Autor: Čestmír Klos
Datum: 22. 10. 2007
Post generálního ředitele Lesů ČR se na vlastní žádost opouští velmi svérázným způsobem - dřív než z Prahy do Hradce dorazí kurýr s propouštěcím listem. Ministru zemědělství Petru Gandalovičovi se to podařilo už podruhé, a je to pro něho velice výhodné, protože nemusí veřejnosti nic vysvětlovat. Ale je to chyba, protože by vysvětlovat měl.
V případě Františka Koníčka se na začátku svého působení na tomto ministerstvu zbavil schopného, koncepčního a rázného manažera, který ovšem měl tu smůlu, že vylízával ohromné průšvihy po svých předchůdcích, které ho v termínové nouzi přivedly až k velice nepopulárnímu výběrovému řízení lesních prací na jediný rok. V očích ministra za ODS však na něm navíc ulpělo prokletí bývalého sociálnědemokratického poslance. Ještě důrazněji by však Gandalovič měl vysvětlovat svůj velký personální omyl se jmenováním Jiřího Holického. Ten má nepochybně spoustu dobrých vlastností, jenom ne schopnost řídit velký kolektiv uprostřed podnikové krize s nevyřešenými lesnickými zakázkami.
Promarněný čas a vyhlášení výběrových řízení bez tvořivého nápadu tudíž nejde na vrub pouze Holickému, ale i Gandalovičovi samotnému. Ještě že ministr projevil velkou dávku diplomatického umu, když se mu Holického bezduché přešlapování na místě vymstilo málem vzpourou všeho, co má v lesní těžbě a v dřevozpracujícím průmyslu ruce a nohy. Výsledkem bylo společné memorandum ministerstva zemědělství a Konfederace lesnických a dřevozpracujících svazů, které ukotvilo z kulturněpolitického hlediska úžasný, dalo by se říci vzorový konsensus. Z lesnického hlediska má ovšem jistou vadu, že zavádí do života propletenec dvou zcela odlišných způsobů hospodaření. Přitom každý z nich má své opodstatnění, každý má někde dobře fungující vzor. A jistě by se lépe dařilo jednotné volbě. Ve společensko- profesních vztazích však na druhou stranu nemůže být nic povzbudivějšího než to, když dvě profesní organizace, které vznikly absolutním zájmovým rozštěpením během minulých výběrových řízení, k sobě opět našly cestu.
Česká asociace podnikatelů v lesním hospodářství (ČAPLH) a kdysi odtržené Sdružení podnikatelů v lesním hospodářství (SPLH) nyní prosazují společné zájmy. Přestože staré spory jako by se vytratily, ve skutečnosti dřímou kdesi v soudních šuplících.
Veškeré trable se přitom odvíjejí z výběrového řízení vyhlášeného generálním ředitelem Kamilem Vyslyšelem v roce 2004 a jeho nástupcem Vladimírem Blahutou o rok později. Obě řízení byla důsledkem nevybíravého politicky motivovaného nátlaku sociálnědemokratického ministra zemědělství Jaroslava Palase na původní management Lesů ČR pod vedením Jiřího Olivy. Ten má nezpochybnitelné zásluhy na ustavení a rozvoji státního podniku. Palas se však nevyhýbal ani pokusům ředitele Olivu a celé jeho vedení nespravedlivě kriminalizovat a měl viditelnou snahu rozrušit jedenáct let fungující systém. Jeho průhledným cílem bylo přestavět zájmové struktury tím způsobem, aby zase jiné společnosti a na ně navázané zájmové skupiny mohly profitovat na lesní těžbě. Nikoho z nastupujících valně nezajímalo, že došlo k hromadnému porušení platných smluv. Jenže nová výběrová řízení nebyla transparentní a nerespektovala zákon o veřejných zakázkách ani směrnici EU. Kdo by však chtěl dnes znovu všechno rozplétat a vytahovat na povrch staré křivdy? Záhy se cítili být oběťmi i držitelé Vyslyšelových a Blahutových smluv, když byla s odvoláním na neplatnost těchto tendrů vyhlášena výběrová řízení nová. A tak káčo kolem. Každá další éra plodila nové poškozené a ukřivděné. Právem nebo neprávem, ve zpětném zrcátku je to této společnosti kromě poškozených nebo domněle poškozených už všechno jedno. Strašlivá pověst zmanipulovaných Blahutových tendrů je však živá a v televizní besedě před jejím duchem varoval i ministr Gandalovič. Zdalipak mu přišla na mysl, když dával za úkol novému prozatímnímu řediteli opečovávat současná rozjetá výběrová řízení? Rozdávané Dolejského curriculum vitae uvádí, že v inkriminovaném období už dnešní ředitel působil na hradeckém generálním ředitelství v odboru strategie. Co asi jako stratég dělal jiného, než že připravoval výběrová řízení? Právě ta výběrová řízení, která na dlouhá léta destabilizovala celý resort. A je dokonce spoluzodpovědný za některé pochybené, protože neobjektivní výroky vyslovené v nezákonném řízení. Ale kdo ví, možná je to ta nejlepší Gandalovičova volba, volba člověka poučeného ze svých vlastních faktických i etických hlubokých chyb... Taky šlo poučit se na přednostech. U Koníčka.
