V současné době se řešila především koronavirová pandemie. Možná trochu do ústraní se tak dostala přetrvávající kůrovcová kalamita. Podlé^ prognóz CZECH FOREST think tanku pro letošní rok se očekává objem kůrovcem napadeného dříví okolo 40 až 60 milionů metrů krychlových a v e2021 dokonce 80 až 120 milionů metrů krychlových. Vláda letos přijala koncepci státní lesnické politiky do roku 2035 a Ministerstvo zemědělství řádu konkrétních opatření, která by měla napomoci vlastníkům lesů s bojem proti kůrovci a následným zalesňováním. Zda to opravdu pomůže, přiblížil lesnický expert a odborný lesní hospodář Aleš Erber.
Jak hodnotíte koncepci lesnické politiky a další opatření? Pomohou zlepšit současný stav lesa?
Nová koncepce státní lesnické politiky navazuje na národní lesnický program a na Národní akční plán pro změnu klimatu. Domnívám se, že Ministerstvo zemědělství jde správnou cestou, v lesnické politice zahrnulo velmi progresivní věci a dobře identifikovalo slabá místa lesnicko-dřevařského sektoru, jako je nedostatek pracovníků v lesích, špatná skladba porostů, škody zvěří a podobně. Pozitivní je, že připravuje půdu na restrukturalizaci státní správy lesů a chce vybalancovat stavy zvěře s lesním ekosystémem. Novela mysliveckého zákona je už na vládě. Nejdůležitějším bodem jsou pak ekosystémové služby s vidinou toho, že vlastníkům lesů se budou muset kompenzovat mimoprodukční funkce lesa. Řeší to celá Evropa. Musíme totiž změnit pohled na lesy. Nejsou pouze „zlatým dřevěným prasetem", jak se k nim dříve přistupovalo, ale mají i jiné funkce. Poskytují nejen dřevo, ale mají také ozdravné účinky, nehledě na to, že vytvářejí i prostor pro volnočasové a sportovní aktivity. Společnosti se to však musí připomenout, jelikož funkce lesů jim zevšedněly. To vše by se mělo vlastníkům lesů kompenzovat. Je rovněž smutné, že stát nemá vyřešenou politiku obnovitelných surovin a jejich zdrojů. Tato politika neexistuje a padá na vrub Ministerstva průmyslu a obchodu, které dřevařský průmysl řeší opravdu jen okrajově. Proto ve velkém exportujeme dříví, přičemž více než polovina ho do zahraničí směřuje v surovém stavu bez přidané hodnoty. Kvůli tomu jsme přirovnávání k rozvojovým státům. Máme také nedostatek dřevařských podniků a jejich špatnou strukturu. Doba po pandemii covid-19 je impulz pro změnu ve dřevařském sektoru. To státní lesnická politika neřeší a dřevařská neexistuje. Navíc termín do roku 2035 je strašně dlouhý, změny by se měly promítnout co nejrychleji. Stát by měl umět problémy vybalancovat v širším kontextu a minimalizovat tak ztráty vlastníků lesů i státního rozpočtu, jež se již dnes odhadují na stovky miliard korun. Čas na dobré řešení jsme propásli, teď je těžké hledat správné systematické a koncepční řešení, a to je v dnešní době opravdu těžké. Jsme v zacykleném problému. Dokud se nevyřeší krach odbytu s dřívím, jsme v pasti.
Jak by se mohl řešit výrazný cenový propad drbá?
