Program k 25. výročí Národního parku Šumava okořenila ve středu večer ve Vimperku nevšední debata. Sešlo se při ní všech deset ředitelů, kteří se dosud vystřídali ve vedení správy největšího českého chráněného území.
VIMPERK V publiku nezbývala jediná volná židle, ale ani na pódiu se málem nedalo hnout. Sedělo tam vedle sebe deset ředitelů, kteří měli pod palcem Správu Národního parku Šumava od jejího zřízení v roce 1991. Celou debatu navíc moderoval Tomáš Rothröckl, jediný člověk, který celé to čtvrtstoletí setrval v křesle ředitele Správy Národního parku Podyjí. Byl to zároveň jasný kontrast, který vypovídá o mnohém. Ustavičné střídání ředitelů na Šumavě ho od dalších ostrovů přírody v Česku odlišuje.
„Nápad na podobnou diskusi vznikl v souvislosti s letošními oslavami 25 let fungování Národního parku Šumava. Všichni jeho dosavadní ředitelé se vedle sebe objevili na veřejnosti vůbec poprvé," podotkl mluvčí parku Jan Dvořák.
I když se možná čekala dusná atmosféra, náladu občas odlehčil i nečekaný vtip. Třeba hned v úvodu, když Rothröckl představil svůj deštník. „Po způsobu prezidentské ochranky jím můžu ředitele bránit před rozezleným publikem házejícím vejce nebo rajčata," vysvětlil s úsměvem. Nic podobného se však nestalo, i když celá debata ukázala, jak často se jednotliví ředitelé ve svých názorech na stav a budoucnost Šumavy liší.
Rothröckl program koncipoval jako sérii otázek, ke kterým se mohli podle různého pořadí vyjádřit postupně všichni šéfové. Publiku se tak začala vykreslovat jejich minulost, vztah k Šumavě, jejich největší úspěchy a neúspěchy ve funkci i třecí plochy, které vnímají ve vztahu k ochraně přírody, jihočeskému regionu i politice obecně. Ovšem jako politické téma Šumavu označili všichni a shodli se, že tato situace ochraně přírody nenahrává.
„Šumavě by prospělo, kdyby se o ní mluvilo co nejméně, kdyby byla mimo pozornost. To, že je neustále pod dohledem, ničemu nesvědčí," zhodnotil Ivan Žlábek.
Podobně negativně ředitelé vnímají i neexistenci zákona, který by dění na Šumavě stabilizoval. Na dva tábory je však rozdělila otázka, zda stačí společný zákon pro všechna národní parky, a nebo je třeba zákon samostatný.
Dopředu bylo jasné, že i poslání národního parku budou ředitelé vnímat rozdílně. „Podle mě si příroda dovede poradit, pokud jí k tomu dáme možnost. A myslím si, že divočina by měla mít co nejvíce prostoru," míní například Jiří Kec.
Také Milan Skolek by byl nejraději, kdyby velká část Šumavy byla bezzásahovým územím. „Měla by to být jádrová část ušetřená hospodářského využití a zásahů," popsal. Vytvořit takovou oblast se o něco později pokusil i František Krejčí. „Lidé by se měli od přírody učit, a ne ji za každou cenu a všude ovládat," tvrdí.
Naopak podle Žlábka je nutné, aby se v poškozených lesích stále hospodařilo. „Třeba i s ohledem na to, že nám Šumava před očima usychá," poznamenal a zdůraznil, že podle něj by se příroda na Šumavě měla chránit aktivně, ne vyklízením pozic.
Působení Jana Stráského v ředitelském křesle se neslo ve znamení co největšího zpřístupnění Šumavy, v němž později pokračoval jeho nástupce Jiří Mánek.„Jako největší neúspěch vnímám, že se nám nepodařilo otevřít Modrý sloup. V životě mě nenapadlo, jak složité to bude, když tam kdysi chodily tisíce turistů tetřev netetřev," řekl Stráský. „Každopádně, pokud se situace nezmění, příští setkání ředitelů už ve Vimperku nebude moci být. Pochybuji, že ve městě mají pódium, kam by se příště všichni ředitelé vešli," rozesmál závěrem celý sál.
***
Začala se vykreslovat jejich minulost, vztah k Šumavě, i třecí plochy, které vnímají ve vztahu k ochraně přírody.
Deset ředitelů Správy Národního parku Šumava
Milan Skolek (1991) Zemědělský inženýr byl na Správě CHKO Šumava od roku 1980. Stál u zrodu ideí národního parku a byl jeho prvním ředitelem. Jiří Kec (1991–1993) Za jeho působení vznikala první zonace. V současné době působí v zoologickém programu NP Šumava, třeba ve vlčinci a oboře Beranky u Srní. Miroslav Filip (1993–1994) Byl šéfem za první větší gradace kůrovce v historii národního parku. Ve svém období nechal mimo jiné znovu přepracovat návrh zonace. Ivan Žlábek (1994–2003) Nejdéle sloužící ředitel, za jeho éry se začalo s prvními radikálními zásahy proti kůrovci. Stál ale také u zrodu nejdéle funkčního plánu péče. Alois Pavlíčko (2004–2007) Ředitelem se stal po výběrovém řízení, předtím působil jako úředník a ekolog. Snažil se o propojení české a bavorské strany Šumavy.
František Krejčí (2007–2010) Ve funkci přežil šest ministrů životního prostředí. Za jeho vlády vrcholila kůrovcová kalamita. Chtěl navázat na práci prvních ředitelů. Zdeňka Šartnerová (2010–2011) Jako ředitelka působila jen tři a půl měsíce, vzděláním je ekonomka. Dnes pracuje jako ředitelka Domovní a bytové správy města Písku. Jan Stráský (2011-2012) Nastoupil jako krizový manažer v době kůrovcové kalamity. Národní park chtěl co nejvíc zpřístupnit turistům, ale Modrý sloup otevřít nedokázal. Jiří Mánek (2012–2014) Pokračoval v otevírání Šumavy a přípravě velkorysých projektů pro turisty. Podporoval schválení samostatného zákona pro NP Šumava. Pavel Hubený (2014–nyní) Ve funkci má za úkol stabilizovat Šumavu. Podílel se na přípravě novely zákona o ochraně přírody a krajiny, o níž teď jednají poslanci.
