Ministr zemědělství Marian Jurečka chce, aby státní podniky Budějovický Budvar a Lesy České republiky rozjely nákupy pivovarů a pozemků v zahraničí.
Vedení polostátní společnosti ČEZ dodnes žehlí následky „balkánského dobrodružství" z dob ředitele Martina Romana. Nepovedená expanze energetické firmy byla varovným příkladem pro všechny státní podniky, aby na zahraniční ambice raději zapomněly. ČEZ tak zůstával jediným, kdo se o to pokusil. Až doteď. Ministr zemědělství chce za hranice vyslat jemu podřízené podniky Budějovický Budvar a Lesy České republiky. „Chci, abychom si nenechali ujet vlak, když tu příležitosti jsou," říká Marian Jurečka.
* Už dříve jste naznačil, že byste rád našel nové výrobní kapacity pro Budějovický Budvar. Jak se hledání vyvíjí?
Budu chtít, aby nový generální ředitel, který by měl být vybrán do konce února, zpracoval strategii rozvoje pivovaru, a to nejen z hlediska lokality Českých Budějovic, ale také z hlediska celé České republiky a hlediska globálního. Máme ambici získat akvizicí nové výrobní kapacity v Česku i zahraničí. Konzultoval jsem to už na jednání dozorčí rady Budvaru, a nejde tedy o to, že bych si něco vysnil. Byl jsem seznámen s analýzou vývoje spotřeby piva ve světě a potenciály jednotlivých zemí. V některých státech by taková investice mohla být velmi úspěšná.
* Takže se bavíme spíš o nákupu již existujícího pivovaru než třeba o výstavbě nového?
Pokud by se našla dobrá lokalita, tak může jít i o investici do úplně nového pivovaru. V tomto případě se však bavíme spíš o třetích zemích.
* O jaké země jde?
Nechci jmenovat konkrétní země, parametry jsou ale velice jednoduché. Vysoká porodnost, demografický růst, předpoklad ekonomického rozvoje a samozřejmě musí jít o stát, který je politicky stabilní. Takové lze najít jak v Asii, tak v Africe.
* Jako laikovi mi Afrika přijde jako poměrně politicky nestabilní region.
I v Africe existují státy se stabilním politickým prostředím, kde jsou vlády schopné se střídat a předat moc opozici. Některé české firmy tam působí třeba už pět šest let a daří se jim. Ty pak říkají, že v Česku panuje o Africe spousta předsudků, chybí nám znalost prostředí a raději tam vůbec nejdeme, abychom si informace ověřili. Třeba v Etiopii postavila jedna česká firma pivovar s výstavem 6 000 hektolitrů, který už třetím rokem funguje velmi dobře.
* Proč zavrhujete evropské země?
Nevylučuji ani Evropu. Pokud by se našla příležitost pro akvizici třeba i v České republice, která bude mít návratnost a bude zapadat do celkové filozofie Budvaru, tak proč ne. Řekněme si však na rovinu, že pokud jde o spotřebu piva, tak z dlouhodobého hlediska bude docházet v Evropě spíše k poklesu. To je daný fakt.
* Budvar dokončuje výstavbu nového provozu, který má zvýšit kapacitu pivovaru až o 50 procent. Nejde to proti záměru akvizice? Tedy že se na jedné straně investuje přímo v Českých Budějovických a zároveň se hledá nová výroba mimo ně?
To není v rozporu. Pivovar dneska jede na hranici výrobních kapacit, v některých měsících nejsme schopni vyrobit tolik, kolik bychom byli schopni prodat. To se týká třeba i nejperspektivnějších trhů, jako je Německo. Budweiser Budvar se však může vařit jenom v Českých Budějovicích, výroba je na město vázaná a určitě neuvažujeme, že bychom ji někam přesouvali. Jde o top produkt, na kterém chceme stavět, a kapacity v Budějovicích navyšujeme proto, že ochranné známky nikam nepřeneseme. Chceme proto Budějovice maximálně vytížit pro tuto prémiovou značku. Jiné produkty si však mohou najít spotřebitele na trzích, o kterých víme, že tam poroste poptávka.
* Znamená to tedy, že by se v případném zahraničním pivovaru vařila značka Pardál, nebo úplně nová značka piva?
Pokud by se jednalo o koupi pivovaru s dobrou, zavedenou značkou, tak by klidně mohla být zachována a dál se rozvíjet. Co se týče značky Pardál, to zatím neřešíme. Je ale pravda, že jde o produkt, který by se mohl produkovat i mimo České Budějovice. Chtěl bych však zdůraznit, že si nemůžeme dovolit přesunout tuto značku do provozovny s technologií, která by nezaručovala prvotřídní kvalitu, ohrozili bychom důvěru u spotřebitelů. To vylučuji a nechci, aby kvůli tomu vzniklo pozdvižení.
