Na první pohled to vypadá, jako když v lese řádila vichřice nebo kůrovec. Padlé větve přehrazují potok až do výšky dvou metrů. Před hrází vzniklo jezero s močály, voda se rozlévá po celém lese. Tak to vypadá u Lukavického potoka, který se vlévá do Lipenské přehrady mezi Frymburkem a Černou v Pošumaví.
Obejít snad hektarovou bažinu je pro člověka těžké. Lépe jsou na tom pracovití hlodavci. Je to totiž teritorium chráněného bobra evropského.
A právě jim místní divočina patří nejvíc. V několika místech tu trčí ze země stromy s ohryzanými kmeny. K jejich pádu stačí málo. Země, kam se vrátili bobři, se podobá džungli. Je ale těžké si udělat na jejich činnost názor. Lidé bobry buď vítají jako atrakci, nebo zatracují.
„Majitelé pozemků a lesa budou v nejbližší době řešit, co s bobry udělat. Trpí tím stromy," uvedl lesní hospodář Černé v Pošumaví Libor Ošťádal.
Podle něj nádrž podmáčí i jehličnany, které pak usychají. Bobří sídliště zatím berou jako atrakci jen místní rybáři. Odborníci navíc tvrdí, že komunita na Lukavickém potoce není na Lipensku jediná. Další rodina bobrů hospodaří u Nové Pece na přítoku Vltavy do jezera. V lokalitě je lov bobra možný
Bobři u Frymburka se drží v potoce druhým rokem. „Loni, když přišli, ještě tolik aktivity neprojevovali. Letos už o sobě dávají vědět. Tak vypadá jejich migrace. Nejdřív zjišťují podmínky, pak se pustí do staveb. Majitelé pozemků se mohou obrátit na mysliveckou organizaci a problém řešit jejich odstřelem nebo rozebráním příbytků a hráze. I když patří mezi zvláště chráněné živočichy, v této lokalitě je jejich lov možný," uvedl specialista na bobry ze Správy CHKO Šumava Jan Mokrý.
Území, které bobři obsadili, totiž nepatří do chráněného pásma. Hranici CHKO tvoří silnice mezi Černou v Pošumaví a Frymburkem, chráněné jsou pozemky od silnice k Lipenské přehradě. Hlodavci mají hráze před mostkem přes silnici.
„Vyhláška obecné povahy rozděluje území, co se týče bobrů, na tři zóny. Lovit se mohou třeba na Třeboňsku, kde ohrožují hráze rybníků, v Národním parku Šumava už ne," připomněl Jan Němec z odboru životního prostředí krajského úřadu.
V každém případě ale musí o regulaci bobrů vědět myslivecká sdružení, obecní úřady s rozšířenou působností a krajské úřady. Škody mohou majitelé pozemků zadokumentovat a hlásit na kraj, který je pak vymáhá na ministerstvu financí. Bobři revitalizují uměle narovnané toky
Proč se majitelé lesů a zemědělských pozemků nemohou shodnout na tom, nakolik bobři škodí a nakolik prospívají? Jejich zastánci připomínají, že dokážou vlnit, takzvaně revitalizovat, uměle narovnané toky a vytvářet mokřady stejně kvalitně, jak to dnes řeší nákladné projekty na zavodňování krajiny.
„Usazují se hlavně tam, kde mají dost měkkých listnatých stromů. Jsou to noční živočichové, proto je lidé těžko zpozorují. Také jejich odstřel je problematický. Nezbývá, než jejich hráze a příbytky pracně rozebírat," míní ochranář ze šumavského parku Jan Mokrý.
Bobra evropského začali v Čechách likvidovat v 16. století hlavně majitelé rybníků. V posledních desetiletích se zase vrací. Podle odborníků k nám migruje hlavně z Rakouska a Bavorska, kde je chráněný. Dnes žije odhadem v Česku kolem tří tisíc bobrů, nejvíc při Dyji na Moravě. Po celé Šumavě napočítali ochránci přírody na čtyřicet bobřích stanovišť, která tvoří vždy jedna rodina.
