Celulózka Biocel Paskov získala s rakouskými majiteli bohaté zkušenosti: do roku 2010 ji vlastnila rakouská rodinná firma Heinzel, nyní ji drží rakouská kapitálová korporace Lenzing.
S novým majitelem přišla zásadní změna výrobního programu.
Místo tradiční sulfitové buničiny pro papírenský průmysl (například pro produkci papírových kapesníčků) teď firma vyrábí viskózovou buničinu, jež se dále zpracovává na vlákna a tato vlákna slouží k produkci technických a hodnotných textilií.
Některé věci se však nezměnily.
Oba rakouští vlastníci ponechali v Paskově stoprocentně český management. Oba kladli důraz na ekologii, bezpečnost práce i moderní technologie.
Biocel nadále zůstává jádrem moravského dřevařského seskupení, protože v jeho bezprostředním okolí působí další tři dřevařské firmy v rakouském vlastnictví. Je to pila Mayr-Melnhof Holz Paskov, kterou do České republiky v roce 2003 přivedl Heinzel, dále výrobce dřevěných palet Alignum CZ a dodavatel peletek (ekologického paliva vyrobeného z hoblin) Leitinger Bio Pellets.
Pro Biocel Paskov je výchozí surovinou stále smrkové dřevo, zatímco sesterská rakouská celulózka Lenzing zpracovává bukové. „Náš současný majitel je především předním světovým výrobcem viskózových vláken," líčí generální ředitel firmy Biocel Ivo Klimša. Lenzing má dceřiné společnosti ve Spojených státech amerických, Rakousku a v Anglii, vlákna vyrábí rovněž v Číně a Indonésii. Roční obrat skupiny Lenzing dosahuje dvou miliard eur. Celkem zaměstnává 6,1 tisíce pracovníků.
Záměr nového majitele byl jednoznačný: hned v roce 2011 zahájil ve firmě Biocel projekt, jehož cílem bylo továrnu přestavět a vybavit novou technologií pro výrobu viskózové buničiny. Investice činila více než čtyři miliardy korun.
Současně došlo k přebudování podnikové energetiky. Lenzing klade důraz na trvale udržitelný rozvoj, takže Biocel přestala spalovat uhlí. Téměř stoprocentně využívá biopaliva (kůru a celulózové výluhy), jen „na podpal" při startování kotlů slouží zemní plyn. Firma zároveň vyrábí elektrickou energii, jež plně pokrývá její spotřebu (a pětinu navíc dodává do sítě). Celá skupina Lenzing ročně vyrobí 550 tisíc tun buničiny a asi milion tun viskózových vláken, takže zhruba polovinu potřebné buničiny musí nakupovat od jiných dodavatelů. Produkce ze společnosti Biocel jde proto nyní téměř výhradně do závodů Lenzingu, které vyrábějí vlákna. Z nich potom vznikají například tkané a pletené šaty, ručníky, deky, spací pytle, ložní a spodní prádlo, košile, sportovní oděvy, pracovní oděvy a podobné zboží. K výhodám materiálu patří pevnost spojená s měkkostí i možnost kombinace s bavlnou a polyesterem.
Největším odběratelem buničiny z Paskova je závod v Indonésii, následuje Čína. Na obě tyto země připadá asi 70 procent produkce firmy Biocel, zbytek jde do evropských závodů.
„Umíme vyrábět rovněž buničinu mimořádných vlastností, jež se využívá pro produkci speciálních vláken v Rakousku," konstatuje Klimša. Tato vlákna pak slouží například při výrobě obvazů, chirurgických tamponů, vysoce kvalitních matrací a technických textilií využívaných v automobilovém průmyslu. Dále jde o nehořlavá vlákna pro ochranné oděvy či tkaniny určené do letadel a vlaků.
Ivo Klimša soudí, že změnou sortimentu si firma zajistila perspektivu. Dokud vyráběla běžnou „tržní" buničinu určenou pro papírenský průmysl, byla pod stupňujícím se tlakem nových celulózek, které v posledních letech vyrostly zejména v Jižní Americe. „Tyto firmy mají obrovskou kapacitu a zpracovávají levné eukalyptové dřevo, což jim poskytuje cenovou výhodu," říká Klimša.
Kvalita zámořských konkurentů se navíc stále zlepšovala. „Dokázali jsme této konkurenci čelit, ale bylo to obtížné – ve skupině Lenzing je naše budoucnost jistější," dodává Klimša s tím, že nový majitel hledá cesty, jak ve společnosti Biocel ještě zvýšit efektivitu i produkci. Počet zaměstnanců se přitom nezměnil, a tak by to mělo zůstat i do budoucna.
Výhodou firmy zůstává úzká spolupráce se sousední pilou. Biocel například odebírá veškerou takzvanou pilařskou štěpku, jež je pro pilu vedlejším produktem. Tato štěpka se pásovým dopravníkem přepravuje do celulózky a tvoří čtvrtinu její celkové spotřeby dřeva. Obě firmy nakupují dřevo společně, využívají společnou infrastrukturu, mají společnou hasičskou jednotku i čistírnu odpadních vod.
Ivo Klimša (62) • Vystudoval Ekonomickou fakultu VŠB v Ostravě. • Do roku 1983 pracoval v tehdejších Severomoravských celulózkách jako vedoucí oddělení financování. Pak působil ve firmě Inženýrské a průmyslové stavby. • V roce 1990 se vrátil do celulózky Biocel jako finanční ředitel. • Generálním ředitelem společnosti Biocel Paskov je od roku 1993. Biocel těží ze spolupráce se sousední pilou, kterou také vlastní Rakušané.