A to byl u nové, možná spíš staronové pokoníčkovské garnitury zřejmě nepřekonatelný problém. Přestože to Holického lidé, včetně Dolejského, mohli najít po svých předchůdcích v počítačích, nevyužili toho. Koníčkovo výběrové řízení mělo totiž zařazenu antidumpingovou formuli. Když se jakákoli nabídka příliš odchýlila od středního pásma, bez zásahu člověka automaticky vypočítaného ze sumy všech nabídek, sama vypadla. Ten algoritmus byl každému znám, a kdo si to uvědomil, nemohl nikdy jít pod odpovědně stanovenou cenu nabídky. To by se v současné, dumpingem zaplevelené celkové nabídce velice hodilo. Ovšem pokud by se dumping nestal pro většinu soutěžících normou, kterou by respektoval i počítač. Pak by nicméně účastníci výběrového řízení měli, co chtěli. Velmi dobrou podmínkou bylo rovněž získání bankovní záruky. Ta odrazovala účastníky od riskantních kroků, a pokud by obchodní neschopností prodělali, Lesy ČR by díky záruce nezůstaly zkrátka.
Současné řízení však zpřístupnilo kontrakty i profesně nezpůsobilým firmám, které nejsou s to zakázku naplnit a Lesy ČR možná jejich přičiněním přijdou o dřevo i o peníze. Je obtížné si představit, že by Dolejský tyto souvislosti neviděl. O tom, že je šikovný, přesvědčil už při dělení těžebního koláče pro současné tendry. Prý stačila chvilka nepozornosti a málem na odvozní místo k podnikovému zpeněžení směřovalo o pár procent těžeb víc než k prodeji na pařezu. A stačilo podruhé mrknout a v Dolejského milované Telči byl málem zřízen samostatně hospodařící lesní závod Lesů ČR. Hnízdečko pro případný návrat. Nejvíc překvapí nezvládnutí ekonomiky. Zatím každá větrná kalamita měla za následek škody v lese, ale ne plánované zisky v kasičce. U vojenských lesů a statků to platilo i o Kiryllovi. Jenom v Lesích ČR tomu je jinak - les poničený a kasa prázdná. Současný management bude jen horko těžko vyškrabávat 400 milionů plánovaného zisku. Firmě schází standardní mechanismy řízení a dokonce i podpisový řád.
Ministr dělá Lesům ČR andělíčka strážníčka, snaží se nevidět, že deklarovaná snaha po vlastním obchodování naráží na neschopnost tuto činnost vyvíjet. Fungující obchodní vztahy jsou zpřetrhány. V této chvíli by mělo být jedno, jestli se hospodářský výsledek vytvoří na odvozním místě nebo se peníze pohrnou od firem schopných těžit, zalesňovat a prodávat. Od ministra se neočekává propagace hospodaření na vlastním dvorečku, které by mohlo přinášet profit, až se to jednou naučíme. Očekává se, že bude jmenovat schopného manažera dřív, než bude uzavřeno výběrové řízení, aby mohl ovlivnit zaručený profit v budoucích třech letech. Ať už se bude jmenovat Oliva, Koníček nebo jinak.