Řešením by bylo, kdyby se umožnilo částečné pálení slabé hmoty od osmi do 20 centimetrů. Ruku v ruce s ním by se velká část stojících souší, které nepředstavují riziko šíření podkorního hmyzu, či pádu na návštěvníky lesa, mohla ponechat v porostech. Ovšem k takovému kroku musí být vlastníci lesů finančně motivováni. Aktuální kompenzace Ministerstva zemědělství za znehodnocené dříví nepřímo podněcují vlastníky lesů k tomu, aby veškeré suché či popadané jehličnaté dříví pokáceli a prodali. To způsobuje, že se na trh dostává velké množství nekvalitní dřevní hmoty. Některé dřevozpracovatelské společnosti s tím výrazně kalkulují. Snížily výkupní ceny na historická minima, čímž se totálně křiví trh. Takže většina státních dotací končí v kapsách vlastníků pil s cizím kapitálem. Pakliže se kvůli dotacím od státu těží kůrovcové souše, těžební kapacity nejsou využity efektivně na boj k zabránění šíření kůrovců. Těžbou vznikají obrovské holiny, na jejichž obnovu a pěstební opatření nemají vlastníci lesů peníze. Takže těží na dluh. Kalkulují, že dostanou další finanční podporu z rozpočtu státu, čímž se dostanou do malého plusu a budou mít prostředky na svůj provoz či zalesnění. Přitom není jasné, zda kompenzace za nahodilou jehličnatou těžbu uskutečněnou v letošním roce dostanou peníze. Z těchto a mnoha dalších, a snad už známých důvodů, potřebují české lesy krizové řízení, nejlépe v podobě zřízení vládního kalamitního štábu, jehož rozhodnutí by bylo posvěceno vládou, přičemž jednotlivé ministerské rezorty by musely zadání tohoto vládního štábu okamžitě plnit Jeho tým by měl být složen z lidí z praxe i akademické obce v rámci lesnicko-dřevařského sektoru. Kůrovcová kalamita není totiž pouze problémem resortu zemědělství, ale proniká do celé řady dalších resortů, ať to jsou ministerstvo průmyslu a obchodu, dopravy nebo vnitra. Kalamitní štáb by identifikoval a popsal problém, nastavil by krátkodobá a dlouhodobá řešení. Velký problém při řešení kůrovcové kalamity tkví v tom, že se Ministerstvu zemědělství nepomáhá, ale mělo by se mu pomoci. Jsme v krizové situaci a takový stav potřebuje rázné řešení. Na přešlapování už není čas. Ten jsme si prohospodařili.
Mohl byste rozvést, kam směřuje export?
Jsou určité toky, kde export funguje, někde se omezuje kvůli situaci ve světě. Pokud chceme řešit odbytovou a s tím i cenovou krizi, musíme částečně pálit dřevní hmotu nejhorší kvality, takzvanou vlákninu. Na druhou stranu dříví z probírek je prodělečné. Když máme velmi laciné dříví, náklady rostou. Zanedbáváme tak porosty, které budeme těžit za deset až dvacet let a do nichž bychom měli nejvíce investovat. Právě to je i jednou z věcí, kterou by měl řešit vládní kůrovcový štáb. Musíme říct: Takhle budujeme nové lesy, a to za přítomnosti jehličnanů i listnáčů, kde bude i smrk. Budeme ho však pěstovat jiným způsobem. A svoje zastoupení bude mít i bříza. Máme nové technologie zpracování dřeva, aby se dalo více využívat ve stavbách, v průmyslu i v automobilovém průmyslu. Musíme pěstovat lesy jinak. Nemůžeme rezignovat s tím, že budeme jen těžit souše a zalesňovat holiny. My tady bojujeme s celou řadu problémů. Jsme proti pálení, ale dočasné pálení je podle mě v pořádku. Co se stane? Zvýší se cena tohoto sortimentu. A kdo to nechce? Některé dřevozpracovatelské podniky se zahraničním kapitálem, které zpracovávají právě horší hmotu. Myslím, že to je vykrádání národního bohatství za bílého dne. A stát to je ještě dotuje. Stejným směrem by měla jít i dotační politika. Jestliže se podařilo vytvořit kompenzace za sníženou dřevní hmotu z nahodilých těžeb, tak by stát měl přijít s příspěvkem na ponechání dřevní hmoty dočasně v porostu, aby vlastníci lesů netěžili souše. Spousta z nich je totiž těží a ponechává si je na skladě pro případ, že stát poskytne prostředky, kterými jim je proplatí. To je ale špatná cesta. Věci se tady řeší nekoncepčně. Je to do nebe volající. Ale nedivím se. Stále celý sektor ovlivňuji ti, co řídili třicet les dnešní lesní Titanik.
Jaký je váš názor na dřevostavby? Budou se i u nás stavět mrakodrapy ze dřeva jako ve Vídni nebo v Oslu?
Dřevostavby jsou správnou cestou, jak ve stavitelství snížit uhlíkovou stopu. Nejen v provozu staveb, ale především u výroby materiálů pro stavbu a její dopravu. Do značné míry je to další možnost, jak využít nadbytek dříví. Je ale otázkou, zda u nás a vůbec v Evropě bude dostatek požadovaného dříví i v budoucnu. Ale to je již na jinou diskuzi, jak to řešit. Jen podotknu, že v budoucnu vidím zapojení i listnatých dřevin, jako je buk či bříza. Dnes se z buku už vyrábí textil či láhve, které vypadají jako umělá hmota. Technologie zpracování dřeva udělaly neskutečný skok. Musíme jít s dobou, nebo nám i v tomto ujede vlak.