* Jak by případná akvizice fungovala? Spadala by pod Budvar a ten by ji financoval?
Budvar by to financoval ze svého zisku nebo úvěry. Je možné také využít nástrojů České exportní banky.
* Odrazilo by se to na výši příspěvků Budvaru do státního rozpočtu?
Předpokládám, že ano. Ale třeba za posledních pět let jsme investovali v Budvaru 1,5 miliardy, v letošním roce 400 milionů a do roku 2020 plánujeme investovat další dvě miliardy korun. A i přesto počítáme, že letos odvedeme asi 350 milionů korun do státního rozpočtu. Takže dokážeme investovat a zároveň odvádět do rozpočtu. Pokud se bude jednat o malou akvizici, tak může být Budvar schopen dál odvádět prostředky do státního rozpočtu. Při větší akvizici kumulovaný zisk stačit nemusí a bude potřeba si půjčit. To dneska nejsem schopen říct.
* Přejděme k dalšímu státnímu podniku ve vaší gesci, k Lesům České republiky. Mluvilo se o tom, že by si mohly pořídit vlastní výrobní závod. Jak je to daleko?
Myšlenku výrobního závodu jsme nakonec opustili. Nyní se na strategii Lesů ČR díváme ve dvou rovinách. Na území České republiky nakupujeme lesy. Rozeběhlo se to v loňském roce, kdy se pořídily desítky, stovky hektarů. A stejným způsobem se díváme i do zahraničí.
* Jak tomu rozumět?
Hledáme v zahraničí zajímavé lesní pozemky, které by posílily ekonomický potenciál podniku. Jde spíše o bližší zahraničí, tedy Evropskou unii. Do konce března předložím vládě analýzu takové zahraniční akvizice, aby se i ona vyjádřila, zda jít touto cestou. Pracovali jsem na tom asi rok a bavíme se o tisících, desetitisících hektarech lesů. Pokud tomu dá vláda zelenou, tak předpokládám, že v průběhu letošního roku učiníme kroky, aby se akvizice podařila.
* Proč by měl být nákup lesních pozemků v zahraničí pro Lesy ČR výhodný?
Pro Lesy ČR a Českou republiku může jít z dlouhodobého hlediska o stabilní zdroje příjmu. Návratnost je delší než u Budvaru, ale i tak jde o období kolem patnácti let. Dělají to i velké zahraniční společnosti, třeba IKEA nakupuje poměrně velké pozemky. Navíc jsou v EU země, kde je cena pozemků výrazně nižší než u nás a bude stoupat.
* Které země?
Nebudu je zatím jmenovat. Je to však stejný příběh, který dnes vidíme i u naší zemědělské půdy, jejíž ceny během pěti šesti let významně vzrostly. Jak bude do lesů směřovat stále více investorů, tak i jejich ceny porostou. A dneska zde existuje pořád šest sedm států, kde je možné za velice výhodných podmínek lesní pozemky koupit.
* Jaký vliv to bude mít na peníze, které Lesy ČR odvádějí do rozpočtu?
Nepočítám s tím, že bychom dělali zahraničí akvizici a nebyli schopni odvést část peněz z Lesů ČR do státního rozpočtu.
* Když se mluví o zahraniční expanzi státních firem, nelze si nevzpomenout na nevydařený příběh ČEZ. Nebojíte se, že dopadnete stejně?
Příběh ČEZ byl velké poučení a opravdu nechci, aby se opakoval. Kolegové z Lesů ČR byli dokonce v ČEZ, kam jsme je poslal, aby získali ty trpké zkušenosti. Vidím zde několik chyb, ČEZ podcenil především komunikaci na vládní úrovni. Nedovedu si představit, že bychom šli do země, kde o naši investici nebude informovaná vláda. Než nějaké pozemky koupíme, tak budu jednat s příslušným ministrem, resort zahraničních věcí bude jednat s příslušným resortem, a pokud bude potřeba, tak proběhne i komunikace na nejvyšší vládní úrovni. Nikdy bychom nešli do země, kde hrozí změna legislativního a daňového prostředí.
Ministr Mladý zemědělec Marian Jurečka (35) se po návratu KDU-ČSL do vysoké politiky stal jednou z nejvýraznějších tváří strany. Spolu s ním lidovci v roce 2014 získali zpět i svůj tradiční resort ministerstva zemědělství. Absolvent Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity pochází z Rokytnice na Přerovsku, kde hospodaří na rodinném statku.
