Brazilští politici se měsíce handrkují kvůli úpravě sporného zákona o pralese. Nové regule podle ochránců přírody přispějí k obřímu kácení v Amazonii a úniku milionu tun oxidu uhličitého. Zemědělci zase věří, že zákon pomůže ekonomice. Senát už změnu schválil, teď jsou na řadě poslanci. Konečné slovo bude mít prezidentka.

Byl to jeden z těch pomalých svátečních dnů těsně před Vánocemi, když Chico Mendes vyšel před svou usedlost v severobrazilském Xapuri. Psal se 22. prosinec 1988 a Brazilec, který o několik dnů dříve oslavil čtyřiačtyřicáté narozeniny, si chvíli před večeří vyrazil zaplavat do nedaleké řeky. Těšil se. Do rodného města v amazonském státě Acre zavítal po dlouhé době a dobře věděl, že už brzy bude muset zase zmizet.

Ještě nesestoupil ani na poslední schod dřevěné verandy, a vtom se ozval výstřel. Po něm další a Mendes padl k zemi.

V následujících dnech nebylo v mnohamilionové Brazílii novin, které by smrt Chica Mendese zevrubně nepopisovaly. V Xapuri totiž zemřel největší bojovník za ochranu amazonského deštného pralesa a budoucí národní hrdina, jenž za boj o pralesy dostal ocenění od OSN.

Od okamžiku, kdy rančer Darly Alves da Silva namířil zbraň na jeho hrudník a pomstil se za to, že na svém pozemku v tropickém pralese nemůže vykácet tuny vzácných stromů, uplynulo před pár dny 23 let. To je dlouhá doba, přesto se mnoho nezměnilo. V Amazonii pořád umírají ti, kteří „obtěžují” velkostatkáře a majitele dobytčích stád snahou o ochranu pralesa. Naposledy v květnu svět oblétla zpráva o vraždě Mendesova pokračovatele Joaa Claudia Ribeira da Silvy a jeho manželky Marie a jen o několik dnů později zahynul další aktivista Adelino Ramos. Všichni tři byli zastřeleni. A po jejich vrazích se, ostatně jako skoro pokaždé, slehla zem.

Při pohledu na současné dění v Brazílii se zdá, že snahy Chica Mendese a jeho následovníků mohou přijít vniveč. Tamní zákonodárci řeší revizi brazilského zákona o pralese a vypadá to, že zatímco ostatní státy regule na ochranu přírody zpřísňují, Brazílie je hodlá zmírnit. A to hodně. Dokonce tak, že by země, jak informuje nedávno zveřejněná studie mezinárodní organizace na ochranu přírody WWF, mohla v příštích letech ztratit část amazonského pralesa o velikosti 175 milionů akrů, což je dohromady rozloha Německa, Itálie a Rakouska.

Změny legislativy, která po schválení v Senátu míří do dolní komory brazilského Kongresu a pak na stůl prezidentky Brazílie, totiž fandí spíš agrárnické lobby než uchování panenských oblastí.

Návrh upravit zákon o pralese z roku 1965 rezonoval brazilským Kongresem řadu let. Na tom, že je třeba ho změnit, se shodují všichni, jak statkáři a honáci dobytka, tak ekologové a vědci. Jen názor na úpravu mají odlišný. Přes půl století stará legislativa patří k nejvyspělejším zákonům o ochraně přírody na světě. Stanovuje například tvrdé limity na využívání půdy ve vzácných biomech (oblastech s určitými klimatickými a půdními charakteristikami – pozn. red.). To znamená, že třeba v Amazonii, kde je zákon nejpřísnější, musí vlastník půdy nechat 80 procent svého pozemku v původním stavu. V jiných specifických oblastech, třeba v Pantanalu (mokřadu na řece Rio Negro) či v savanách zvaných Cerrado, se zemědělsky nevyužívaná plocha, takzvaná zákonná rezerva každého pozemku, pohybuje mezi 20 až 35 procenty.

Jenže ačkoli na papíře je legislativa jako bič, ve skutečnosti ji dodržuje jen hrstka lidí. Odhaduje se, že ji obchází devět z deseti vlastníků půdy. Ono vlastně není divu. Vymáhání pokut a tresty za nelegální těžbu či vypalování pralesa se v Brazílii moc nenosí. Svou roli v tom hraje korupce, strach a leckdy i nejasné vlastnické poměry. V uplynulých dvou letech se situace zlepšila, což do značné míry způsobil dekret odstupujícího prezidenta Luly da Silvy. Ten v souvislosti se slibem vlády, že Brazílie do roku 2018 sníží tempo kácení o 70 procent, nařídil úřadům přísnější dohled nad děním v Amazonii.