Řeší se i velké škody způsobené v lese zvěři?
Ano. Čísla se pohybují kolem sedmi miliard škody zvěří, jen vynucené náklady na ochranu zvěří je přibližně jedna miliarda korun ročně. Na zemědělských pozemcích to není vůbec vyčísleno. To mě fascinuje. Chceme změnit managementy myslivosti a vůbec nemáme k dispozici základní rozhodovací data. Takže za lesnictví přibližné sedm miliard a za zemědělství kolik? Sám sebe se ptám, kdy se dočkáme ověřených čísel. Tím nechci myslivosti vystavovat nějakou účtenku, je to naopak. Donutit odpovědné, aby se pro zvěř právě zlepšily životní podmínky, což by přispělo k samotné kvalitě české myslivosti. Musíme si uvědomit, že výše škod spárkaté zvěře je úzce svázána s kvalitou prostředí. Je proto nutné vytvářet optimální podmínky pro zvěř, tzn. vytváření krytů, zajištění dobré úživnosti honiteb, dostatek vody a pestrost biodiverzity. To se týká nejen lesa, ale hlavně zemědělské krajiny, protože ta by měla být fragmentovaná, pestrá a s dostatkem malých vodních ploch. Remízky kombinovat s rostlinnou a živočišnou výrobou. Takže zakládat agrolesnické systémy, podél cest sázet stromy a keře. Každý půdní blok obehnat zelení. To je krajina budoucnosti, která je adaptovaná na sušší klimat. V ten moment věřím, že by škody byly úměrné. Zvěře by mohlo být i víc a kvalitnější co do hodnoty. Je ale nejprve nutné, aby se stavy dočasně výrazně snížily, abychom tu potřebnou krajinu efektivně a rychle v/pěstovali. Velmi se mi líbí projekt Honitba roku, který organizuje Českomoravská myslivecká jednota nebo Pestrá krajina od Asociace soukromého zemědělství ČR. Chtělo by, aby se do nich hlásilo více soutěžících, čími: by soutěže získaly vyšší prestiž. Se snížením stavu zvěře souvisí i marketing v oblasti myslivosti a hlavně zvěřiny. Zde máme velké nedostatky. Dnes je zvěřina těžko prodejná. Pomohlo by, kdyby na každém jídelníčku byla zvěřina a ta byla tak drahá jako nyní. Je potřeba změnit legislativu tak, aby byl umožněn prodej zvěřiny tzv; ze dvora, což by si mohlo v restauracích projevit tak, že by na jídelníčku zvěřina tvořila běžný standard.
Jak ovlivnila hospodaření v lesích koronavirová pandemie?
Ve dřevařském průmyslu se zpomalila výroba. Jelo se na takové provozy, aby se směny nepotkávaly. Pendleři do zahraničí pil nemohli, takže i tam se snížil pořez. To mělo vliv na odbyt dříví. V lese to zasáhlo hlavně zalesňovací práce. Mnoho vlastníků lesů mělo zakoupené sazenice, ale neměli je! kým zalesnit, protože tyto práce dělají často zahraniční pracovníci. České lidi vlastníci lesů vlivem nízkých mezd vyhnali z lesa. Je potřeba si to upřímně přiznat. Dělník v lesnictví bylo poslední kolo u vozu a teď na to sektor doplácí, což jde na vrub hlavně otcům transformace státních lesů. Ale hlavní dopady na pandemii teprve přijdou. Dříví je globální artikl. Když se podíváme, co se děje například v USA a v dalších státech, tak ta hlavni ekonomická vlna zřejmě teprve přijde. Les má tu nevýhodu, že to není fabrika na dřevo, ale živý organizmus, v němž se šíří kůrovci a ti se neptají, zda mohou pokračovat, když se u nás téměř zastavil svět. Žere vesele dál. Závěrem chci podotknout, že lesnicko-dřevařský sektor zažíval historicky největší krizi ještě před pandemií, která problémy ještě umocní. Proto mám za to, že by se mu mělo přednostně pomoci.
Zuzana Fialová
