V pubertě prý měla i barbínovské období, kdy nejlepší barva byla růžová, když se ale rozhodovala, co půjde studovat, řekla si, že chce něco, co by mohla mít ráda napořád.
„A to byla příroda a les. Mužská část rodiny z tátovy strany byli lesníci a myslivci. Od mala jsme se sestrou chodily krmit zvěř, na čekanou, měřily jsme v lese dříví," říká Monika Sedmíková, rodačka z Humpolce, která je ve třetím ročníku doktorského studia na Fakultě lesnické a dřevařské ČZU v Praze.
Jak sedmadvacetiletá inženýrka říká, vybrala si nejkomplexnější studijní obor, lesnictví. I když se bála, že na lesárně budou jen kluci v zeleném s hlubokými znalostmi o lese a ona mezi nimi bude jako holka ztracená, není to tak.
„Máme každý rok víc než jednu třetinu absolventek. Lesnictví není o fyzicky náročných aktivitách, ale také o ekonomice, ochraně přírody, ekologii, marketingu, výzkumu," říká dívka, jež díky studiu procestovala svět.
Celý článek najdete v Právu.