Prášil Libor Pospíšil. Ve volbách ho čeká boj s uskupením kolem právníka, kterému v Prášilech patří kdeco.

Na Šumavě je Libor Pospíšil výjimečná osobnost. A i díky tomu je prášilská radnice, kterou vede, zvláštní. Je totiž v největším českém národním parku jediná, kde si vedení obce nestěžuje, že jim chráněná oblast komplikuje život a brzdí rozvoj obce.

Nynějšímu vedení Prášil by nevadilo, kdyby kolem byla divočina, do které nebudou lidé zasahovat, ani když se objeví kůrovec. Libor Pospíšil dokonce možnost existence rozsáhlého území, o jehož podobě rozhodují jen přírodní procesy, pokládá za to nejcennější, čím by se měla Šumava chlubit. „Může tady být území, které nebude mít nikdo v moci, kde nikdo nic neovlivňuje. Myslím, že takové oblasti budou pro lidi důležité víc a víc. Tohle může být veliká výhoda, pro všechny, kdo tu žijou. Uprostřed Evropy může být mimořádné území, kam se budou lidi jezdit dívat a obdivovat, co se tam děje,” líčí svou vizi. Uznává ovšem, že mnoho lidí, když jim tohle vykládá, si to ani neumí představit.

„Ale z vlastního pozorování vím, jak si příroda umí brát Šumavu zpátky a co se při tom děje,” vysvětluje. V lese je denně, a když o šumavské přírodě mluví, je znát, jak moc mu na ní záleží stejně jako na obci. Po zrušení vojenského újezdu u hranic s Bavorskem v roce 1992 byl ve skupině čtyř lidí z vesnice, kteří na Okresním úřadu v Klatovech prosazovali, aby se Prášily staly samostatnou obcí.

Názory, které se nehodí

Starosta Prášil už delší čas se svými názory tak trochu překáží lidem z vedení Plzeňského kraje nebo starostovi nedaleké Modravy Antonínu Schubertovi. Pospíšilovy postoje se jim totiž nehodí do krámu, protože oni proti „divočině” na Šumavě roky urputně bojují. Ohánějí se přitom zájmy obcí a požadují, aby jejich vliv v národním parku garantoval speciální zákon o Národním parku Šumava. Pospíšil naopak tvrdí, že Šumava vlastní zákon v podstatě nepotřebuje. Důležitější mu připadá zákon na ochranu přírody.

Když se na konci srpna sešel hejtman Václav Šlajs se starosty Modravy, Klatov a Sušice, aby podepsali výzvu poslancům ke schválení takového zákona, připustili, že sice existuje starosta Prášil, který si myslí něco jiného, ale oni že jsou ti, kdo hájí zájmy obcí a Šumavy. A úvahy o území, v němž rozhodují jen přírodní procesy, neberou. „Mnohasetletá kolonizace tvář Šumavy změnila a přirozené procesy mohou probíhat jen v přirozeném prostředí,” tvrdí Schubert. Starosta Prášil je ale přesvědčen, že příroda si nejlépe najde svou cestu. „Někde pak bude třeba z lesa louka a jinde naopak z louky les. No a co? To je přece v pořádku,” tvrdí.

Liborovi Pospíšilovi se, podobně jako jiným starostům na Šumavě, nelíbilo, že jim změna systému rozdělení daní od roku 2013 snížila příjmy. V případě Prášil to byly zhruba čtyři miliony, tedy asi polovina rozpočtu. Starosta přiznává, že to je pro Prášily problém. Na rozdíl od jiných šumavských starostů však netvrdí, že rozvoj obcí v parku znemožňuje jejich poloha uvnitř chráněné oblasti. „Téměř každou dotaci, o kterou si obce v parku řeknou, dostávají. Ve vnitrozemí obce řeší horší potíže a málokoho to zajímá.”

Dnes devětačtyřicetiletý lesník vždy patřil v Prášilech k nejúspěšnějším kandidátům v komunálních volbách. V počtu získaných hlasů byl v obci se zhruba 120 voliči nejhůř na druhém místě. Nyní mu končí druhé období ve funkci starosty. Je neuvolněný, takže jej starostování neživí, a do voleb jde jako jednička Sdružení nezávislých kandidátů. Říká, že vůbec není jisté, zda se jeho uskupení podaří ve volbách vyhrát. Nemyslí si, že jeho vztah k přírodě bude to hlavní, podle čeho se budou lidé rozhodovat. Věří, že to, co by na něm mohli lidé ocenit, je slušnost, nezávislost, nestrannost. Přiznává, že neumí dělat politické obchody typu něco za něco. „Kdybych to dělal, už bych to nebyl já. Pokud skončím na radnici, zavřu za sebou dveře a budu mít čisté svědomí.”

Prášilské dusno

Soupeři Libora Pospíšila jdou do voleb na dvou kandidátkách s názvy Pro občany Prášil a Pro rozvoj Prášil. Jde v podstatě o jednu skupinu odpůrců dosavadního vedení obce. Spojuje je především osoba a zájmy vlivného advokáta – podnikatele Miroslava Zamišky. Jeho jméno se v minulosti objevilo i na seznamu členů konzultativního právnického sboru prezidenta Václava Klause. Zamiška je spoluvlastníkem několika prášilských penzionů, restaurace, cukrárny... Patří mu také roky nedokončená veliká budova relaxačního centra postavená v rozporu se stavebním povolením, kterou úřady zarazily. Bývá označována za největší černou stavbu Šumavy.

Miroslav Zamiška do voleb sám nejde, ale lídrem jedné z kandidátek, které soupeří s uskupením starosty, je právníkův syn Petr Zamiška. Ten byl už v roce 2010 hlavním volebním soupeřem starosty a jeho příznivců. Petr Zamiška tvrdí, že se vedení Prášil nesnaží zapojovat víc lidí do debat o problémech obce. „Jde pouze o prosazování názorů úzké skupiny lidí, která je nyní na radnici,” uvádí.

Starosta nad takovým argumentem kroutí hlavou. „Prostě to není pravda. Vedení obce se chová otevřeně a transparentně,” říká.

Petr Zamiška potvrdil, že se s vedením obce neshodne ani v názoru na „divočinu” a ochranu přírodních procesů.

S lidmi ze starostova uskupení je část Zamiškova příbuzenstva zadobře. „Starostu podporuju. Je to snad ten nejslušnější a nejpoctivější člověk, jakého tu znám. On je tak slušný, až si tím ubližuje,” tvrdí Iva Zámišková, která pracuje v informačním centru Prášil. Zřejmě má pravdu. Starostovi už jeho kritici několikrát doporučili, ať jde s tou svou slušností do háje.

Atmosféra v obci je nyní vyhrocená. Stejně jako před volbami před čtyřmi lety. I tehdy proti sobě také stála skupina podporující Pospíšila a proti ní formace prosazující Zamišku. V obci se mluvilo o nakupování hlasů za peníze i cigarety. Kvůli neshodám mezi zastupiteli a jejich rezignacím se potom musely volby dvakrát zopakovat.

„Asi to zase bude napínavé. Znovu proti sobě jdou ty dvě skupiny. Nevím, která má větší šance,” říká číšník v restauraci na návsi.