Kácet, nebo nekácet? O osud kůrovcem napadaných stromů se přou nejen experti či obyvatelé Šumavy

Lýkožrout smrkový patří k tématům, na která má názor každý politik. O hádky uvnitř stran pak není nouze.

PRAHA Tenhle nenápadný brouček nezpůsobuje paseku jen v šumavských lesích. Kromě lýka stromů úspěšně nahlodává i názorovou svornost politických stran.

Momentálně největší rozepře ohledně kácení stromů v oblasti Ptačího potoka na Šumavě – v místě kriticky zasaženém kůrovcem – probíhá v sociální demokracii. Letitý spor vyhrotil její předseda Bohuslav Sobotka, jenž se v úterý zastal ekologických aktivistů, kteří už druhý týden drží na Šumavě protestní blokádu.

„Ministr životního prostředí Tomáš Chalupa a ředitel Národního parku Šumava Jan Stráský zcela nezvládli situaci,” prohlásil Sobotka, který přirovnal policejní zásah na ekoaktivisty k represím vůči demonstrujícím studentům v roce 1989.

Na jeho slova obratem zareagoval jeho stranický kolega a hejtman Jihočeského kraje Jiří Zimola, v té době na zahraniční dovolené. Ten označil ekologické aktivisty za „trapné námezdní herce s amatérskými výkony, kteří přivazováním se ke stromům porušují zákony”, a rázně podpořil ředitele parku Stráského.

Lze hovořit o vnitrostranické krizi? Hlasy z Lidového domu naznačují, že většina sociálních demokratů tentokrát v „kauze kůrovec” za předsedou nestojí.

„Sobotka s podporou ekoaktivistů šlápl vedle a ví to moc dobře. Ve skutečnosti je skoro celá ČSSD pro kácení, kromě jedné úzké skupiny. Sobotka se v tomhle nechává příliš ovlivnit „levicovými intelektuály” typu Lukáše Jelínka. Měl svá slova každopádně konzultovat s grémiem,” prozradil včera LN zdroj z řad sociální demokracie pod podmínkou anonymity. Socialisté mu také podle informací LN vyčítají, že svou středeční cestu na Šumavu podnikl v době, kdy jihočeský hejtman Zimola odjel do ciziny, a nevzal s sebou ani senátorku za Šumavu Jiřinu Rippelovou, která je v otázce kůrovce dlouhodobě na Stráského straně.

„Je dobře, že tam pan předseda byl a vyslechl si názory obou stran. Škoda že jsem s ním nemohla předtím mluvit,” řekla včera LN Rippelová. „Chci Šumavu zelenou, ne šedou a uschlou,” vysvětlila, proč kácení v parku podporuje. Jiný senátor za ČSSD, Jiří Dienstbier, patří u socialistů k menšině, která stojí za ekoaktivisty. „Pocitově se kloním k bezzásahovému přístupu. Blokády považuji za zoufalý čin lidí, kteří mají pocit, že se porušuje zákon, a nevědí, jak jinak si vynutit seriózní debatu,” sdělil včera LN Dienstbier. Chalupa slíbil zákon o Šumavě V otázce, jestli kácet, nebo nekácet, nemá úplně jasno ani TOP 09. Odborník na ekologii a předseda expertní komise pro životní prostředí za topku Bedřich Moldan například v debatě na ČT1 uvedl, že „jednoznačně fandí ekoaktivistům”. Předseda Karel Schwarzenberg nezaujal jednoznačné stanovisko, když spor označil za „pseudonáboženskou válku, ve které jedna strana nechce naslouchat druhé”.

Někteří poslanci TOP 09 se však jednoznačně vyslovili pro kácení, například Petr Gazdík. „Starostové a nezávislí, jejichž jsem předsedou, jsou o něco větší přátelé kácení. Jsme přesvědčeni, že lidé na Šumavě tam nejsou pro národní park, naopak národní park je tam pro ně,” řekl včera LN. Podobně mluví i jihočeský poslanec Martin Gregora nebo Stanislav Polčák.

Všechny strany se však shodují na tom, že spor by vyřešil zákon o Šumavě, který by vymezil, kde kácet a kde ne. Jeho brzké vypracování včera v Senátu sliboval ministr Chalupa, který se zúčastnil debaty o budoucnosti Šumavy.

***

„Sobotka s podporou ekoaktivistů šlápl vedle a ví to moc dobře. Ve skutečnosti je skoro celá ČSSD pro kácení.”

Kůrovec je na Šumavě stejně dlouho jako populace smrku, tedy kolem 8000 let.

Lýkožrout smrkový (kůrovec) je 4,2 až 5,5 milimetru velký brouk. Přezimuje pod kůrou nebo pod napadenými stromy v hrabance. Rojí se při teplotě nad 25 stupňů. Kůrovec napadá staré a oslabené smrky. Při přemnožení ale nalétává i do zdravých stromů. Podle vedení parku dnes lýkožrouti na Šumavě úspěšně napadají i šedesátileté smrky. Brouk není specialitou Šumavy. Lesníci s ním bojují i jinde, i když kalamita na Šumavě je největší. Velkým problémem je i na severní Moravě. K jeho rozšíření ve střední Evropě přispívají častější vichřice a zvyšování průměrných teplot.

