Diskuse na téma „co je a není biomasa” je v naší zemi populární zejména od památného dílu talk show Jana Krause s čelní představitelkou Strany zelených. Pojem biomasy je však skutečně do jisté míry relativní, například v případě těžebních zbytků v lesích. Důsledkem je pak skutečnost, že odhady objemu biomasy v lesích se velmi různí, což má dopad na strategii využití dřevní biomasy k energetickým účelům. A tím i na její cenu a cenu energií obecně.

To si již začínají uvědomovat někteří podnikatelé a také státní podniky Lesy České republiky (LČR). Podnik sám například loni vylepšil svůj hospodářský výsledek za prodej těžebních zbytků o pár desítek milionů korun.

Ve světle těchto skutečností se ale zdá naprosto nepochopitelné, proč LČR ve svých současných i budoucích zakázkách pracují se záměrem vyjmout ze zakázek výrobu energie z dřevní hmoty. Díky tomu zpracovává již ve čtyřech krajích klest z LČR společnost LST Trhanov, ačkoli logicky by to měly dělat firmy, které v příslušných územích zakázky vyhrály. Klíčové přitom je, že to, co na první pohled vypadá jako okrajové podnikání v LČR, se může stát dokonce podnikáním dominantním. Záleží totiž na tom, jak vysoká bude státní podpora produkce energie z dřevní hmoty. Pokud se biomasu ekonomicky vyplatí využít na energetické účely (tedy pokud bude podpora neúměrně vysoká), bude dřevní biomasou fakticky vše, co v lese vyroste a co se v něm vytěží. To znamená zhruba 17 milionů kubíků dřeva ročně, což je roční objem domácích těžeb. Výsledkem by pak byl naprostý nedostatek suroviny ke zpracování v papírenském průmyslu či v celulózkách, které jsou při využití části dřevního odpadu fakticky největším konkurentem zpracování těžebních zbytků na energetické účely.

Potenciál dřevní biomasy je zejména ze strany LČR podhodnocen ještě i tím, že za těžební zbytky jsou považovány prakticky jen větve, ačkoli ve skutečnosti patří do energeticky využitelné biomasy také vrcholky stromů, pařezy, ale i prořezávky nebo lesní podrost. To znamená, že roční kapacita tuzemských dřevních energetických zdrojů je reálně několikanásobně vyšší, než uvádí samotné ministerstvo životního prostředí či odhady, s nimiž pracují LČR, a to i za současných podmínek.

Modelově tvoří dřevní biomasa zhruba polovinu hmoty v takzvaných plnometrech například při těžbě smrkového dřeva, podíl ale může být i vyšší. Přestože zákon stanovuje povinnost ponechat zhruba 30 procent těžebního odpadu kvůli životnímu prostředí na místě těžby, jde ročně o miliony kubíků jako zdroj pro výrobu energií. Jen v případě smrkového dřeva to mohou být až čtyři miliony kubíků.

O tuto hmotu a byznys s ní spojený se nyní hraje – a rozhodně to není okrajová záležitost. Nejen LST Trhanov, ale i další podnikatelé proto po takovém soustu pokukují, a budou-li úspěšní, je zřejmé, že se tak stane na úkor smluvních partnerů LČR. Je ilustrativní, že zatímco smluvní partneři jsou specialisté na práce s dřevem obecně, mohou při oddělení zakázek na využití klestu energeticky podnikat v lesních porostech státu i firmy „lesnicky laické”. To ale není zřejmě hlavní problém. Základní je potřebná změna přístupu LČR, které v případě takzvaných „komplexních zakázek” nemohou oddělovat těžbu dřeva a další práce v lesích, jako je zalesňování, od využití těžebních zbytků na výrobu energií. Jinak je pravděpodobné, že se smluvním partnerům LČR výrazně sníží výnosy a zároveň zvýší náklady. To by nebyla dobrá zpráva pro konkurenceschopnost tuzemského dřevařského průmyslu.