Profesor Jihočeské univerzity Karel Prach v rozhovoru pro MF DNES připomíná, že v šumavské krajině je třeba chránit i takzvané bezlesí, které bývá domovem vzácných druhů, ať už rostlinných nebo živočišných.

ŠUMAVA Několik let působil v radě Národního parku Šumava. Když nastoupil ministr Jan Stráský, tak kvůli odlišnému názoru na kácení a ochranu přírody z postu odešel. Na otázku, zda by se vrátil, odpoví, že jen v případě, až tam bude nějaký přijatelný ředitel. Řeč je o Karlu Prachovi, biologovi a profesorovi z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Na to, aby se mu po Šumavě stýskalo, prý nemá čas, protože má hodně jiné vědecké práce. Co by ale chtěl po letech zopakovat, je druhé mapování bezlesí, aby zjistil, jestli za dvacet let na Šumavě nezarostly nějaké cenné louky. „Protože národní park není jenom ochrana lesa, ale i ochrana bezlesí. Louka, kde najdeme třeba hořeček, který roste v Česku jen na několika lokalitách, by neměla skončit pod náletem lesa,” uvedl biolog.

* Na Šumavě mizí lesy kvůli kůrovci. Dá se říci, že stejnou plochu, kterou sežere kůrovec, nahradí dřevinami zarostlé bezlesí?

Ale vždyť on nám les nemizí. Tam, kde ho sežral kůrovec, dobře regeneruje. A když je někde pár desítek metrů velká plocha, která nezarůstá, tak to obohacuje krajinu. Může vzniknout až jakási parková krajina. Lidé mají představy, že les je jen hustý a zakmeněný. Ale když se pojedeme podívat na přirozené smrčiny třeba do rumunských Karpat nebo do Skandinávie, tak tam nenajdeme hustý les, ale les, v kterém jsou mezery. Porost není stejnověký, jsou tam malé stromy, velké stromy, občas nějaký padne.

* Máte příklad i ze Šumavy?

Určitě a ten to dobře ilustruje. Jedná se o takzvaný Židovský les neboli Medvědí horu, což je bývalá pastvina uprostřed smrčin, která leží za Březníkem nedaleko bavorské hranice. Tam Bavoráci vyháněli dobytek na pastvu, protože osídlení na české straně bylo daleko. Po vzniku republiky v roce 1918 jim to ale po pár letech zatrhli. Ale protože to bylo daleko, tak území zarostlo samovolně a je tam dnes krásný rozvolněný smrkový les, v kterém roste občas nějaký jeřáb, mezitím travnaté loučky, které nikdo neobhospodařuje. A v době, kdy husté smrčiny kolem kvůli kůrovci uschly, tak tento les zůstal zelený. A já si představuji, že tohle vznikne na místě kůrovcových smrčin. Když se nechají být, budou odolné, někde budou husté, někde je třeba za 80, 100 let kůrovec sežere a díky tomu tam budou i ty malebné loučky. Prostě taková parková krajina, kterou už na Šumavě někde vidíme, jak se začíná vytvářet. Třeba v oblasti Mokrůvky.

* Mě připadá, že se v souvislosti s Šumavou mluví jen o kůrovci, o lesích a zapomíná se, že na Šumavě je také něco jiného než lesy.

To máte naprostou pravdu.

* A dá se říci, že vše, co je na Šumavě mimo les, je cenné?

To se říci nedá. Rozdělil bych to na primární bezlesí, které by tam bylo i bez vlivu člověka a druhotné bezlesí, které vytvořil v minulosti člověk. Primární jsou především rašeliniště, jednotvárně kosí, pokosí se během pár dnů velká rozloha, což není dobré. Naprosto negativní je i takzvané mulčování, kdy se louka pokosí a tráva se na ní nechá ležet. Chytají se tam totiž plevele. Někdy to zemědělci dělají proto, že za posekání shrábnou dotace. Mulčování má jediný občas pozitivní dopad, že to brání uchycení dřevin. Velkoplošné kosení je v kontrastu s původním tradičním hospodařením. Druhové bohatství na Šumavě totiž záviselo na takové té maloplošné mozaice různého způsobu hospodaření. Přispívala k tomu rozdrobená pozemková držba. Jeden rok sedlák posekal louku dejme tomu v červnu a soused až v červenci a druhý rok třeba nepotřeboval tolik píce, tak nějakou vlhkou ostřicovou louku ten rok nemusel kosit vůbec.

* Takže k tomu přistupovali s citem?