Jak se vyvíjel spor o Šumavu

1983: v Národním parku Bavorský les se rozhodlo o ponechání horských smrčin přirozenému vývoji, což přispělo k rozšíření brouka i na českou stranu. Za dob socialismu se čeští lesníci snažili náletu brouka bránit lesnickými zásahy. 1991: byl založen Národní park Šumava a objevily se první spory o to, které části lesů ponechat přírodnímu vývoji. Tehdejší vedení parku proti broukovi zasahovalo s výjimkou 135 ostrůvků takzvaných prvních zón.

1999: ekologičtí aktivisté zablokovali kácení smrků v oblasti Trojmezné. 2007: Šumavu zasáhl orkán Kyrill a tehdejší ministr životního prostředí Martin Bursík rozhodl, že se polomy v horských smrčinách nebudou likvidovat. Právě v tom vidí dnešní vedení parku počátek současné kůrovcové kalamity.

Otázky a odpovědi ke sporu o park

O JAKÉ LESY SE BOJUJE? * O pásmo horských smrčin. Smrkové lesy rostou ve vyšších polohách Šumavy přirozeně, jiný druh tu až na výjimky nemá šanci. Právě tyto porosty chtějí někteří vědci a ekologičtí aktivisté nechat vývoji bez zásahů člověka. Tvrdí, že příroda vytvoří odolnější porost, než dokáže člověk. Uschlé stromy, napadené kůrovcem, vytvářejí zázemí pro růst nových stromků, padlé kmeny potom poskytují mladému porostu důležité živiny.

RIZIKA KONCEPTU DIVOČINY V HORSKÝCH LESÍCH? * Svízel je v tom, že na pásmo horských smrčin navazují ryze smrkové lesy (monokultury). V nižších polohách už stoprocentní výskyt smrku není přirozený, měl by tu růst les smíšený. Ve snaze mít z lesa co největší užitek lidé osázeli i nižší polohy jen smrkem. Nechají-li se přírodnímu vývoji, brouk se ze „sežraných” horských smrčin rozletí za potravou a zničí do pár let i okolní lesy.

LZE TOMUTO SCÉNÁŘI ZABRÁNIT? * Aby se kůrovec ze smrčin nešířil nekontrolovatelně dál, je třeba v okolí smrkových lesů vytvořit ochranné, pufrační pásmo. V tom tkví jádro sporu: vedení parku v čele s Janem Stráským tvrdí, že předchůdci nechali kůrovci volně k dispozici takové území, že gradace brouka dosáhla stupně kalamity. Aby šlo zabránit „invazi” kůrovce do obhospodařovaných lesů, bylo by nutné kolem smrčin vykácet v širokém pásmu všechny dospělé smrky. Brouk by se přestal šířit, ale za cenu rozsáhlých holin.

ROZDÍLY V PŘÍSTUPU VĚDCŮ S AKTIVISTY A VEDENÍM PARKU? * Hnutí Duha přiznává, že když se smrčiny ponechají přírodě, bude to znamenat více kácení v okolních lesích. Aktivisté i mnozí vědci ale míní, že je to správně. Podle nich jsou smrkové monokultury v nižších polohách nepřirozené a nahradí je přírodní, tedy smíšený či listnatý les. Když se v nich nyní kvůli invazi kůrovce „seshora” kácí a vytvářejí holiny, není to taková škoda jako v horských smrčinách. Holiny se dosázejí dřevinami, jejichž výskyt je na rozdíl od smrkové monokultury přirozený. Zásahy do horských smrčin, které by ušetřily „život” smrkům v okolí, vědci a aktivisté odmítají. Takový zásah do lesního ekosystému by prý porušil přírodní rovnováhu, schopnost přirozené obnovy lesa. Stráský naopak říká: Pojďme kůrovci naproti, pokácejme část napadených stromů v horských smrčinách, tedy epicentru kalamity. To zbrzdí invazi a nebude se kácet tolik stromů v nižších polohách.

PROČ ŠUMAVA NENAPODOBÍ SOUSEDNÍ BAYERISCHER WALD? * V národním parku Bayerischer Wald bylo v roce 1983 rozhodnuto o ponechání smrčin přírodě. Bavoři měli výhodu, že lesy neobklopují uměle vysázené smrky, ale bukovo-smrkový les. Ten vytvořil nárazníkové pásmo proti šíření kůrovce. I když Bavoři v tomto pásmu káceli smrky, les nezmizel a nevytvářely se holiny, buky totiž zůstaly na místě. Ve staré části lesa tvoří přírodní les bez zásahů 75 % rozlohy, ve zbytku se v rámci ochranného pásma proti kůrovci trvale zasahuje. Správci lesa při koncepci také naráželi na odpor obyvatel, v průzkumech se ale většina vyjadřuje pro ponechání divočiny svému osudu. Tento proces byl jen proti původním plánům zpomalen. Podstatný rozdíl mezi národními parky je v jejich velikosti. Bayerischer Wald se rozkládá na ploše 24 000 hektarů, Národní park Šumava je takřka třikrát větší.