Zpopudu některých menších skupin vědců, nadšenců, amatérů a šarlatánů vznikla myšlenka, aby příroda Šumavy byla ponechána sama sobě, že se někdy sama a dobře obnoví.

Takovávizesejižněkoliklet předkládá veřejnosti jako „moderní přístup k přírodě”, zatím na ni tragicky doplatily šumavské lesy v národním parku, kde jich po kůrovci odumřelo na 20 000 ha. Až se po mnoha desetiletích ukáže, že se příroda podle konceptu bezzásahovosti nevyvíjí, nebudou již autoři tohoto postupu existovat a nebude je možno vzít k odpovědnosti za zhoršení stavu lesů a s ním souvisejícího poškození klimatu s vyššími teplotami, nižší vlhkostí, zhoršením jakosti ovzduší, se zhoršením půdní úrodnosti a rozsáhlou erozí, s úbytkem lesů na nejvyšších vrcholech, s výrazně sníženou produkcí dřeva i další biomasy, s milióny hnijících stromů v době energetické napjatosti.

Z hustých lesů nezbylo skoro nic

Po kůrovcové kalamitě hnijí kvalitní stromy, zhoršuje se jakost vody a její jímání i odtoky. Odumřelé lesy nezadrží vláhu ani sníh a ohrozí tak vodní toky povodněmi. Zhoršily se větrné podmínky, holé plochy bez stromů nebudou brzdit vítr a ten více ohrozí okolní lesy i budovy a stavby. Z dřívějších hustých lesů zůstaly jen zbytky jednotlivých stromů, které nebudou účinně filtrovat ovzduší od nečistot, nebudou vyrábět kyslík a nebudou ani vázat vzdušný oxid uhličitý ani oxidy dusíku. Bude senámhůře dýchat.

Mrtvé lesy po kůrovci jsou dnes na celém hraničním horském hřebenu od Smrčiny přes Plechý, Trojmezí, Třístoličník, Bučinu, Prameny Vltavy, Černou horu, Mokrůvku, Březník, Blatný vrch až k Poledníku, Ždánidlům, Plesné a Polomu. Jsou velmi poškozeny další tisíce hektarů lesů, které jsou proředěny a otevřeny náporům větru a slunečnímu žáru. V lesích národního parku leží miliony stromů, podléhajících trouchnivění, na nichž mohou vyrůst mladé stromy snad po 100 letech. Bez zásahů nemohou vyrůst žádné buky, jedle ani kleny, protože semenné stromy nejsou a až se jednou uměle vysází, musí se o ně několik desetiletí lesnicky pečovat. Bez zásahů mohoubýt proto příští lesy jen zase smrkové. Typický vzhled šumavské krajiny se změnil a utrpí tím turistický ruch.

Na velké škody, které tento postup způsobil našemu lesu, přírodě a životnímu prostředí, byly ústřední orgány mnohokrát upozorňovány šesti soudními znalci a desítkami zkušených odborníků i vysokými školami a vědeckými ústavy. Znalci vyčíslili škody v roce 2000 na 5 mld. Kč, v roce 2005 na 10 mld. Kč, v roce 2008 na 32 mld. Kč a v roce 2010 na 50 mld. Kč. Nynější odhad je již 100 miliard Kč. Na nesprávné postupy ministrů Ambrozka, Bursíka, Míka a jejich náměstků byli upozorněni tři ministři financí, Nejvyšší kontrolní úřad, ombudsman, ale ani ti je neřešili. Na osm trestních oznámení nereagovaly policejní orgány, ani státní zastupitelství. Různé soudní instance zaujímají k Šumavě rozporuplná stanoviska.

Nicnedělání stojí miliardy

Kůrovec z národního parku způsobil škody okolním obecním lesům v Kašperských Horách a Volarech, Lesům České republiky i Vojenským lesům, také rakouskýmmajitelům lesa v sousedství Smrčiny, kterým měly být škody podle zákona uhrazeny. Bezzásahové „nicnedělání” nás stálo miliardy korun a škody budou provázet i příští generace. Některé škody však nelze vůbec číselně vyjádřit. Je to zničení cenných přírodních rezervací jako byla Plesná, Prameny Vltavy, Modravské slatě nebo Trojmezná, poškozeno bylo šest státem uznaných přírodních památek a rašelinišť, v nichž uhynuly až 500 let staré stromy, o které starostlivě pečovalo 10 minulých generací lesníků a přírodovědců. Vytváření bezzásahové „divočiny” odporuje zákonu na ochranu přírody a krajiny, vodnímu i lesnímu zákonu a nemá oporu ani v evropských a světových závazných směrnicích. Odporuje zákonem vyhlášené Chráněné oblasti přirozené akumulace vod.

Z těchto důvodů, s porozuměním a s podporou přijali přírodovědci, lesníci i milovníci přírody stanoviska prezidenta Miloše Zemana k Šumavě při jeho nedávné návštěvě v Plzeňském kraji. Po dosavadním vývoji je záměr na rozšiřování bezzásahových ploch nepřijatelný.