Podnikavý duch rodiny Komasových dovedl jejich firmy k zakázkám pro prestižní odběratele. K výrobě brusných pásů se dostali od provozování drogerií a stavby chatek i dřevěných domů.
Na podnikatelský pravěk svůj i manželky Jany zavzpomínal Rudolf Komas nedávno při společenském setkání desítek zaměstnanců a obchodních partnerů: „Před revolucí jsme pořád něco vyráběli, laminovali windsurfingová prkna, stavěli karavany. Snem bylo postavit mezinárodní autokemp. A pak přišel Listopad." Ten jim skutečně zásadním způsobem poznamenal život.
Podnikaví manželé z Rokycan, do té doby zaměstnanci Železáren Hrádek, se okamžitě vrhli do vlastního byznysu. Dodnes si zakládají na rodinném charakteru podnikání, přestože už firma zaměstnává na 75 lidí, utrží na 250 milionů korun a vyváží brusné pásy skoro do celého světa.
Společnost Brusivo obchoduje s produkty několika výrobců, kompletuje vlastní výrobu smirkových pásů pro strojírenství, automobilový i dřevozpracující průmysl, dodává je velkým strojírenským firmám i výrobcům nábytku jako Ikea, Ton, Jitona nebo kuchyní Hanák či Sykora. Nechybí ani výroba brusných výseků.
„Měli jsme se ženou od počátku snahu něco vybudovat a předat to dětem," svěřuje ses motivací dnes šestašedesátiletý Rudolf Komas. Podařilo se. Dcera Lucie, nadšená snowboardistka, se sice pustila do podnikání jako výhradní zástupkyně americké firmy Burton pro Česko a Slovensko, ale ve firmě Brusivo převzal vlastnické žezlo syn Radek, který od roku 1998 podnik řídí.
Začalo to v obýváku
Komasovi byli vyznavači karavanů a tím směrem se částečně mělo ubírat i jejich podnikání. Hned začátkem roku 1990 koupili statek v nedalekých Svojkovicích, kde chtěli vybudovat autokemp. Jenže ten skutečný byznysový začátek se posléze stočil ke dřevu.
„V dubnu 1990 jsme seděli doma s jedním známým, který si postěžoval, že jeho kamarád má problém se zajištěním trámových konstrukcí – obalů – pro transport lokomotivních soukolí na Kubu," vzpomíná Rudolf Komas.
A to byla výzva. Známý za dva dny přijel se sadou výkresů a s objednávkou s tím, že čtyři konstrukce potřebuje mít do deseti dnů. „Tak jsme si s Janou půjčili u jejího otce cirkulárku, koupili trámy, závitové tyče a v bývalém tanečním sále ve Svojkovicích po práci a o víkendu vyráběli. Stihli jsme to a první platba 17 tisíc korun nás vedla k přemýšlení, že na tom podnikání něco je," usmívá se Komas nad startem rodinného byznysu. Začali vyrábět a plány na autokemp šly stranou.
Dostavily se podobné zakázky na dřevěné bedýnky, v květnu 1990 vznikla firma Jabo. Jana Komasová, do té doby ekonomka a účetní v železárnách, dala výpověď a zaměstnala sama sebe.
Výroba narůstala, Komasovi si vzali úvěr na podnikání, historicky druhý v rokycanském okrese. Postupně nakupovali truhlářské stroje z krachujících státních podniků a začali vyrábět jednoduché dřevostavby a zahradní chatky.
Češi je v té době sice moc nekupovali, ale zákazníci se rekrutovali hodně z řad Němců. Stačilo ukázkovou chatku postavit u silnice zRozvadova do Prahy. Anebyli to jen Němci, ale i Holanďané, Švýcaři a další. Nešlo pouze o chatky, ale i o zahradní nábytek nebo prodejní stánky. O ty byl zájem i v tuzemsku. Rudolf Komas vzpomíná, jak jimi vybavovali vánoční a velikonoční tržiště, třeba v Praze na Staroměstském nebo Václavském náměstí.
Jak šel čas, podnikatelé zdokonalovali výrobu, takže nabídka se postupně rozšířila až ke stavbě dřevěných rodinných domů. S jejich produkcí Komasovi skončili kvůli vytížení v dalších oborech podnikání až v roce 2010.
Inspirace Rockefellerem
Komase už zkraje podnikání zaujaly články a názory finančníka Davida Rockefellera (syna zakladatele Standard Oil Company), zejména ten, ve kterém tenhle člen jedné z nejbohatších rodin světa popisuje, jak je důležité, aby podnikání stálo alespoň na třech pilířích. Má-li některý z nich potíže, vypomůže další.
Rokycanští podnikatelé cíleně více pilířů, tedy oborů podnikání, nevyhledávali, ale věrni Rockefellerově teorii se jim nebránili a chytli se i dalších příležitostí. Jedna z nich ostatně přišla krátce po začátku podnikání s dřevěnými obaly a stavbou chatek.
„Kolegyně, se kterou jsme jezdili na srazy karavanistů, nám dala tip, že se v dražbě prodává prodejna drogerie v Rokycanech. Šli jsme do toho. Já jsem dělal dřevovýrobu, žena si vzala na starosti drogerie," popisuje Komas další obor podnikání. K první prodejně záhy přibyly další, nakonec se do sítě zapojily čtyři obchody.
Třetí pilíř se dostavil záhy. Stalo se totiž, že firma Carborundum prodělávala a neměla na zaplacení odebraných dřevěných obalů. Místo peněz nabídla Komasovým část své produkce – brusných kotoučů. V Rokycanech si řekli, že je zkusí prodávat. Tak v roce 1992 vznikla firma Brusivo.
