím dál tím víc a klasickou „lesařinu" postupně opouštěl. I většinu peněz jsem investoval právě do školek, a tak se nějak stalo, že původně lesnická firma se začala věnovat pouze školkám.
* LESCUS jste zakládal v jednadvaceti letech, to je poměrně mladý věk, neměl jste strach?
Určitou dávku odvahy to chtělo. Měl jsem však štěstí na starostu v Cetkovicích, který mi věřil a podpořil mě. Ale strach jako takový jsem neměl. Myslím si, že ten, kdo chce podnikat a být v tom úspěšný, by strach mít neměl. Možná určitý respekt, ale strach určitě ne.
* A jaký je tedy Váš recept na úspěšné podnikání?
Pokud chce být někdo úspěšný, musí mít nějakou dávku štěstí, kolem sebe perfektní tým lidí a také nesmí mít již zmíněný strach. Protože i to, co jsem dokázal já, není jen moje zásluha. Je to práce všech lidí, kteří se mnou pracují.
* V Čechách jste jako jeden z prvních začal pěstovat sazenice metodou vzduchového polštáře. V čem spočívá?
V podstatě jsou dva možné způsoby, jak semínka zasít. První, ten starší, je setí do minerální půdy. Semínko se jednoduše vloží do hlíny a pak se čeká, až vyroste. My se však soustředíme především na pěstování sazenic na vzduchovém polštáři. Při této metodě se semínka sázejí do substrátu. K tomu využíváme plastové kontejnery. Ty jsou rozděleny do několika částí a každá z nich je naplněna substrátem, do kterého se zaseje několik semínek. Poté kontejnery putují do skleníku, kde leží na kovových rámech tak, aby pod nimi mohl proudit vzduch. Ten zamezí prorůstání kořenů ven z kontejneru, kořeny, které se dostanou na vzduch, uschnou. Protože se kořeny nemůžou roztahovat do délky, začnou rovnoměrně prorůstat substrátem.
Hlavní rozdíl mezi výslednými sazenicemi je pak v tom, že ty, které byly vypěstované v substrátu, mají kořenový bal a do země se sázejí s ním. Sazenice se tak zasadí i se substrátem a ta má tak větší šanci, že se v lese uchytí. Naopak sazenice vypěstované v minerální půdě mají kořeny holé a šance, že se v lese udrží, je menší.
* Od loňska máte firmu i v Rakousku, bylo těžké dostat se na tamní trh?
Dostat se tam nebylo zase tak těžké, protože s Rakouskem obchodujeme už asi víc jak deset let, takže nějaké povědomí o našich schopnostech tam již měli. Částečně nám vstup na tamní trh ulehčilo i to, že jsme odkoupili již fungující firmu Natlacen, která má téměř stoletou tradici. Její majitel šel do důchodu a neměl komu firmu předat. V nás viděl určitý potenciál, a proto jsme se na odkupu domluvili. I přesto, že Česko má s Rakouskem společnou historii a mohlo by se zdát, že tam bude vše fungovat podobně jako u nás, opak je pravdou. Minulý rok tak pro mě byl jedno velké dobrodružství.
* Plánujete své podnikání rozšířit i do jiných zemí?
Expandovat určitě chceme. Náš cíl je vypěstovat ročně čtyřicet miliónů sazenic a dostat se do top deseti firem v Evropě. A to vše do roku 2020. Než se však k tomu dostaneme, musíme hlavně stabilizovat již stávající školky. Kromě školky v Rakousku jsme totiž nedávno koupili i školku v Karlových Varech.
* Řídit dvě firmy musí být náročné, máte čas odpočívat?
Je pravda, že musím být v práci často, ale čas na odpočinek si vždy udělám. Rád cestuji a především lezu po horách. V současné době například usiluji o takzvanou Korunu světa, což je zdolání sedmi vrcholů sedmi kontinentů. Nyní jsem za půlkou a letos se s Radkem Jarošem chystáme na nejvyšší horu Antarktidy Vinson Massif.
* Inspirují vás cesty i v oblasti práce?
Určitě. I to, že cestuji a v zahraničí se domluvím, firmu posunuje dopředu. Z každé cesty si člověk může dovézt něco, co se mu líbí a rád by to přenesl do českého prostředí. Kdybych celý život strávil jen mezi Cetkovicemi a Brnem, tak bych se například vůbec nedozvěděl, že nějaká technologie pěstování na vzduchovém polštáři existuje.
***
Kde čerpá energii a odpočívá ? Oblíbený podnik: Vinařství Tomanovi v Moravské Nové Vsi ? Moje oblíbená trasa procházky: Z Vernířovic přes Jelení studánku na Praděd a zpět ? Můj oblíbený způsob relaxace: Cestování a především horolezectví (Foto: archiv Martina Rozmánka )
