Plzeňský kraj – Je paradoxní, že největší národní park v centru Evropy, její „zelená střecha”, Národní park Šumava, (NPŠ) je od svého vzniku řízen jen nařízením vlády a nikoliv zákonem. Nařízením nepřesným, umožňujícím vícerý výklad, mnohdy až příliš „ohebným”.
S nástupem každého nového ministra životního prostředí (za poslední dvacetiletí je jejich průměrná životnost kolem sedmi měsíců) se obvykle mění i výklad této vyhlášky. Očividná potřeba zákona pro Šumavu vedla už předcházející vedení Plzeňského kraje v čele s hejtmanem Petrem Zimmermannem k pokusu o vytvoření takové právní normy, ale nepovedlo se ji dokončit.
Nové vedení Plzeňského kraje v práci na zákonu pokračovalo, posléze se chopilo iniciativy Ministerstvo životního prostředí a byla vytvořena pracovní skupina, která měla zákon na základě plzeňského návrhu dokončit.
Tehdejší ministr Pavel Drobil přislíbil, že návrh bude k dispozici do konce roku 2010, ale s jeho odchodem upadla pracovní skupina do zimního spánku. Zatímco ministerští úředníci dřímali, kůrovec na Šumavě sbíral síly. Měl k tomu bohatou zásobárnu krmiva, které mu poskytl bývalý ministr životního prostředí Martin Bursík v podobě 800 tisíc kubíků dřeva, které zůstalo na Šumavě ležet po orkánu Kyrill v roce 2007. Zasáhnout proti kůrovci se tehdy pod taktovkou zelených nesmělo....
Zachraňme Šumavu!
Na začátku letošního roku bylo jasné, že Šumavu čeká kůrovcová kalamita nebývalých rozměrů, a vedení Plzeňského kraje tedy připravilo návrh zákona o Národním parku Šumava samo. Český právní řád umožňuje, aby byl takový zákon z krajské dílny předložen ke schválení přímo Parlamentu ČR. Zákon najdete na www.kr-plzensky.cz.
Při schvalování návrhu zákona ustoupily v Zastupitelstvu Plzeňského kraje stranické zájmy, návrh byl schválen jednohlasně, všichni krajští zastupitelé zde v zájmu obecného prospěchu projevili svoji politickou a lidskou vyspělost.
Další bouře nad Šumavou
Nový ředitel Správy Národního parku Šumava Jan Stráský rozčeřil vodu českých médií svým nekompromisním postojem v boji s kůrovcem. Souboj aktivistů se Správou parku a následně i s policií máme jistě všichni v čerstvé paměti. Byl širokou veřejností vnímán velmi citlivě a rozdělil ji na dvě znepřátelené skupiny.
Ukázalo se, že pokud chceme zachránit lesy na Šumavě, budou muset všichni účastníci sporu trochu ustoupit ze svých pozic a hledat kompromis. Na rozdíl od sousedního parku v Bavorsku, který je rozlohou asi třetinový, naprosto neosídlený a zcela v majetku státu, na území našeho NPŠ leží 22 obcí, které se sdružily do Svazu obcí Národního parku Šumava s cílem hájit oprávněné zájmy svých občanů. A na území Národního parku Šumava má své pozemky, svůj majetek, většinou v podobě lesů, řada právnických i fyzických osob. I ty, pochopitelně, mají své oprávněné zájmy, zaručené Ústavou ČR. Úkolem zákona o Šumavě tedy musí být skloubení jejich zájmů s ochranou přírody. Právě to většina „zelených fundamentalistů” není zatím schopna přijmout.
Možná rizika
Aktivní ministr životního prostředí Tomáš Chalupa už své úředníky ze zimního spánku probudil a ti začali pracovat na tzv. ministerské verzi nového zákona o Šumavě, zatím bez výsledku. Z dosavadních informací i slov samotného ministra vyplývá, že obě verze návrhů zákona vycházejí ze shodných principů, ten plzeňský má ale významný časový náskok a přijde na pořad jednání Poslanecké sněmovny už koncem září tohoto roku.
Na dosud posledním diskusním fóru o Národním parku Šumava, které proběhlo 8. září v Praze, vyjádřil ministr Chalupa obavu z postoje obcí vůči zákonu. Například v Kašperských Horách platí usnesení městského zastupitelstva o vystoupení z Národního parku. Představitelé Plzeňského kraje už ale s vedením Kašperských Hor jednali a vědí, že právě plzeňský návrh zákona je pro ně na hranici přijatelnosti. Pokud by snad obce a další vlastníci začaly svůj majetek z parku vyčleňovat na základě soudních rozhodnutí, může jít celý projekt NPŠ do kytek.
Šumava za to stojí
Celý „problém Šumava” je mnohovrstevný a složitý komplex otázek, na které se nehledají snadno odpovědi. Osou, kolem které se ale musí všechny otáčet, je právě slovo kompromis. Dnes na této novinové stránce jsme ani zdaleka nevznesli všechny otázky (například údajný a médii tolik přetřásaný postoj vědců není ani zdaleka tak jednotný, jak se píše) a ještě méně je tu odpovědí na ně.
Jinak to ani na tak malé ploše nebylo možné. Ale je zřejmé, že cílem vedení Plzeňského kraje je Šumavě kvalitní zákon poskytnout v zájmu její dlouhodobé stability co nejdříve. Nejraději ve shodě s ostatními, ale kdyby to nebylo možné, pak i samostatně.