Na druhou stranu potřeba hospodářské půdy roste rychlostí přímo závratnou. Nastupující jihoamerická velmoc patří k předním vývozcům kávy, cukrové třtiny a sóji. A dlouhodobě se drží na naprosté špici v exportu hovězího masa, přičemž tento trend chce do roku 2018 ještě zdvojnásobit. Krasořečnění o tragickém globálním dopadu kácení, když v zemi žijí miliony lidí pod hranicí chudoby, je podle agrárníků a některých politiků pokrytecké.

Amnestie pro nelegální těžaře

Jedním z takových byl i komunistický poslanec Aldo Rebelo. Výřečný politik ze Sao Paula před dvěma lety prohlásil v dolní komoře Kongresu, že „zákon o pralese dusí ekonomický rozvoj země a z farmářů dělá kriminálníky”. Navrhl jeho novelizaci a od prvního okamžiku nenechal nikoho na pochybách, čí zájmy bude prosazovat. Zakrátko představil 11 změn, mimo jiné:

Uvolnění pravidel pro určování takzvaných zón permanentní ochrany. To jsou místa, kde se kácet nesmí nikdy, například u břehů řek, na vrcholcích kopců, na stráních. Porost v těchto místech brání erozi a při povodních tvoří částečnou přirozenou bariéru.

Rozšíření limitů na využívání půdy na soukromých pozemcích, které by nově mohly určovat jednotlivé státy brazilské federace (jen v Brazílii se amazonský prales rozprostírá na území osmi států). Schválení amnestie pro nelegální těžaře, kteří chráněná území plenili v letech 1965 až 2008. Rebelo také navrhl, aby těžaři nemuseli znovu zalesnit poničenou plochu, která dosahuje zhruba rozlohy Francie.

Zatímco agrárnická lobby ve sněmovně, zvaná Ruralistas, byla nadšená, zástupci druhého tábora, Environmentalistas, zůstali jako opaření. Asi nejvíc jim vadila možnost osvobodit stíhané těžaře. Mnozí tento návrh považovali za „facku do tváře těch poctivých”, kteří zákon dosud dodržovali.

Brazilská vláda poslední dobou navíc už poněkolikáté za sebou slavnostně oznámila, že se tempo odlesňování amazonského pralesa snižuje (i kvůli Lulově dekretu). Letos kupříkladu pokračovalo nejpomaleji za posledních 23 let. Za 12 měsíců bylo vykáceno přes 6 200 kilometrů čtverečních pralesa, což je méně než čtvrtinová plocha proti roku 2004, kdy bylo vykáceno přes 27 tisíc kilometrů čtverečních.

Rebelovy změny vyvolaly mezi poslanci mnohaměsíční debatu. Nakonec byl návrh na jaře schválen a předán do Senátu. Tam začala nová horečná diskuse, která vyvrcholila koncem listopadu. Senátoři před hlasováním zmírnili některé body. Například odmítli úplnou amnestii a rozhodli, že těžaři, kteří v pralese káceli bez povolení, budou muset zalesnit alespoň 24 milionů hektarů vytěžené plochy. Je to sice skoro o polovinu méně, než stanovuje současný zákon, podle senátora Jorge Viany z Dělnické strany to i tak bude „největší program znovuzalesnění na světě”. „Chtěl bych jen říct, že toto není zákon mých snů. Je to zkrátka to, co bylo možné, a věřím, že je to to nejlepší, co jsme mohli získat,” řekl podle The Financial Times senátor Viana, jenž před lety začínal politickou kariéru po boku Chica Mendese v amazonském Acre.

Jakou paměť má prezidentka?

Změny odhlasované v Senátu měla v době adventu znovu projednávat dolní komora brazilského Kongresu. Prezidentka Dilma Rousseffová totiž před časem prohlásila, že novelu chce mít na stole do konce roku. To se nakonec nestane. Zákonodárci rozhodli odložit hlasování na březen, aby měli čas „čerstvě provedené změny důkladně zanalyzovat ”.