Oni to nedělali s citem pro organismy nebo pro druhovou bohatost, ale kvůli efektivnímu hospodaření. Dnes se uniformně poseče kus krajiny. Druhý problém je, že se nehospodaří vůbec. Jedná se často jenom o malé enklávy krátkostébelných, živinami chudých luk a pastvin někdy uprostřed nebo na okraji lesů. Ale ty jsou strašně cenné, a když se opustí, tak za pár let zarostou lesem a není návratu. ale ta nejsou dnes akutně ohrožená. Druhý velice cenný typ primárního bezlesí jsou karové stěny nad Černým, Čertovým a Plešným jezerem. O ty také nemám strach. O co strach mám, je druhotné bezlesí, tedy louky a pastviny, které byly tradičně využívané, a ty jsou většinou cenné.

* Proč je třeba je chránit?

My jsme kdysi spočítali, že dvě třetiny druhového bohatství kvetoucích rostlin je právě na tomto druhotném bezlesí. Z mého pohledu je skoro vždy škoda, když zaroste, protože tím se mění krajinný ráz. Šumava byla totiž tradičně pěkná i z estetického hlediska, což bylo dáno právě tím, že to nebyly jen lesy.

* Proč máte o druhotné bezlesí strach? Protože už tam nežijí lidé a neudržují je a park na to nemá dost peněz?

To je trošku složitější. Velké plochy druhotného bezlesí se poměrně

* Jsou cenná místa zmapovaná?

V částech Šumavy od Srní přes Prášily až po Novou Hůrku jsem bezlesí dokonce osobně se svými studenty mapoval někdy v roce 1995. Na další části to zmapoval někdo jiný. V roce 2015 chceme zkontrolovat, co se stalo za 20 let.

* Ale určitě na Šumavu jezdíte a víte, jestli cenná místa zarůstají.

Ne úplně detailně, ale vím, že některé části bohužel velmi intenzivně zarůstají lesem. To platí jak pro bývalé dopadové plochy pro granáty, tak i pro tradiční louky a pastviny. Někde se šíří konkurenčně silné byliny jako tužebník, třtiny nebo ostřice. Někde se park snaží, ale při té obrovské rozloze a kvůli tomu, že se vše točí kolem lesů, kde park nemůžu pochválit, naráží to na pochopitelné limity. Mohlo by se dělat víc, ale chápu, že nemohou každého nájemce nebo majitele pořád sledovat, například kdy pase a kolik krav. Takže to dopadá tak, že někde je pastva příliš intenzivní a objevuje se příliš velká akumulace dobytka, někde zase zarůstají cenná místa. Řešením by bylo jednorázově na těchto zarostlých místech vykácet dřeviny a začít tam pást nebo kosit.

* Pomohlo by, kdyby na Šumavě hospodařilo víc drobných zemědělců?

Já bych toto nechtěl úplně natvrdo říci, protože je to dvousečné. Když řekneme, že by se mělo na Šumavě víc hospodařit, tak někteří lidé vyrukují s nesmyslnými představami, že se obnoví třeba Knížecí Pláně nebo jiné osady, které už dávno zanikly. To není úplně ono, ale musí se posoudit místo od místa a rozhodnout se zdravým rozumem. Na Knížecích Pláních je nyní jedna fungující malá farma a hospoda. To je fajn, ale kdyby se vyslyšely představy, že by se obnovily Knížecí Pláně jako vesnice nebo její část, to je za hranicí zájmu ochrany přírody v národním parku.

* Mě někdy ale připadá, že převažuje zájem nepustit tam k hospodaření nikoho.

Jak kde. Podívejte se, jak se třeba zahustila Horská Kvilda nebo se zahušťuje Filipova Huť. To já jako ekolog a biolog nerad vidím.

* Raději byste tedy viděl víc zemědělců roztroušených po krajině, než nechat je koncentrovat v jednom nebo dvou místech?

Přesně tak. Navíc kdyby přicházeli skuteční zemědělci, tak by to šlo. Kdyby si zařídili malou farmu a začali pod dohledem odborníků trošku regulovaně pást nebo kosit, tak by to bylo v pořádku.

* Dá se odhadnout, jaká část bezlesí zarostla třeba od revoluce?

To se dá porovnat z leteckých snímků, které se pravidelně pořizují. Já to udělám, až budeme opakovat se studenty mapování bezlesí. Já bych odhadoval, že mohlo zarůst tak 20 procent bezlesí. Ale to je jen velmi hrubý odhad.

***

Šumava v minulosti byla totiž tradičně pěkná i z estetického hlediska, což bylo dáno právě tím, že to nebyly jen lesy

PROFIL Karel Prach * Prof. Karel Prach vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK v Praze, obor biologie odborná, specializace geobotanika. Tam několik let působil jako asistent. Poté přešel do Botanického ústavu tehdejší Československé (nyní České) akademie věd v Třeboni. * Od r. 1989 pak na PřF UK opět externě přednášel a tamtéž se habilitoval. Od založení Biologické (nyní Přírodovědecké) fakulty JU v r. 1991 působí tamtéž jako pedagog, v letech 1999-2006 zde byl vedoucím katedry botaniky, v r. 2001 byl jmenován profesorem. Zabývá se vegetační ekologií a ekologií obnovy.