Původně to měl být spíš jen jakýsi doplněk rodinného byznysu. Ale po letech se ukázalo, že z doplňku se stal základní pilíř.
Společnost Brusivo vybudovala svou prodejnu, nové sklady, začala prodávat brusné výrobky i dalších firem, jako jsou Alico Kolín, Tyrolit, VSM, SIA. A dosavadní sklady přestaly stačit – bylo nutné stavět další a větší.
Zásadní přelom nastal v roce 1998. Manželé Komasovi tehdy firmu Brusivo vlastnili, ale řízenímbyl pověřený najatý šéf. Vedl si dobře. Tak dobře, že v roce 1998 firmu opustil i s kontakty na odběratele, zařídil si vlastní firmu a začal jim konkurovat. Pro Komasovy byl tenhle krizový moment odrazovým můstkem k dalšímu rozvoji.
Syn Radek Komas, který původně začal studovat Fakultu aplikovaných věd na Západočeské univerzitě, si do té doby přivydělával, kde se dalo. A poměrně úspěšně. Dělal dealera kosmetické firmy Banana Boat, začal prodávat sportovní oblečení a vybavení rakouské firmy Northland.
Rozumí si s počítači, sám je fanda počítačových her, a otevřel vRokycanech internetovou kavárnu. Internet byl tehdy v plenkách, doma měl připojení málokdo. Radek kromě toho vytvářel účetní programy, ve firmě Brusivo spravoval počítačovou síť.
„V tom roce 1998, kdy nám zmizel z firmy ředitel, to vypadalo, že já se místo byznysu s dřevostavbami budu muset pustit zpět do řízení Brusiva. A pak přišel nápad zapojit do firmy i Radka. Ukázalo se, že to bylo šťastné řešení," popisuje tehdejší situaci otec Rudolf. Brusivo tehdy mělo devět zaměstnanců. Dnes jich ve firmě pracuje 75 a do konce roku vzroste jejich počet k 85.
„Bylo mi tehdy pětadvacet, měl jsem dlouhé vlasy, klasický študák. Divím se, že mi lidi věřili," usmívá se dnes úspěšný šéf a od roku 2010 také majitel firmy Radek Komas. S ním v roce 1998 přišla do Brusiva i řada změn.
Start vlastní výroby
Firmě tehdy chyběly materiály pro broušení dřeva, začala je tedy dovážet od švédské společnosti Ekamant. Jenže zaměření na dovoz brusných materiálů obecně znamenalo i složité administrativní procedury. Radek přišel s vizí vyrábět vlastní brusné pásy, dělat je na míru podle požadavků zákazníků, zajišťovat servis.
Brusivo rostlo, zvyšovala se poptávka, firma nakupovala další stroje, začala kompletovat papírové a textilní brusné pásy se suchými zipy (pro připevnění k vrtačkám a dalším strojům), stěhovala se do větších prostor.
V roce 2004Komasovi postavilivmístě zkrachovalých rokycanských Uhelných skladů novou halu, získali další plochu pro rozvoj. „Měli jsme v Rokycanech 1500 čtverečních metrů a říkali jsme si, že to už máme navěky. Ukazuje se, že jsme se tehdy s tím ‚navěky' spletli," komentuje další rozvoj Radek Komas.
Brusivo pod jeho vedenímzačalo vyrábět brusné výseky, tedy malé brusné kotouče. Stěžejním programem se však staly široké pásy. Uprostřed rozmachu výroby pak ale přišel konec roku 2008 a s ním i globální ekonomická krize a propad zakázek.
„Docela jsme to zvládli. V roce 2009 nám klesl obrat o pět procent, ale nemuseli jsme propouštět ani výrazně omezovat výrobu," říká Komas mladší.
Stavba roku
Prostory v Rokycanech skutečně nebyly navěky, ukázala se potřeba jejich rozšíření. Nejen výroby a skladů, ale tentokrát i administrativních prostor a zázemí pro zaměstnance, včetně nové jídelny a sociálního zařízení. Brusivo čekalo zvětšení plochy o dalších 2500 čtverečních metrů. Investice za 40 milionů korun byla letos dokončena.
Projekt administrativní budovy vynesl investorovi, architektům Jiřímu Zábranovi, Tereze Nové, projektantům Josefu Houškovi, Zdeňkovi Baxovi a dodavatelské firmě Empex holding titul Stavba roku Plzeňského kraje.
Moderní, dřevem prokládaná budova je kompletně vybavena i designovým nábytkem a interiérem, děleným skleněnými stěnami a zakomponovanými atrii se vzrostlými stromy. Budova firmy Brusivo v hlasování poroty předčila šest dalších nominovaných projektů v kategorii novostavby, včetně tak mediálně sledované stavby, jakou bylo plzeňské Nové divadlo za miliardu korun.
„Za nejdůležitější považuji, že celé naše podnikání zvládáme bez cizího kapitálu, že jsme to udrželi v rodině," hodnotí své snažení Rudolf Komas.
Rodinný charakter firmy se projevuje i při výběru zaměstnanců. Brusivo chce jejich počet rozšířit letos ze 75 na 85. Jenže vyvstává problém, kde je vzít. Na rokycanském úřadu práce, kromě těch, kdo pracovat nechtějí či nemohou, volní lidé nejsou. A firma nechce zaměstnávat agenturní pracovníky nebo lidi svážet z velkých dálek, jako to dělají mnozí zaměstnavatelé v kraji.
„Jde nám hlavně o to, najít spíš místní lidi. Takové, kteří mají k Rokycansku vztah a najdou si vztah i k práci v naší firmě," říká Radek Komas.