Zraky všech se však stejně ze všeho nejvíce upínají k prezidentskému paláci. Bude to právě prezidentka Rousseffová, kdo rozhodne a zároveň ukáže, jak dobrou má paměť. V loňské předvolební kampani totiž slíbila, že odlesňování ani amnestii nepodpoří.

„Dilma osobně slíbila vetovat jakýkoli projekt, který by znamenal nárůst kácení a amnestii pro těžaře,” připomněla v rozhovoru pro server Blog da Amazonia někdejší ministryně životního prostředí Marina Silvová. „Guvernér Serra (José Serra, rival Rousseffové v 2. kole prezidentských voleb – pozn. red.) tehdy pouze prostřednictvím svého tajemníka vzkázal, že věc pečlivě přezkoumá,” dodala členka Strany zelených, která loni v říjnu také usilovala o prezidentské křeslo. Silvová v prvním kole překvapivě získala skoro 20 % hlasů a skončila na třetím místě za Rousseffovou a Serrou. Svým voličům pak doporučila, aby dali hlas někdejší šéfce kabinetu odstupujícího prezidenta Luly da Silvy. „Uvidíme, jestli teď splní svůj slib,” řekla třiapadesátiletá politička. Nikdo přesně neví, jak Rousseffová rozhodne. Nedávno však dala najevo, že zákon v případě schválení v Senátu podepíše. K tomuto rozhodnutí ji žene především rychle se rozvíjející brazilská ekonomika. Brazílie pak ale docela určitě nesplní svůj závazek snížit do roku 2020 emise skleníkových plynů o 40 procent z průměru let 1996–2005. Podle WWF může nový zákon časem vést k vykácení až 80 procent pralesa, což by znamenalo únik 25 až 31 miliard tun oxidu uhličitého (čtyřikrát víc než stanovují cíle Kjótského protokolu na redukci skleníkových plynů). „Schválený zákon ztíží, a to opravdu hodně, snahy Brazílie dodržet své emisní cíle,” míní Silvová.

Většina brazilských zákonodárců to zdaleka nevidí tak černě. Naopak zdůrazňují, že nový zákon podpoří finančními příspěvky farmáře a rančery, kteří budou dbát na ochranu přírody na svých pozemcích. „Nový zákon výrazně zlepší produkci potravin v oblasti, zajistí práci a obživu mnoha lidí,” prohlásila senátorka Kátia Abreuová, prezidentka Konfederace zemědělců a chovatelů dobytka. V Amazonii jich žije hodně, přes 24 milionů. Mnozí tam přišli až ve druhé polovině minulého století, když vláda začala rozdávat půdu. V letech 1994 až 2002 vzrostl počet lidí, kteří získali nové pozemky, ze 161 500 na 528 571, v roce 2003 jich bylo 750 000.

Finále rozhodování o novém brazilském zákonu se paradoxně děje krátce po klimatické konferenci OSN v jihoafrickém Durbanu, na níž se řešila budoucnost Kjótského protokolu. Dokument z roku 1997, v němž se většina průmyslových zemí (až na největší znečišťovatele USA a Čínu) zavázala snížit do roku 2012 emise skleníkových plynů, vyprší příští rok. Delegáti se až v samém závěru konference dohodli, že protokol prodlouží o pět let a mezitím budou pracovat na nové dohodě. To je vlastně úspěch. Předchozí jednání v Kodani a Cancúnu neskončila ani takovým, pro mnohé vágním výsledkem.

***

Prezidentka Dilma Rousseffová slíbila vetovat vše, co by znamenalo nárůst kácení a amnestii pro těžaře. Uvidíme, jestli teď splní slib. Marina Silvová, bývalá ministryně životního prostředí »

FAKTA

Amazonský prales

Tropický deštný les na ploše zhruba 5 500 000 kilometrů čtverečních v Jižní Americe. Leží na území států Brazílie (více než 60 %), Peru (13 %), Kolumbie, Venezuela, Ekvádor, Bolívie, Guyana, Surinam a Francouzská Guyana. Celý amazonský prales dnes představuje více než polovinu zbývajících tropických deštných lesů na světě. V brazilské Amazonii žije 24 milionů lidí. Mnozí tam začali přicházet v 60. až 70. letech minulého století, když vláda začala rozdávat půdu. Území celé Brazílie (8 511 965 km čtverečních) bylo původně z 90 procent pokryto pralesy, dnes je to jen 56 procent.